11 Co 202/2025-123 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 76.410,30 Kč s úrokem z prodlení (odst. I. výroku), řízení zastavil ohledně částky 658,24 Kč s úrokem z prodlení (odst. II. výroku), rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31.563 Kč (odst. III. výroku).2. Proti výroku v odstavcích I. a III. podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že v daném řízení nebylo prokázáno, že by měl žalovaný k odběrnému místu užívací titul. Dle jeho názoru každý dodavatel energií je povinen před uzavřením smlouvy mít postaveno najisto, zda žadatel je vlastníkem nemovité věci, v níž se nachází odběrné místo nebo má k nemovité věci jiný užívací titul, tj. platnou nájemní smlouvu, podnájemní smlouvu, souhlas vlastníka nemovitosti apod. Žalobkyně v dané věci neprokázala spojitost žalovaného s odběrným místem či skutečnost, že by žalovaný odebíral obě komodity. Pouhé čestné prohlášení nemůže tento nedostatek zhojit. Dále poukazoval na rozpor s dobrými mravy, pro které by žaloba měla být zamítnuta. Ohledně žalobkyni přiznaných nákladů řízení nesouhlasil s tím, že by za úkon - předžalobní výzvu měla být žalobkyni, respektive jejímu právnímu zástupci přiznána plná odměna a navrhoval přiznat pouze 1/2.3. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku v celém rozsahu. Poukazovala na čestné prohlášení žalovaného, že má řádný důvod k užívání odběrného místa a na skutečnost, že z energetického zákona neplyne povinnost dodavatele energií prokazovat právní vztah odběratele k odběrnému místu.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celému rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Žalovaný má poslední evidovaný trvalý pobyt na , země, . Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána článkem 26 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.5. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhá zaplacení neuhrazených částek za dodávku elektřiny a plynu do označeného odběrného místa v , adresa, . V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o dodávce elektřiny a smlouvu o dodávce plynu s tím, že tyto dvě komodity byly dodávány právě do shora označeného odběrného místa. Ve smlouvách žalovaný čestně prohlásil, že má řádný právní důvod k užívání nemovitosti, ve které se odběrné místo nachází. Za žalované období žalobkyně řádně vyúčtovala žalovanému částky za obě odebrané komodity a rovněž poplatek za odeslané upomínky tak, jak plyne ze smluvních podmínek.6. Neobstojí žalovaného námitka, že si měla žalobkyně řádně ověřit či prokázat vztah žalovaného k označenému odběrnému místu. Žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalovaného, což je dostačující, neboť § 50 energetického zákona jí neukládá povinnost požadovat prokázání vlastnického či užívacího práva k odběrnému místu. Žalobkyně postupovala náležitě v souladu s energetickým zákonem a vzniklo jí právo na zaplacení dlužných částek za dodávané komodity Žalovaného námitka, že nebyl prokázán jeho odběr elektřiny a plynu v označeném odběrném místě, zůstala pouze v rovině blíže neurčitého tvrzení. Naopak žalobkyně prokázala listinnými důkazy, že v žalovaném období žalovaný elektřinu i plyn odebral, což mu bylo řádně vyfakturováno. Odvolací soud ani neshledal, že by žalobkyní uplatněný návrh byl v rozporu s dobrými mravy.7. S ohledem na shora uvedené závěry dospěl odvolací soud k názoru, že rozsudek okresního soudu je věcně správný a v souladu s § 219 o. s. ř. jej potvrdil.8. Okresní soud rozhodl rovněž správně o náhradě nákladů řízení. Neobstojí žalovaného námitka, že za předžalobní výzvu měla být přiznána pouze 1/2 odměny zastupujícímu advokátovi žalobkyně. Jak je zřejmé z této předžalobní výzvy, obsahuje základní skutkový a právní rozbor, a proto byla správně honorována v souladu s § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšná žalobkyně má na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.10. Žalobkyně své náklady nevyúčtovala, soud jí je proto přiznal v té výši, jak vyplývají z obsahu spisu. Odměna zastupujícího advokáta v souladu s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 činí 4.180 Kč za jeden úkon právní služby. Odvolací soud přiznal advokátu odměnu za dva úkony právní služby – písemné vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem, což činí 2 x 4.180 Kč = 8.360 Kč. Paušální náhrada výdajů za dva úkony právní služby činí 2 x 450 Kč = 900 Kč, částka 9.260 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 11.205 Kč.11. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.