15 Co 192/2024-92 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 518 Kč (výrok I.), ve zbývající části, tj. co do částky 9 616,49 Kč s veškerým úrokovým příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 520 Kč (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 484,49 Kč za dobu od 9. 9. 2023 do zaplacení. Namítala, že pravidlo o času plnění zakotvené v § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, a toto musí spotřebitel prokázat. Obecná a zvláštní úprava mají společné to, že splatnost pohledávky nemůže předcházet výzvě věřitele. Pokud však možnostem spotřebitele odpovídá splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, resp. spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to není v jeho možnostech, má žalobkyně za to, že zvláštní právní úprava nevylučuje použití obecné a jejich aplikace vede ke stejnému výsledku. Žalovaná nesplnila svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splatit požadovanou částku. Okresní soud automaticky presumoval neschopnost žalované bezdůvodné obohacení vrátit ze skutečnosti, že na svůj dluh od 23. 10. 2023 neplnila ničeho, z čehož však automaticky neplyne, že to nebylo v možnostech žalované. Takovou presumpci považuje žalobkyně za nepřípustnou, neúměrně zvýhodňující dlužníka na úkor věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu prokazatelně přípisem ze dne 30. 8. 2023. Podmínky pro aplikaci zvláštní úpravy nebyly splněny, proto žalobkyni náleží úrok z prodlení od 9. 9. 2023 do zaplacení.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. podle obsahu odvolání žalobkyně ve výroku I. ve lhůtě splatnosti přisouzené částky 29 518 Kč, když žalobkyně podaným odvoláním napadá závěr okresního soudu, že žalované vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu, je tedy napadán závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 254/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a dále ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 38 484,49 Kč za dobu od 9. 9. 2023 do zaplacení, jehož se žalobkyně v rámci podaného odvolání domáhá. V uvedeném rozsahu odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 23. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 134,49 Kč s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že dne 29. 3. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, na částku 40 000 Kč za úrok ve výši 10,99 % ročně a za sjednaný poplatek ve výši 800 Kč, který se žalovaná zavázala hradit ve splátkách po 614 Kč. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované pak žalobkyně tvrdila, že nespoléhala pouze na tvrzení žalované, ale jí poskytnuté informace ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů, a to jak pokud o příjmy, tak také výdaje žalované a nad rámec tvrzení žalované čerpala informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, příp. registru SOLUS. Žalovaná splnila splátky dlužné částky toliko za dobu od 13. 5. 2022 do 25. 5. 2023, od 25. 6. 2023 již na úhradu dlužné částky nezaplatila ničeho. Žalobkyně je tak oprávněna účtovat náklady spojené s opožděnou platbou včetně smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Z důvodu závažného porušení smluvních podmínek žalobkyně úvěr předčasně zesplatnila ke dni 30. 8. 2023. K tomuto dni byl dluh žalované tvořen nesplacenou jistinou ve výši 38 484,49 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 1 117,24 Kč představujícím úrok za dobu od 25. 5. 2023 do 29. 8. 2023, smluvní pokutou ve výši 500 Kč a pojistným ve výši 150 Kč. O zesplatnění úvěru byla žalovaná informována prostřednictvím zesplatňujícího dopisu a předžalobní výzvy zaslané na její adresu, v důsledku čehož se dlužná částka stala splatnou ke dni 30. 8. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem, konkrétně s ust. § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) a dále dle § 580 odst. 1 o. z., neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, pokud se týká zjištění její příjmové i výdajové stránky. V takovém případě je spotřebitel povinen dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ vrátit věřiteli toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Obdržela-li žalovaná na základě neplatné smlouvy částku 40 000 Kč a uhradila již 10 482 Kč, zavázal ji okresní soud k vrácení rozdílu obou částek ve výši 29 518 Kč. Pokud pak jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, toto nemohlo být dle okresního soudu žalobkyni přiznáno ve smyslu ust. § 1968 a 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, když ust. § 87 ZoSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má proto nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků i smluvních pokut, nadto v nové době splatnosti soudem stanovené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbývající části již uhrazené jistiny a co do příslušenství zamítnuta. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 62 %, žalovaná v rozsahu 38 % a po odečtení procesního úspěchu a neúspěchu stran náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení z 24 %, vyčíslená okresním soudem na částku 2 166 Kč, kdy procesnímu úspěchu žalobkyně odpovídá přisouzená částka 520 Kč.7. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou jakožto spotřebitelem řádně neposoudila její úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, žalobkyně jej v odvolání nenapadla, a proto se jím blíže nezabýval.8. Předmětem odvolacího přezkumu tak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalované, okresním soudem pravomocně ve výroku I. rozsudku okresního soudu přiznaná v částce 29 518 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená splatnost částky 29 518 Kč a dále pak nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 966,49 Kč za dobu od 9. 9. 2023 do zaplacení, když okresní soud odkazem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 stanovil hmotněprávní lhůtu splatnosti částky 29 518 Kč na uplynutí tří dnů od právní moci svého rozhodnutí.9. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, se uplatní speciální úprava obsažená v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zák. č. 89/2014 Sb. – občanský zákoník, s tím, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Nesdílí však přesvědčení okresního soudu o tom, že nebylo ve schopnostech a možnostech žalované poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni, resp. její předchůdkyni, vrátit dříve než po uplynutí lhůty tří dnů od právní moci rozhodnutí v této věci, když v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící pro tento závěr.10. Žalovaná byla v řízení zcela procesně pasivní, ničeho netvrdila a nedoložila o tom, že by nebylo v jejich možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit n