8 Co 177/2024-141 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 799.999 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 147.890 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne 15. 5. 2023 kupní smlouva dle § 2079 a násl. o. z. ohledně vozidla , značka, , rok výroby , Anonymizováno, a téhož dne nabyla žalobkyně k předmětnému vozidlu vlastnické právo. Smlouva byla uzavřena mezi podnikateli. Již den po prodeji vozidla do vozidla zateklo, o této skutečnosti byla žalovaná informována, což ale nebylo řešeno v režimu vytýkání práva z vadného plnění, neboť k řádnému uplatnění této vady nedošlo a záležitost byla řešena dohodou zúčastněných stran nemající oporu v zákonu předvídaném postupu. Opravu vozidel hradil původní majitel. Příčinou zatékání vody do vozidla koncem srpna 2023 bylo zlomené táhlo klapek, v důsledku čehož se někdo pokusil klapky slepit k sobě a celý mechanismus přilepit silikonem, na místo původního těsnění, čímž vznikl prostor, kterým se voda tekoucí po čelním skle dostávala do interiéru vozidla, kde stekla až do prostoru spolujezdce vpravo vzadu, odkud již neodtekla. Nepodařilo se zjistit, zda tento důvod byl příčinou zatečení do vozidla také dne 16. 5. 2023, kdo ho způsobil a kdy. Ke zlomení došlo nesprávnou manipulací při výměně kabinového filtru. V průběhu řízení se nepodařilo prokázat, kdy došlo k poškození, když je zřejmé, že poškození vykazovala již diagnostika ze dne 5. 6. 2023, tedy 20 dní po prodeji včetně s tím souvisejících projevů na ventilaci. Fakticky si žalobkyně povšimla problému s ventilací v polovině června 2023, o čemž informovala žalovanou, problému s vibracemi zhruba ve stejném období, když sama se je pokusila řešit v červnu 2023 na geometrii a s dalším zatečením do vozidla koncem srpna 2023, o čemž byla znovu žalovaná informována prostřednictvím WhatsAppu.3. Okresní soud dovodil, že mezi tím, kdy žalobkyně zjistila některé vady (vibrace, problém s ventilací), a třeba je i neformálně oznámila žalované (v červnu 2023 v případě ventilace, koncem srpna v případě zatečení, ostatní nikdy), a tím, kdy vady řádně písemně uplatnila (dne 6. 9. 2023), uplynula doba přesahující dva měsíce. V případě doby od diagnostiky dne 5. 6. 2023 pak tři měsíce. Lhůta bez zbytečného odkladu dle judikatury NS ČR je poměrně krátkou lhůtou. U skrytých vad lhůta pro oznámení vad není vázána na dobu včasné prohlídky věci, ale začíná běžet od okamžiku, kdy kupující mohl vadu při dostatečné péči zjistit, přičemž nejpozději musí být skrytá vada oznámena do dvou let po odevzdání věci. Dvouletá lhůta je lhůtou objektivní, i u skrytých vad se uplatní subjektivní lhůta bez zbytečného odkladu. Tím je míněno bezodkladně, neprodleně, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Zásadně jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů. V případě poruchy ventilace a dalšího zatečení do vozidla žalobkyně tyto vady, byť neformálně, oznámila ihned poté, co se fakticky projevily, k volbě práva došlo až následně písemně podáním ze dne 6. 9. 2023. Byť to neplatí pro všechny uplatněné vady, má soud za to, že minimálně v těchto dvou případech byly zjištěné vady vytknuty bez zbytečného odkladu. Žalobkyně uplatňovala postup předvídaný ustanovením § 2106 a 2002 o. z. s tím, že vada spočívající v zatékání vody do automobilu je vadou, u níž je zřejmé, že kdyby žalobkyně o existenci takové vady věděla, vozidlo by si nezakoupila. Žalobkyni dle názoru soudu náleželo právo ve smyslu ust. § 2106 o. z., přičemž žalobkyně provedla volbu práva ve smyslu § 2106 odst. 1 písm. b) o. z., a to opravu vozidla. Současně poskytla žalované lhůtu k opravě v trvání dvou týdnů od převzetí vozidla, tedy od 8. 9. 2023. Soud dospěl k závěru, že poskytnutá lhůta nebyla v tomto konkrétním případě přiměřená a nebyly tak splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy, k čemuž následně žalobkyně přistoupila. Z provedeného dokazování, zejména z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že samotná oprava vyžadovala dobu výrazně delší, a to jak z objektivních důvodů, tak i z důvodů daných v tomto konkrétním případě, kdy bylo nutné především odstrojit celý interiér vozidla, tedy veškeré jeho vnitřní vybavení. Několik dnů si poté vyžádalo komplexní vysušení celého vozidla, především jeho textilních částí, právě z důvodu hrozícího uhnívání elektrických svazků tam vedoucích a seskládání celého interiéru zpět. V tomto konkrétním případě se ukázalo, že servis provádějící opravu, kterou objektivně nebyla schopna provést přímo žalovaná, neměl k dispozici daný náhradní díl a jeho obstarání vyžadovalo taktéž delší časový úsek, když se tento díl nepodařilo získat pro servis jednodušším způsobem, ale až od oficiálního dealera náhradních dílů.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno a žalobkyni přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně vytýkala soudu prvého stupně nesprávné právní posouzení věci. Pokud se týká poruchy ventilace a zatékání do vozidla, žalobkyně po žalované požadovala odstranění vad opravou věci dle § 2106 odst. 1 písm. b) o. z., k čemuž žalované stanovila přiměřenou lhůtu v trvání dvou týdnů ode dne přistavení automobilu do provozovny žalované, kdy současně žalovanou upozornila, že neodstraní-li uvedené vady včas, bude nucena od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení kupní ceny včetně veškerého příslušenství. Žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 26. 9. 2023 s odůvodněním, že reklamované vady nebyly odstraněny v přiměřené lhůtě. Soud prvého stupně tuto otázku posoudil nesprávně. Zákon konkrétní časový úsek, dokdy má prodávající tuto svoji povinnost splnit, nestanovuje, proto je třeba při posuzování přiměřenosti lhůty vždy zohledňovat konkrétní okolnosti daného případu, tedy zejména povahu reklamovaných vad či znalosti a schopnosti konkrétní osoby, která má povinnost vady odstranit. Co bude přiměřenou lhůtou pro odstranění vady je tak závislé na mnoha faktorech a může se v různých případech lišit. Co se týče počátku plynutí této lhůty, k tomu se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 772/2019 ze dne 27. 1. 2021 tak, že zásadně je tímto počátkem okamžik volby práva z vadného plnění: „…se počátek lhůty k odstranění vady odvíjí zásadně od okamžiku volby objednatele z vadného plnění, přičemž přiměřená lhůta k odstranění vady znamená období, ve kterém je zhotovitel s ohledem na povahu díla a jeho vady schopen svoji povinnost splnit a dílo uvést do souladu se smlouvou...“. Lze učinit závěr, že lhůta stanovená k odstranění vady započala běžet dne 6. 9. 2023, kdy byl žalované doručen dopis ze dne 6. 9. 2023, ve kterém žalobkyně uplatnila práva z vadného plnění a žádala odstranění vady věci. Žalobkyně pak od kupní smlouvy odstoupila dne 27. 9. 2023. Odstoupila tak v den následujícím po dni, ve kterém uplynula lhůta 20 dnů. Soud však má za prokázáno, že ve lhůtě dvou týdnů nebylo objektivně možné opravu vozidla provést. Posouzení přiměřenosti lhůty je otázkou právní, nemůže ji tak sama posuzovat žalobkyně, proto autoritativní výklad ohledně přiměřenosti lhůty přísluší vždy toliko soudu. Soud prvého stupně však tuto otázku posoudil nesprávně. Uvedl-li svědek například, že pro účely opravy bylo nutné několik dní vysoušet celé vozidlo, soud nijak nezkoumal, zda vysoušení bylo s ohledem na povahu vad skutečně nezbytné provádět několik dní anebo zda by bylo možné vykonat tyto činnosti i podstatně rychleji či efektivněji. Souběžně s vysoušením vozidla mohla probíhat i demontáž interiéru za současného shánění náhradního dílu. Soud vzal rovněž za prokázáno z tvrzení automechanika, že náhradní díly zrovna nebyly k dispozici a že se tento díl nepodařilo sehnat rychleji, nežli v rozmezí jednoho až dvou měsíců, aniž by se blíže vypořádal se skutečností, že žalovaná jakožto příslušník určitého povolání nebo stavu ve smyslu § 5 odst. 1 o. z. musí jednat se znalostí a pečlivostí, která je s takovým povoláním či stavem spojena. Jestliže s touto odbornou péčí nejedná, jde to k její tíží. Pokud se proces opravy zdržel minimálně o jeden až dva měsíce z důvodu, že zrovna nebyl k dispozici náhradní díl, jde o překážku, která vychází z poměru žalované jako odborníka, je jí plně přičitatelná, a proto také musí jít k její tíži, nikoliv k tíži žalobkyně. Přiměřenost lhůty totiž nemůže být posuzována toliko s odkazem na tvrzení žalované, že autoservis, u kterého žalovaná zadala opravu, tuto opravu prováděl nepřiměřeně dlouho s ohledem na údajné velké množství časově náročných úkonů souvisejících s opravou, či z toho důvodu, že autoservis zrovna neměl k dispozici náhradní díl, na který se čekalo jeden až dva měsíce. Žalobkyně se pozastavuje nad argumentací soudu prvního stupně, že servis provádějící opravu vozidla neměl k di