8 Co 181/2025-209 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 180.653 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2. 8. 2023 do zaplacení a částku 1.200 Kč, zamítnuta. Žalobkyně byla zavázána zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 83.080 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupce.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, příp. navrhovala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že v řízení bylo nesporné, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb z , datum, , jejímž předmětem bylo poskytnutí právní služby, uplatnění nároku na náhradu škody ve výši 1.614.706 Kč společností , Jméno žalobkyně, proti jednateli téže společnosti a že ve smlouvě byla sjednána podílová odměna na základě úspěchu ve věci, s výslovnou doložkou, že klient nehradí nic předem. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dodatek č. , hodnota, , kde s účinností od , datum, byla změněna odměna na dvojnásobek mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu. Žalovaný obdržel po uzavření dodatku zálohu na další právní služby ve výši 180.653 Kč, když se mělo jednat o zálohu na 5 hlavních úkonů po 29.560 Kč, včetně RP. Po poskytnutí zálohy žádné právní služby žalovaný žalobkyni neposkytl. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka byla zálohou poskytnutou žalovanému na budoucí právní úkony, které však již posléze provedeny nebyly. Žalovaný pak nedoložil, jaké konkrétní úkony po obdržení zálohy realizoval. Dále namítala, že úkony provedené před poskytnutím, tj. stížnost na soudce, příp. porady s klientem, nebyly účtovatelnými úkony podle advokátního tarifu. Žalobkyně tvrdila, že byla žalovaným ústně ujištěna, že dodatek nebude mít zpětnou účinnost. Dosud poskytnuté právní služby měly být kryty nevyčerpaným paušálem z generální smlouvy o poskytování právních služeb, na základě které byla žalovanému hrazena odměna v období od , datum, v částce 100.000 Kč měsíčně, následně od , datum, ve výši 165.000 Kč + DPH. Pokud by žalobkyně věděla, že dodatek bude mít zpětnou účinnost, nikdy by ho neuzavřela. V dodatku není vyjádřena výslovně vůle smluvních stran, že by měl dodatek mít zpětnou účinnost. Tento závěr podporuje i samotné jazykové znění: „nově zní“, které naznačuje, že změna platí až od , datum, . V tomto směru argumentoval judikaturou Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že zpětně mohou účinky právního úkonu působit, stanoví-li tak zákon nebo přípustná dohoda účastníků. Dále žalobkyně poukazovala na to, že ani v předchozí praxi dodatky neměly zpětnou účinnost a že žalovaný v době, kdy ještě zastupoval žalobkyni, vystupoval jako advokát s více než 30letou praxí a byl to on, kdo tento dodatek formuloval, a tedy i způsobil interpretační nejasnost, kterou využil ve svůj prospěch. Žalobkyně poukazovala dále na to, že žalovaný uvedl žalobkyni v omyl ohledně rozhodující skutečnosti, která byla podstatná pro její rozhodnutí uzavřít smlouvu. Úhrada částky 180.653 Kč nebyla provázána na konkrétní vykonané úkony, ale měla povahu zálohy na budoucí právní úkony, žalovaný však účelově tvrdí opak, aby tím dodatečně legalizoval přijetí celé částky. Pokud tedy nedošlo k poskytnutí protihodnoty (právní služby) za přijatou platbu a následně právní důvod k plnění zjevně odpadl, žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil. Na žalovaném pak leželo důkazní břemeno prokázat, že existuje platný právní titul k ponechání si této částky, tj. že dodatek č. , hodnota, měl mít zpětnou účinnost, že zaplacená částka byla odměnou za již provedené úkony a že tyto úkony nebyly hrazeny v rámci jiné smlouvy, což doloženo nebylo. Dále žalobkyně vytýkala okresnímu soudu, že důkazy provedené v řízení hodnotil v rozporu s ust. § 132 o. s. ř. a že zcela nekriticky přisvědčil účastnické výpovědi žalovaného, aniž by jeho tvrzení podrobil nezbytnému racionálnímu hodnocení v kontextu ostatních důkazů. Naopak výpověď , jméno FO, , jednatele žalobkyně, soud bagatelizoval, to, že se vyjadřoval obecněji, nemůže být důvodem závěru o jeho nevěrohodnosti. V odvolání pak žalobkyně brojila i proti výroku o náhradě nákladu řízení, když předmětem řízení je spor mezi advokátem a jeho klientem o vrácení odměny za neprovedené právní služby, z průběhu řízení je patrné, že se žalovaný v řízení hájil sám a činil veškeré úkony osobně nebo prostřednictvím svého zástupce. Náklady za zastoupení žalovaného tedy považuje za neúčelně vynaložené, proto by neměly být přiznány.3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a věc také správně posoudil po právní stránce. Žalobkyně ve věci učinila písemné projevy, v nichž tvrdila rozdílné skutkové okolnosti, jak se jí to právě hodilo, když žaloba s návrhem na vydání platebního rozkazu neobsahovala zmínku o smlouvě uzavřené mezi účastníky dne , datum, , zmatené je podání žalobkyně ze , datum, , v němž uvedla, že jí není zřejmá podstata odůvodnění odporu žalovaného a dalším bezobsažným podáním je podání žalobkyně z , datum, „doplnění tvrzení a důkazů“, v němž tvrdí, že palmární odměna za právní službu ve věci 46 Cm 46/2020 již měla být zahrnuta do palmární odměny, když v tomto podání není ani zmínka o uvedení v omyl a teprve v podání ze dne , datum, žalobkyně vzala na vědomí skutečnost, že existuje právní věc vedená u KS pod sp. zn. 46 Cm 46/2020 a tvrdila, že byla uvedena v omyl. Pokud argumentuje žalobkyně tím, že zpětnou účinnost lze sjednat dohodou účastníků, příp. může být stanovena právním předpisem, pak k takovéto dohodě v dané věci došlo. Námitka uvedení žalobkyně v omyl je smyšlená a není důvodná. Pokud se týká výroku o náhradě nákladů řízení, tak způsob, jakým právní zástupce poskytuje účastníku řízení právní službu, je výhradně na jeho dohodě s klientem, přičemž žalovaný jako advokát se v řízení, v němž je účastníkem řízení, může nechat zastoupit advokátem.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že dne 3. 7. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva na poskytnutí právní služby ohledně uplatnění práva na náhradu škody ve výši 1.614.706 Kč vůči druhému jednateli žalobkyně , jméno FO, , což bylo prokázáno listinou (předmětnou smlouvou), výpověďmi obou účastníků i plnou mocí, kterou žalobkyně udělila žalovanému k zastupování v této věci. Na základě této smlouvy pak podal žalovaný ke Krajskému soudu v , adresa, žalobu proti , jméno FO, , když řízení bylo vedeno pod sp. zn. 46 Cm 46/2020. Dne 10. 11. 2025 uzavřeli dodatek č. , hodnota, , který změnil způsob stanovení odměny žalovaného, což bylo prokázáno předmětnou smlouvou, jejím dodatkem a výpovědí žalovaného. Dále bylo převzato skutkové zjištění okresního soudu, že 25. 11. 2021 uhradila žalobkyně žalovanému částku 180.653 Kč, když na úhradu této částky byla nejprve žalovaným vystavena dne 21. 10. 2021 zálohová faktura a konečná faktura byla vystavena pak 7. 8. 2023, kterou žalovaný účtoval žalobkyni dohodnutou odměnu za zastupování žalobkyně v předmětném řízení. Žalovaný pak ukončil zastupování žalobkyně v této věci dne 5. 1. 2022, kdy bylo doručeno soudu oznámení žalovaného o výpovědi plné moci. Poté, co zanikla funkce jednatele žalobkyně , jméno FO, , pak , jméno FO, coby jednatel společnosti vypověděl všechny smlouvy a dne 19. 8. 2022, kdy byl opět jednatelem společnosti , jméno FO, , vzal zpět žalobu na , jméno FO, na náhradu škody. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k vrácení částky 180.653 Kč výzvou, která byla žalovanému doručena dne 28. 7. 2023.6. Žalobkyně se tak domáhala po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení vrácení částky 180.653 Kč, kterou mu zaplatila.7. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ust. § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.10. Podle ust. § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.11. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení, byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.12. Podle ust. § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjist