71 Co 146/2024-244 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalobkyň na úhradu částky 182.924,80 Kč pro žalobkyni b) a částek 14.752 a 100 Kč pro žalobkyni c) (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).2. Žalobkyně uplatněné částky požadovaly z titulu bolestného, když byly účastnice dopravní nehody, kterou způsobil žalovaný a při které jim vznikla zranění. Okresní soud zamítl žalobu, když shledal důvodnou námitku promlčení nároku, kterou uplatnila vedlejší účastnice na straně žalovaného. Okresní soud uvedl, že žalobkyně se o tom, kdo jim zranění způsobil, dověděly nejpozději v den, kdy jim bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání žalovaného, tj. 20. 11. 2018. O výši škody musela žalobkyně c) mít informace ihned po nehodě, když utrpěla toliko zhmožděniny, byla pouze kontrolována záchranářem, nebyla hospitalizována ani omezena v běžném životě a v rámci podání vysvětlení se ani nepřipojila se svým nárokem. Žalobkyně b) o svých zraněních věděla s jistotou již po skončení hospitalizace, nejpozději dne 6. 9. 2018, kdy adresovala svou výzvu k zaplacení bolestného vedlejší účastnici. Žalobkyně neuplatnily svůj nárok na bolestné řádně v rámci trestního řízení, když tento nevyčíslily a nedošlo tak ke stavění obecné tříleté promlčecí lhůty k uplatnění nároku. Ke dni 20. 11. 2021 tak uběhla subjektivní promlčecí doba a žaloba ze dne 12. 2. 2022 byla podána opožděně.3. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání žalobkyně a domáhaly se zrušení rozsudku a vrácení věci zpět okresnímu soudu. Nesouhlasily s posouzením okresního soudu ohledně počátku běhu promlčecí doby. Počátek běhu lhůty k uplatnění jejich nároků byl postaven najisto nabytím právní moci trestního příkazu, tedy dne 13. 2. 2019. Promlčecí subjektivní lhůta nemůže začít běžet od doby podání obžaloby vůči pachateli, když toto neznamená, že se pachatel skutečně dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu. V rámci trestního řízení se žalobkyně připojily se svým nárokem na náhradu škodu, kterou v té době ještě neměly přesně vyčíslenou. Poukazovaly na nečinnost vedlejší účastnice, která neposkytla žádnou součinnost vůči žalobkyni b), která u ní uplatnila svůj nárok na náhradu škody.4. Žalovaný stejně jako vedlejší účastnice na jeho straně navrhovali potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.7. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Závěr okresního soudu o promlčení nároku žalobkyň na bolestné je závěrem správným a odvolací soud s ním souhlasí.8. Z konstantní judikatury soudů (např. rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 240/2023) jednoznačně vyplývá, že běh subjektivní promlčecí lhůty není nezbytně spojen s přesnou vědomostí o rozhodných skutečnostech, ale i se stavem, kdy se o nich oprávněný subjekt dozvědět mohl a měl, což vyjadřuje zásadu, že právo patří bdělým. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty podle ust. § 620 o. z. je rozhodnou okolností vědomost o vzniku škody a o totožnosti odpovědné osoby. Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná. Toto nepředpokládá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody. Najisto lze odpovědnost určité osoby postavit až na základě dokazování v soudním řízení, které je teprve uplatněním nároku u soudu zahájeno. Zákon proto vychází z předpokladu, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou.9. S ohledem na výše uvedené je odvolací námitka žalobkyň, že se o tom, kdo za škodu odpovídá, dověděly až po právní moci trestního příkazu, kterým byl žalovaný uznán vinným, zcela nedůvodná. Žalobkyně jako účastnice dopravní nehody neměly od počátku žádnou pochybnost o tom, že žalovaný zavinil dopravní nehodu a je odpovědný za způsobenou škodu na zdraví. V rámci podání vysvětlení u orgánu policie byly poučeny o způsobu uplatnění svého nároku, jakož i o tom, vůči komu jej mají uplatnit. Nejpozději se musely o osobě, která odpovídá za vzniklou škodu, dovědět doručením usnesení o zahájení trestního stíhání vůči žalovanému, které bylo oběma žalobkyním doručeno dne 20. 11. 2018. V té době již došlo k ustálení bolesti na straně obou žalobkyň a měly tak povědomost o výši svého nároku. Jak správně uvedl okresní soud, promlčecí doba tak uběhla nejpozději dne 20. 11. 2021 a pokud byla žaloba podána až v únoru 2022, byla námitka promlčení uplatněna důvodně.10. Zcela nedůvodná je odvolací námitka žalobkyň týkající se nečinnosti vedlejší účastnice na straně žalovaného, která konala pouze ve vztahu k žalobci a) jako řidiči poškozeného vozidla, nikoliv již ve vztahu k oběma žalobkyním. Žaloba směřuje vůči žalovanému jako viníkovi dopravní nehody, nikoliv vůči pojišťovně z titulu neuhrazení pojistného plnění. Za této situace činnost či nečinnost pojišťovny nemá pro posouzení námitky promlčení žádný význam. V této souvislosti je nutno podotknout, že pokud žalobkyně tvrdí, že vedlejší účastnice věděla o tom, kdo škodu způsobil, tuto vědomost měly a mohly mít i samotné žalobkyně a nic jim nebránilo podat žalobu vůči žalovanému včas.11. Správný je rovněž závěr okresního soudu, že ze strany žalobkyň nedošlo k řádnému uplatnění nároku na náhradu bolestného a v této souvislosti k přerušení promlčecí doby v rámci trestního řízení. Žalobkyně c) tento nárok vůbec neuplatnila, resp. ho uplatnila až po vydání rozhodnutí v rámci trestního řízení a ze strany obou žalobkyň nedošlo k vyčíslení uplatněného nároku a tento tak nemohl být uplatněn včas a řádně.12. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný.13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal a ve vztahu k vedlejší účastníci nevyplývají ze spisu žádné náklady řízení, které by ji v souvislosti s odvolacím řízením vznikly.