15 Co 165/2024-37 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným usnesením okresní soud nařídil soudní prodej zástavy, a to nemovitostí označených ve výroku I. tohoto usnesení, pro uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 7 422 667,19 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení (výrok I) a rozhodl o povinnosti zástavního dlužníka zaplatit zástavní věřitelce náhradu nákladů řízení v částce 97 734,40 Kč s tím, že uspokojení této pohledávky se může zástavní věřitelka domáhat toliko z výtěžku ze soudního prodeje zástavy.2. Proti tomuto usnesení, toliko proti výroku II o náhradě nákladů řízení, podal zástavní dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal zrušení napadeného výroku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukázal na nález Ústavního soudu ve věci ze dne 15. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 68/16, z něhož vyplývá, že o náhradě nákladů řízení o nařízení soudního prodeje zástavy je možno rozhodnout až v rámci vykonávacího řízení, neboť až v druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy, tj. v řízení vykonávacím, se soud může zabývat námitkami zástavního dlužníka vůči pohledávce zajištěné zástavním právem a dospět k závěru o důvodnosti návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy s tím, že náklady řízení tvoří příslušenství pohledávky, na níž se vztahuje i zástavní právo, a sdílí s ní její osud.3. Zástavní věřitelka navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí. Argumentovala tak, že pokud jde o odkaz zástavního dlužníka na judikaturu Ústavního soudu, tento sám ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že není další přezkumnou soudní instancí.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu v napadeném výroku II, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a dospěl k závěru, že odvolání zástavního dlužníka je důvodné.5. Specifikum řízení o soudní prodej zástavy spočívá ve skutečnosti, že se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi, tj. v řízení o soudní prodej zástavy, soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, jiné (další) skutečnosti nejsou z hlediska ust. § 354 a násl. z. ř. s. právně významné. Mohou být však uplatněny ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to formou návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004 ve věci sp. zn. 21 Cdo 1467/2004). Vzhledem k tomu, že zástavní dlužník v tzv. první fázi tohoto řízení nemá v podstatě žádnou možnost obrany, přesto je žalobě vyhověno a soudní prodej nařízen, nelze uvažovat o tom, že zástavní věřitel byl v řízení plně úspěšný, a neúspěšný zástavní dlužník má povinnost k náhradě nákladů řízení. Je to dáno tím, že obě fáze řízení tvoří jeden celek. Zatímco v první fázi jde pouze o opatření exekučního titulu pro zástavního věřitele, až teprve ve druhé fázi – vykonávacím řízení se může soud zabývat námitkami zástavního dlužníka vůči pohledávce zástavním právem, takže teprve po skončení vykonávacího řízení lze rozhodnout podle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci o celkových nákladech řízení, včetně nákladů řízení o soudním prodeji zástavy. Je-li výkon rozhodnutí na základě vykonatelného usnesení o soudním prodeji zástavy nařízen a proveden, přizná soud úspěšnému oprávněnému jak náklady vykonávacího řízení, tak i náklady předchozího řízení o soudním prodeji zástavy. Je to tak z toho důvodu, že náklady vzniklé v řízení o soudním prodeji zástavy tvoří příslušenství pohledávky, na něž se vztahuje i zástavní právo, a sdílí s ní její. Při zastavení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, k němuž může dojít, pokud stěžovatel uplatní námitku, že zástavní právo zaniklo (§ 268 odst. 3 o. s. ř.), se naopak k jejich ochraně uplatní režim zakotvený v ust. § 271 o. s. ř., neboť tyto náklady lze zařadit mezi náklady, které vznikly prováděním výkonu rozhodnutí. Až potom bude soud zkoumat, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo, tedy bude posuzovat, zda se oprávněný nedopustil před nařízením výkonu rozhodnutí nebo při jeho provádění procesního zavinění. O náhradě nákladů řízení o soudním prodeji zástavy lze uvažovat toliko tehdy, pokud soud žalobě navrhující soudní prodej zástavy nevyhoví, neboť v takovém případě by logicky druhá fáze – vykonávací řízení – nemohla následovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 114/06 ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16, ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 28/14, ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 2246/17 a ze dne 26. 6. 2019 sp. zn. I. ÚS 4168/18).6. S ohledem na shora uvedené má odvolací soud za to, že okresní soud, který vyhověl žalobě na nařízení soudního prodeje zástavy, neměl o náhradě nákladů řízení rozhodovat a v dané fázi řízení zavazovat zástavního dlužníka k náhradě nákladů řízení, byť ve výroku uvedl, že uspokojení této pohledávky se může zástavní věřitelka domáhat toliko z výtěžku prodeje zástavy. O náhradě nákladů v této fázi řízení rozhodováno být vůbec nemělo. Okresní soud zřejmě vycházel z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, nicméně jeho závěry byly následnou judikaturou Ústavního soudu (viz shora) překonány. Odvolací soud proto v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení okresního soudu v napadeném výroku II. změnil tak, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto ve vykonávacím řízení.7. Stejně tak i se stejným odůvodněním bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů odvolacího řízení, které tvoří s řízením před okresním soudem jeden celek.