75 Co 165/2025-54 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.552 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení a) další částky 54.708,32 Kč, b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6.108,53 Kč, c) kapitalizovaného úroku ve výši 5.982,47 Kč, d) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.126,28 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a e) úroku ve výši 22,32 % ročně z částky 31.126,28 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich na ni nemá právo (výrok III.). Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o návrhu žalobkyně, kterým se domáhala zaplacení částky ve výši 57.260,32 Kč s výše uvedeným příslušenstvím za skutkových tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 40.000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 22,32 % ročně ve výši 38.564 Kč, s poplatkem za zpracování zápůjčky 1.500 Kč a s poplatkem za komfortní a flexibilní splácení 8.328 Kč. Celková dlužná částka byla splatná v měsíčních splátkách po 4.210 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 9. 2023. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť splátky nehradil řádně a včas. Uhradil pouze 30.642 Kč, které byly započítány částečně na jistinu a částečně na poplatky. Žalobkyně se tedy po žalovaném domáhala zaplacení neuhrazené jistiny 31.126,28 Kč, poplatku 26.134,04 Kč (úrok 20.071,72 Kč, poplatek za zpracování 1.000 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení 5.062,32 Kč), kapitalizovaného smluvního úroku 5.982,47 Kč (smluvní úrok ve výši 22,32 % ročně z jistiny za období od 24. 9. 2023 do 29. 7. 2024), kapitalizovaného úroku z prodlení 6.108,53 Kč (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny od 16. 4. 2023 do 29. 7. 2024), úroku ve výši 22,32 % ročně z dlužné jistiny od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 30. 7. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.2. Po projednání věci okresní soud s ohledem učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, přičemž 6.806 Kč bylo použito na splacení jiného úvěru a žalovaný skutečně obdržel částku 33.194 Kč a zavázal se vrátit celkem 88.392 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 30.642 Kč. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně pořídila zákaznickou kartu, která obsahuje informace o majetkových poměrech žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla na převedení pohledávky za žalovaným, což žalovanému oznámila dopisem.3. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud navázal právním hodnocením, kdy předně dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., přičemž dále při posuzování závazkového vztahu okresní soud vycházel z toho, že jde o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se proto podle okresního soudu zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), kdy podle jeho § 86 a § 87 je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Právě deficit při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného shledal okresní soud na straně právní předchůdkyně žalobkyně se závěrem o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy s povinností účastníků vypořádat se postupem podle zákona o spotřebitelském úvěru. Proto okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. Vycházejíc pak se závěru, že žalovaný skutečně obdržel částku 33.194 Kč a již uhradil 30.642 Kč, uzavřel okresní soud, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny ve výši 2.552 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl.4. Proti uvedenému rozsudku, a to pouze ve vztahu k výroku II. co do částky 6.806 Kč, brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že jí bude dále přiznána uvedená částka. Okresnímu soudu vytýká, že při vypořádání bezdůvodného obohacení zohledňoval pouze částku 33.194 Kč, která byla žalovanému vyplacena a nezohledňoval částku 6.806 Kč, která sice žalovanému nebyla vyplacena, ale byla použita právní předchůdkyní na základě dohody účastníků předmětné smlouvy k úhradě dluhu žalovaného ze smlouvy č. , hodnota, . Podle žalobkyně je pak třeba zvažovat, že celkové obohacení žalovaného představuje celkový finanční prospěch, tedy i ten, který byl započten na úhradu dluhů žalovaného, přestože tato část nebyla reálně vyplacena na ruku žalovaného.5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, po dobu celého odvolacího řízení zůstal pasivní.6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.7. Předně krajský soud akceptuje jednotlivá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů a závěr o skutkovém stavu věci, jak se podává z napadeného rozsudku, na což se pro stručnost odkazuje.8. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní, a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Správně tedy okresní soud provedl test postupu věřitele před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu věřitel nedostál, pak odvolací soud tento závěr akceptuje. Ostatně uvedené právní posouzení žalobkyně nezpochybňuje.9. Lze však přisvědčit odvolatele, že okresní soud nesprávně zvažoval to, co tvoří poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Za poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v kontextu ust. § 87 ZSÚ nelze považovat pouze hotovostně či bezhotovostně poskytnuté peněžní prostředky, ale rovněž i poskytovatelem spotřebitelského úvěru poskytnuté plnění, resp. postup, v jehož důsledku došlo k zániku jiného dluhu spotřebitele, a to nejen ve vztahu k jiné pohledávce poskytovatele za spotřebitelem, ale i popř. k pohledávce jiného věřitele za spotřebitelem, neboť tímto způsobem dochází k pozitivní změně v majetkové sféře spotřebitele tím, že tento je zbaven jiného svého dluhu.10. Přeneseno na poměry projednávané věci, pokud se právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40.000 Kč tak, že částka 6.806 Kč bude použita na úhradu jiného dluhu žalovaného a částka 33.194 Kč bude žalovanému vyplacena a k tomuto došlo, pak při vypořádání vztahu mezi smluvními stranami, popř. právními nástupci, z uvedené neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 ZSÚ je třeba za poskytnutou jistinu zvažovat celkem částku 40.000 Kč. Pokud pak bylo v řízení prokázáno, že žalovaný uhradil dosud 30.642 Kč, pak na vypořádání vztahu z neplatné úvěrové smlouvy má žalovaný poskytovateli (právnímu nástupci) vrátit částku 9.358 Kč. Proto pokud okresní soud takto žalobkyni přiznal proti žalovanému pouze částku 2.552 Kč, je odvolání žalobkyně, která se dále domáhá přiznání částky 6.806 Kč, důvodné.11. Odvolací soud proto za podmínek ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. v uvedené části napadený rozs