57 Co 284/2025-49 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit byt č. , hodnota, v domě č. p. , hodnota, na , adresa, , č. orientační , hodnota, v , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14 983 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí předmětného bytu, nájemní poměr, založený smlouvou o nájmu ve znění jejího dodatku č. 1 byl sjednán na dobu určitou do 30. 4. 2024. Dne 27. 2. 2024 žalobkyně doručila žalované výpověď z tohoto nájmu pro neodstranění jejího závadného chování spočívajícího v neplacení nájemného a služeb spojených s užíváním bytu, které žalovaná neodstranila ani přes předchozí výzvu ze strany žalobkyně. Současně byla vyzvána k vyklizení bytu ve lhůtě do jednoho měsíce od skončení nájmu. Námitky proti výpovědi, kdy o právu tyto vznést byla žalovaná ve výpovědi poučena, žalovaná neuplatnila. Žalovaná však byt doposud nevyklidila.3. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 1040 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), s tím, že aktivně věcně legitimované žalobkyni poskytl ochranu jejího vlastnického práva, do kterého žalovaná zasahuje užíváním bytu, aniž by jí k tomu svědčil právní důvod, neboť nájemní poměr zanikl výpovědí bez výpovědní doby dle § 2291 o. z. ke dni 27. 2. 2024.4. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podala odvolání žalovaná. Odvolací argumentaci zaměřila na důvody, které vedly ke vzniku dluhu na nájemném a službách, poukázala na to, že tyto byly způsobeny jejím špatným zdravotním stavem, pro který byla nucena nastoupit na nemocenskou, což snížilo její příjmy, vedle toho si musela kupovat drahé léky. Uvedla, že byť původní dluh, který byl důvodem výpovědi, uhradila, vzápětí poté přestala nájemné opět pravidelně hradit z obdobných důvodů. V současné době je v důchodě, je samoživitelkou a její zdravotní stav se nadále zhoršuje, přičemž opustila-li by daný byt, neměla by kde bydlet.5. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, dodala, že od ukončení nájmu ke dni 27. 2. 2024 měla žalovaná možnost zajistit si jiné bydlení nebo uzavřít s žalobkyní novou nájemní smlouvu. Nic takového však neučinila, naopak od října 2024 je neustále v prodlení s hrazením alespoň části měsíčního předpisu za užívání předmětného bytu, od června 2025 za toto užívání nehradí vůbec ničeho s výjimkou platby ve výši 3 000 Kč v červenci 2025. Aktuální výše dluhu žalované vůči žalobkyni činí 111 157 Kč. I přestože nájemní poměr skončil již v únoru 2025, žalobkyně dávala žalované možnost vyřešit si otázku dalšího bydlení a k podání žaloby přistoupila až v květnu 2025. Má tak za to, že její žalobní požadavek není ani v rozporu s dobrými mravy. Navrhla, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit byt specifikovaný v bodě 1 odůvodnění tohoto rozsudku, jehož je vlastníkem, a který žalovaná užívá, aniž by jí k tomu svědčil právní důvod, neboť nájem bytu skončil výpovědí k 27. 2. 2024.8. Žalovaná procesní obranu staví na argumentech zaměřujících se na její nepříznivý zdravotní stav a s ním související pokles příjmů, jakož i na to, že nemá jinou možnost bydlení.9. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně, dokonce i v reakci na námitky odvolatele (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz)].10. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby jí vydal.11. Závěr soudu prvního stupně o tom, že v posuzované věci je namístě poskytnout žalobkyni ochranu vlastnického práva, do nějž žalovaná neprávem zasahuje bezdůvodným užíváním bytu, je správný. Nájemní poměr mezi stranami sporu skončil výpovědí žalobkyně bez výpovědní doby a nebyl obnoven. Ochranu vlastnického práva žalobkyni je třeba poskytnout právě prostřednictvím vindikační žaloby (§ 1040 o. z.).12. Odvolací soud si je vědom toho, že judikatura se ve vztahu k posuzování majetkových a sociálních poměrů vyklizovaných osob ve sporu o vyklizení bytu nebo nemovitosti sloužící k bydlení tímto korektivem dobrých mravů již zabývala (srov. např. : usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5946/2017, ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4106/2017, nebo rozsudek ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3745/2019; kdy tato rozhodnutí odkazují na starší stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, publikované pod Rc 6/2010). V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud vyslovil, že zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, má být až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona.13. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2317/2024, při posuzování otázky rozporu výkonu práva žalobkyně, domáhající se vyklizení bytu, s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.), resp. zjevného zneužití práva (§ 8 o. z.), tento konstatoval, že okolnosti na straně nájemce v podobě jeho věku, příjmu a zdravotního stavu nemohou samy o sobě odůvodnit zamítnutí žaloby na vyklizení bytu (užívaného bez právního důvodu po více než 4 roky) podle § 2 odst. 3, resp. § 8 o. z., neboť sociální a zdravotní problémy nájemce nelze řešit na úkor pronajímatele a vlastníka bytu (užíváním jeho nájemního bytu i po uplynutí sjednané doby nájmu).14. V posuzované věci žádné výjimečné okolnosti odůvodňující použití výše zmíněného korektivu zjištěny nebyly. Navíc nelze pominout, že dluh žalované znovu narostl až na částku 111 157 Kč, což při zohlednění celospolečenských zdrojů určených pro řešení nepříznivých sociálních situací nelze odůvodnit ani tím, že žalovaná se dostala do dluhové pasti v důsledku svého špatného zdravotního stavu a s tím souvisejícího snížení příjmu a zvýšení výdajů na léky.15. Veden těmito důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil, a to včetně lhůty k plnění, která je dána pro vyklizení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ani odvolací soud neshledal důvody pro uložení delší lhůty v okolnostech daného případu, a to zejména s ohledem na dobu, která uplynula od skončení nájemního vztahu mezi účastníky výpovědí danou žalobkyní. Stejně tak byl potvrzen i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, když navíc ve vztahu k tomuto výroku ani nebyla v odvolání učiněna jakákoliv konkrétní argumentace (blíže srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24-1).16. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, přičemž za tuto fázi sestávají její účelně vynaložené náklady z 4 600 Kč jako odměny zástupce žalobkyně za 2 úkony právní služby po 2 300 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 1, 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (tj. 1 úkon za sepis vyjádření k odvolání ze dne 18. 11. 2025, 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 2. 2. 2026) a 900 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta za tyto 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byly jeho odměna a náhrada hotových výdajů navýšeny o 21 % DPH (1 155 Kč), kterou bude povinen jako plátce daně odvést. Celkové náklady žalobkyně tak představují 6 655 Kč.17. O lhůtě k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.