11 Co 164/2025-349 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vypořádal zaniklé společné jmění manželů účastníků. Z věcí, které měli ve společném jmění, přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného osobní automobil značky , název, , finanční prostředky, které ke dni zániku SJM se nacházely na označeném bankovním účtu u , právnická osoba, .ve výši 20.670,65 Kč, část výtěžku z prodeje rodinného domu ve výši 2.085.250 Kč a závazek u rodičů žalovaného manželů , jméno FO, vzniklý z titulu ústních smluv o zápůjčkách v celkové výši 150.000 Kč (odstavec I. výroku). Z věcí, které měli v SJM, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně osobní automobil značky , název, , finanční prostředky, které se ke dni zániku SJM nacházely na označeném bankovním účtu u , právnická osoba, . ve výši 6.744,80 Kč, finanční prostředky u téhož finančního úřadu na označeném bankovním účtu ve výši 186,25 € a část výtěžku z prodeje rodinného domu ve výši 2.085.250 Kč (odstavec II. výroku). Žalobu zamítl ohledně vypořádání položek jízdní kolo bílé barvy, zůstatek na označeném účtu u , jméno FO, , zůstatek na bankovním účtu označeném a vedeném u , právnická osoba, ., zápůjčku od otce žalobkyně ve výši 440.000 Kč a zápůjčku z označeného úvěrového účtu ve výši 30.802 Kč (odstavec III. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 84.882,20 Kč (odstavec IV. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec V. výroku), rozhodl o povinnosti obou účastníků zaplatit státu náhradu nákladů řízení, a to každý ve výši 1.176,50 Kč (odstavec VI. a VII výroku).2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Vytýkala okresnímu soudu, že nesprávně neuplatnil disparitu podílů účastníků a zopakovala důvody, pro které tato disparita měla být uplatněna. Od roku 2002 se výrazně změnila situace, když se zvýšil podíl na úhradě finanční zátěže rodiny u žalobkyně a narostla péče o dcery, v letech 2002 - 2008 byl žalovaný veden u úřadu práce, přičemž od roku 2004 již obě dcery chodily do školy, důvodem, proč žalobkyně musela z mateřské dovolené nastoupit do práce byla skutečnost, že neměli dostatek peněz a žalobkyně vydělávala více než žalovaný, od roku 2013 do roku 2017 bydlela mladší dcera u žalobkyně v , město, , když poté odešla na studium do zahraničí, od roku 2014 bydlela se žalobkyní v , město, i starší dcera, od roku 2013 byl žalovaný prakticky v , město, ve společném domě sám a za žalobkyní přišel až v roce 2016, po 2 letech se vrátil zpět do , město, , zmiňovaná zápůjčka od rodičů pokrývala pouze jeho výdaje nikoli výdaje na domácnost. Byla to žalobkyně, kdo finančně zajišťoval rodinu, včetně doplacení společné hypotéky. Pokud okresní soud pojednal o dohodě účastníků o rozdělení rodičovských rolí, pak tato dohoda byla platná toliko pro prvních několik let věku dětí, nikoliv po celou dobu jejich nezaopatřenosti. Žalobkyně vytýkala soudu nesprávné skutkové závěry z provedených důkazů. Žalobkyně učinila předmětem žaloby zůstatek na bankovním účtu číslo , č. účtu, (částka minus 3.856 Kč), který soud prvního stupně zamítl z důvodu, že se žalobkyně domáhala vypořádání toliko aktiv na účtech, s čímž žalobkyně nesouhlasí. Soud měl vypořádat finanční prostředky na tomto účtu, ať již jsou v kladných či záporných hodnotách. Nesouhlasila se zamítnutím vypořádání závazku ve výši 440.000 Kč vzniklého ze smlouvy o zápůjčce s věřitelem , tituly před jménem, . , jméno FO, , kdy soud dospěl k nesprávnému závěru, že smlouva o půjčce byla uzavřena s mladší dcerou , jméno FO, . Tento skutkový závěr nemá oporu v žádném důkazu. Byla dána dohoda účastníků o zajištění finančních prostředků od rodičů pro úhradu školného dceři a tento závazek spadá do SJM. Následná dohoda o tom, kdo případně dluh uhradí věřiteli (zda dcera či žalobkyně) již nemá žádný právní význam ve vztahu k tomu, kdo je dlužníkem z půjčky. Naopak do SJM nespadá závazek ve výši 150.000 Kč, který žalobkyně činila sporným co do základu i výše. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu, že výše závazku nepřevyšuje majetkové a příjmové poměry účastníků, poukazuje na to, že žalovaný jej spotřeboval pro svou potřebu, nikoliv pro potřeby rodiny. Navíc žalovaný jej uplatnil ve výši 104.000 Kč, nikoliv ve výši 150.000 Kč. Rovněž nesouhlasila s výší vypořádacího v podílu a s výrokem o náhradě nákladů řízení, když žalobkyně uhradila zálohu na znalecký posudek ve výši 10.000 Kč, z čehož by jedna polovina měla být dána k úhradě žalovanému. V tomto smyslu se domáhala změny napadeného rozsudku.3. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dle jeho názoru soud tvrzenou disparitu posoudil správně, společnou nemovitost - rodinný dům stavěl svépomocí žalovaný.4. K tomu doplnil žalovaný skutková tvrzení, že dům stavěli takzvaně svépomocí, když na stavbě pracoval on a jeho 2 kamarádi zedníci. Žalovaný dělal všechny potřebné pomocné práce. Manželka v té době pracovala v , město, , byt měli v , město, a ona dojížděla pouze na víkendy.5. K tomu žalobkyně doplnila skutkové tvrzení, že na domě fyzicky pracovala také, zedníkům platili.6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu [§ 212 písm. c) o. s. ř.], včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.7. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů – účastníků, když toto SJM zaniklo právní mocí rozvodu účastníků, tj. 13. 1. 2021. Na úvod nutno podotknout, že vypořádání SJM se týká majetku, tj. aktiv i pasiv. Neobstojí proto názor okresního soudu, který zamítl nárok na vypořádání částky minus 3.856 Kč na účtu číslo , č. účtu, s nesprávným závěrem, že se jedná o pasivum, přičemž žalobkyně požadovala vypořádat pouze aktiva SJM.8. Okresní soud provedl dokazování tak, jak vyplývá z protokolů o jednání. Skutková zjištění okresního soudu v zásadě odpovídají provedeným důkazům a odvolací soud na ně odkazuje.9. Předmětem vypořádání SJM byl následující majetek:1) automobil , název, , který od rozvodu užívá žalovaný, v obvyklé ceně 36.880 Kč,2) automobil , název, , který od rozvodu užívá žalobkyně, v obvyklé ceně 120.670 Kč,3) prostředky z prodeje domu ve výši 4.170. 500 Kč,4) aktiva na účtu žalovaného k 12. 1. 2021 ve výši 20.670,65 Kč, číslo účtu , č. účtu, ,5) aktiva na účtu žalobkyně k 12. 1. 2021 ve výši 6.744,80 Kč, číslo účtu , č. účtu, ,6) aktiva na účtu žalobkyně k 12. 1. 2021 - 186,25 €, číslo účtu , č. účtu, = 4.878 Kč,7) pasiva na účtu číslo , č. účtu, k 12. 1. 2021 minus 3.856,74 Kč, po rozvodu doplaceno žalobkyní,8) kolo bílé barvy,9) zápůjčka od otce žalobkyně ve výši 440.000 Kč, dosud nesplaceno,10) zápůjčka z úvěru číslo , č. účtu, ve výši 30.802 Kč (vynaloženo na péči o rodinného psa), k 12. 1. 2021 zůstatek minus 44. 411,91 Kč),11) zápůjčka od rodičů žalovaného ve výši 104.000 Kč (vysvětlení rozdílu oproti 150.000 Kč viz níže),12) závazek ze stavebního spoření doplacen žalobkyní po rozvodu manželství k 20. 9. 2024, k právní moci rozvodu dluh 54.974,90 Kč.10. Okresní soud rozhodoval o dluhu účastníků ve výši 150.000 Kč, který měla představovat zápůjčka rodičů žalovaného žalovanému a náležet do SJM. K tomu je nutno uvést, že ačkoliv řízení o vypořádání SJM je typem řízení, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, stále se jedná o řízení sporné, kdy soud rozhoduje pouze o těch nárocích, které účastníci učiní předmětem vypořádání SJM.11. Dle obsahu spisu žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě z 12. 1. 2023 (č. l. 39) výslovně uvedl, že do pasiv SJM náleží zápůjčka rodičů žalovaného v souhrnné výši 104.000 Kč učiněná za období červen až říjen 2019. U jednání dne 4. 9. 2023 setrval na částce 104.000 Kč a uvedl, že je schopen prokázat tuto částku 104.000 Kč, přičemž se ale souhrnně jednalo o částku vyšší, a to 150.000 Kč. Žalovaný však neučinil částku 150.000 Kč předmětem vypořádání, neboť požadoval vypořádat pasivum ve výši 104.000 Kč. V tomto smyslu nedošlo k uplatnění vyššího nároku na vypořádání pasiva nad částku 104 000 Kč. Jestliže okresní soud vypořádával pasivum ve výši 150.000 Kč, překročil tak rámec, který žalovaný sám stanovil, když jako pasivum označil zápůjčku od svých rodičů ve výši 104.000 Kč. Odvolací soud se proto zabýval přezkumem správnosti závěrů okresního soudu o existenci zápůjčky ve výši 104.000 Kč.12. Další spornou otázkou mezi účastníky bylo uplatnění tzv. disparity, tj. zda je na místě odchýlení se od zásady vyslovené v § 742 odst. 1 písm. a) o. z., že podíly obou manželů na vypořádávaném SJM jsou stejné, a zda jsou splněny podmínky pro to, aby žalobkyni byl přiznán podíl ve větším rozsahu než jedné poloviny tak, jak se toho žalobkyně domáhala ve vztahu k částce 4.170.500 Kč utržené za prodej společné nemovitosti účastníků.13. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro uplatnění tzv. disparity splněny nejsou a v tomto smyslu souhlasí se závěrem okresního soudu tak, jak je tento vysloven v bodě 33. odůvodnění.14. Žalobkyně svůj nárok na upla