57 Co 85/2026-34 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit pozemek parc. č. St. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , hodnota, – rodinný dům a pozemek parc. č. , hodnota, – ostatní plocha, vše zapsáno na LV , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 983 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok II).2. Proti výroku o lhůtě k plnění podala žalovaná odvolání a domáhala se změny rozsudku tak, že jí bude uloženo nemovité věci vyklidit do 30. 6. 2026. Namítala, že v době rozhodování soudu prvního stupně navštěvovala starší dcera účastníků 4. třídu základní školy v , adresa, a mladší chodila do mateřské školy v , adresa, . Žalovaná vyřizovala přestěhování do bytu v , adresa, , zabývala se zařizováním změny základní školy pro dceru , jméno FO, a zápisem mladší dcery , jméno FO, do 1. třídy v základní škole v , adresa, . S ohledem na zájmy dětí spojené se stěhováním do nového bydliště a se změnou školního zařízení soud navrhovala stanovení lhůty k vyklizení do konce školního roku 2025/2026. I nadále se domnívá, že tato doba bude pro děti nejvhodnější. Lhůta k vyklizení stanovená soudem prvního stupně je nedostatečná, a to zejména s ohledem na změny, se kterými se nezletilé děti budou muset vyrovnat (změna bydliště, stěhování, zařizování nového bytu, dojíždění do školy a do zájmových kroužků). Další změna je čeká v září 2026, kdy začnou chodit do základní školy v , adresa, , kam byly pod dohodě účastníků zapsány pro nový školní rok od září 2026.3. Žalobce ve vyjádření navrhl potvrzení rozhodnutí okresního soudu, když žalovaná brojí toliko proti pariční lhůtě. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná byla opakovaně otcem vyzývána již několik měsíců před podáním žaloby, aby nemovitosti vyklidila, přičemž poskytl žalované dostatečně dlouhé lhůty (několik měsíců), aby se mohla zajistit, dokonce vynaložil úsilí pro zajištění důstojného bydlení pro žalovanou. Na předžalobní výzvy reagovala žádostí o posečkání do konce roku 2025. Děti mohly zůstat bydlet v , adresa, , neboť otec je schopen zajistit péči. Žalovaná nemusela měnit školy, když toto není podmínkou a nesouvisí s vyklizením nemovitostí. Žalovaná, i přes poučení soudu o koncentraci řízení, neuvedla žádné rozhodné skutečnosti a neoznačila žádné důkazy k tomu, že by stěhování do jiného bydliště mělo mít významný vliv na zájmy dětí. Naopak bylo zjištěno, že žalovaná není schopna zajistit řádné bydlení pro své nezletilé děti, pouze dokola uvádí, že se míní vyklidit, že si chce všechno zorganizovat, k tomuto měla dostatek času, byla však pasivní.4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek toliko v části týkající se lhůty k plnění, a to dle § 212 věta prvá ve spojení s § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř., se závěrem, že odvolání žalované není důvodné.5. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem, přičemž dle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o tom, že žalovaná je povinna vyklidit nemovité věci do 30 dnů od právní moci rozsudku.6. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. – uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejich výši a podmínky splatnosti určí.7. Ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. je tedy právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015). Důvody, proč stanovil lhůtu k plnění delší, než je zákonná třídenní, nebo proč uložil zaplacení peněžitého plnění ve splátkách, je soud povinen v rozhodnutí uvést. Má-li soud za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být rozhodnutí podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. V souladu s ustálenou soudní praxí (srov. např. rozhodnutí publikované pod číslem 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1966) se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků. Vedle toho je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. výše citovaná rozhodnutí ze dne 31. října 2000, sp. zn. 25 Cdo 516/99, a ze dne 19. srpna 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015).8. Obecnou lhůtu ke splnění povinnosti uložené rozsudkem stanoví občanský soudní řád na tři dny od právní moci rozsudku. Jiná úprava lhůty k plnění je výjimkou z obecného pravidla. Rozhodnutí soudu se proto musí opírat o konkrétní skutečnosti a o racionální důvody, které jej vedly k tomu, že vyšel vstříc žalovanému tím, že stanovil delší lhůtu k plnění nebo peněžité plnění rozvrhl na jednotlivé splátky. Soud musí s ohledem na okolnosti konkrétního případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran; jeho rozhodnutí tedy musí obstát v testu proporcionality.9. Soud prvního stupně lhůtu ke splnění povinnosti stanovil ve shodě s žalobním návrhem, tj. do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, kterou považoval za přiměřenou s ohledem na dobu, která uplynula od doby, kdy žalovaná měla nemovité věci vyklidit, tj. do 31. 7. 2025, a to v návaznosti na výzvu k vyklizení ze dne 19. 5. 2025. Soud prvního stupně neshledal důvody pro prodloužení lhůty k vyklizení do 30. 6. 2026, a to ani s ohledem na zájmy nezletilých dětí, jak namítala žalovaná. Rovněž zohlednil, že žalované byl žalobcem nabízen k pronájmu byt v , adresa, , což žalovaná nevyužila a zůstala zcela pasivní. Doba, která uplynula od rozvodu manželství, je dobou dostatečnou k aktivnímu nalezení vhodné bytové varianty, a to jak z hlediska lokačního, tak z hlediska finančního. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí (bod 10) vypořádal s dalšími námitkami žalované ohledně lhůty k vyklizení, přičemž odvolací soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje.10. Odvolací soud s přihlédnutím k samotným tvrzením žalované v odvolání a dále s ohledem na námitky žalobce uvedené v jeho vyjádření k odvolání dospěl k závěru, že není na místě umožnit žalované vyklizení nemovitých věci ve lhůtě do 30. 6. 2026, když stanovení jiné lhůty než v napadeném rozsudku ke splnění povinností žalované uložené rozsudkem by soud založil nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran.11. Za této situace odvolací soud dle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. pokud bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, potvrdil.12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které mu vznikly ve výši 2 420 Kč. Tato částka představuje odměnu advokáta dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 a 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) za vyjádření k odvolání proti výroku nikoliv ve věci samé ve výši 1 550 Kč, tj. ½ z 2 300 Kč, 450 Kč náhradu hotových výdajů advokáta za zmíněný úkon právní služby dle § 13 odst. 4 AT a 420 Kč 21% DPH. Žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to zástupkyni žalobce dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.