8 Co 190/2025-65 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 38.265,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.717,01 Kč za dobu od 21. 5. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 31.717,01 Kč za dobu od 21. 5. 2024 do zaplacení. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 53.872,29 Kč od ledna do února 2023 a žalovaný uhradil žalobkyni celkem 53.036 Kč od ledna do února 2023. Smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne 5. 9. 2019 a detaily zadaných operací bylo prokázáno, že žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 5.000 Kč formou přečerpání zůstatku na běžném účtu č. , č. účtu, . Z dodatku ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 30. 6. 2021 dále soud zjistil, že předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně navýšit povolené přečerpání zůstatku na daném účtu na 30.000 Kč. Výpisem z daného účtu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal celkem částku 36.754,19 Kč a zaplatil 33.713 Kč v lednu 2023, čerpal 17.118,10 Kč a zaplatil 19.323 Kč v únoru 2023. V listině označené jako Podklady pro súdne konanie je uvedeno: úvěr , Anonymizováno, a označení žalovaného, úvěr ve výši 31.717,01 Kč, založen dne 1. 10. 2023.3. Na základě těchto skutkových zjištění okresní soud s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. a § 87 odst. 1 citovaného zákona dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, když především netvrdila, že výdaje žalovaného ověřila. Z toho důvodu se jedná o absolutně neplatnou smlouvu a nárok žalobkyně posuzoval v souladu s ust. § 2993 o. z. Jestliže žalovaný z neplatné smlouvy zaplatil žalobkyni 57.036 Kč (prokázáno 53.036 Kč, další platba 4.000 Kč tvrzena žalobkyní), je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalovaný před podáním žaloby poskytnuté plnění žalobkyni vrátil, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.091,26 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 21. 5. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. V odvolání uvedla, že nerozporuje názor soudu o absenci zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Dále uvedla, že žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil na svůj dluh celkem 26.163,38 Kč, když 13. 1. 2023 je příchozí úhrada 2.840,38 Kč, 14. 2. 2023 19.323 Kč a 19. 6. 2023 4.000 Kč. Částka 2.840,38 Kč byla získána nutným zohledněním záporného počátečního zůstatku ve výši 30.569,40 Kč a při zohlednění záporného počátečního zůstatku je výpočet následující: - 30.569,40 - 300 + 13.391 - 3,22 + 20.322 = 2.840,38 Kč. Žalovaný na daný kontokorent neuhradil soudem zjištěných 33.713 Kč, ale právě jenom 2.840,38 Kč, neboť byl již počátkem výpisu v mínusu. Kladného zůstatku žalovaný dosáhl až úhradou 20.322 Kč. Před úhradou 20.322 Kč se žalovaný nacházel v záporném zůstatku 17.481,62 Kč. Na jeho vyrovnání bylo použito z částky 20.322 Kč právě 17.481,62 Kč. Stav účtu byl na tomto místě 0. Zbývajících 2.8 40,38 Kč bylo vzhledem k čerpání stejného dne ve výši 6.707,84 Kč použito na úhradu tohoto čerpání kontokorentu. V tomto okamžiku byl stav zůstatku na účtu žalovaného -3.867,46 Kč. Dále žalovaný čerpal částky 1.000 Kč, 3.000 Kč, dne 14. 1. 2023 částku 1.000 Kč, dne 17. 1. 2023 částku 1.000 Kč atd. Žalovaný tímto způsobem za dobu trvání závazku čerpal částku 51.254,64 Kč. K prvnímu čerpání došlo až dne 13. 1. 2023, neboť toho dne se žalovaný poprvé dostal od vyrovnání prvotního záporného zůstatku znovu do mínusové částky. Od dalšího dne se nacházel žalovaný v záporném zůstatku, který se s každou zápornou platbou navyšoval. Tento částečně poklesl výše uvedenými splátkami dne 14. 2. 2023 a 9. 6. 2023, nicméně splátkami byla vždy uhrazena pouze část a k plnému uhrazení čerpaného kontokorentu tak nedošlo. Např. zůstatek před splátkou ze dne 14. 2. 2023 činil -30.825,40 Kč, avšak žalovaný uhradil pouze 19.323 Kč. Po splátce se tudíž nacházel v zůstatku -11.502,40 Kč, avšak dále čerpal částku -3,35 Kč, -6.820,81 Kč a dále, čímž svůj závazek opět navyšoval. Docházelo tedy k průběžnému kolísání zůstatku, který se pohyboval v záporných hodnotách, ale nikdy nevedl ke splacení celé dlužné částky. Je proto nutné při posuzování čistého čerpání vycházet ne z konečného zůstatků, ale z konkrétních momentů, kdy žalovaný znovu vstoupil do záporného zůstatku nebo při již existujícím záporném zůstatku tento pouze navýšil. Součet čistého čerpání je tedy 51.254,64 Kč. Soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když z tvrzení žalobkyně podpořené důkazním materiálem vyplývá, že částka představující bezdůvodné obohacení činí 25.091,26 Kč vypočtená jako rozdíl celkově vyčerpané částky 51.254,64 Kč a celkových úhrad 26.163,38 Kč.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.7. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud a stejně tak na jeho právní závěry.8. Odvolací soud má především za to, že žalobkyně neprokázala, jak dospěla k žalované částce, kolik fakticky žalovaný čerpal a kolik zaplatil, a to ode dne uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 5. 9. 2019, resp. od uzavření dodatku ze dne 30. 6. 2021. V tomto směru nelze vyjít z tabulky vyhotovené žalobkyní označené jako Podklady pro súdne konanie ze dne 12. 6. 2024. Tvrzení o čerpání částek žalovaným a o platbách žalovaného neprokazuje ani předložený výpis z účtu žalovaného. Je pak zcela nesrozumitelné vysvětlení žalobkyně uvedené v odvolání, jak dospěla k výši žalované částky. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání před soudem I. stupně, zbavila se možnosti být poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.9. Okresní soud správně žalobu žalobkyně zamítl, byť s odůvodněním, že žalovaný na nárok žalobkyně z neplatné smlouvy zaplatil částku 57.036 Kč, přičemž čerpal částku 53.872,29 Kč.10. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen včetně nákladového výroku, a to v odvoláním napadené části.11. V odvolacím řízení byla žalobkyně zcela neúspěšná, žalovanému jako úspěšnému účastníku žádné náklady odvolacího řízení nevznikly a tomu odpovídá nákladový výrok.