75 Co 10/2026-60 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 31.266 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 112.792 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně se domáhala žalované částky 175.646 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřené s žalovaným, jejíž součástí byla dohoda o konsolidaci a na základě níž byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 125.000 Kč, který byl v rozsahu částky 7.354 Kč určen k uhrazení předchozího dluhu a ve zbytku se jednalo o úvěr neúčelový, který byl vyplacen na účet žalovaného. Okresní soud uzavřenou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou, když dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by s odbornou péčí při uzavření úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto posouzení kvalifikoval okresní soud nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v souvislosti s ustanovením § 2991 občanského zákoníku a dovodil, že žalobkyně na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému do jeho dispozice pouze částku 117.646 Kč a že žalovaný vrátil žalobkyni částku 86.380 Kč a zůstal tak nedoplatek ve výši 31.266 Kč. Tuto částku okresní soud žalobkyni přiznal, přičemž nepřiznal žalobkyni požadované úroky z prodlení s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.3. Proti tomuto rozsudku pouze v rozsahu částky 7.354 Kč podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se změny napadeného rozsudku. Odvolatelka namítala, že okresní soud nesprávně dovodil, že na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalovanému vyplaceno pouze 117.646 Kč. Odvolatelka uvedla, že již v žalobě tvrdila, že žalovanému bylo vyplaceno 125.000 Kč, a to dne 27. 9. 2023 na základě uzavřené smlouvy o úvěru z toho 7.354 Kč jako úhrada předchozího dluhu na smlouvu číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a zbylá částka na účet určený žalovaným. Výše bezdůvodného obohacení při posouzení neplatnosti úvěrové smlouvy pak představuje rozdíl mezi částkou 125.000 Kč, která byla vyplacena žalovanému a částkou 86.380 Kč, kterou žalovaný zaplatil, tedy částku 38.620 Kč. Žalobkyně v tomto směru argumentovala uzavřenou dohodou o konsolidaci, v níž se obě strany jednoznačně dohodly na tom, že částka 7.354 Kč bude vyplacena na účet žalobkyně jako úhrada předcházející dlužné částky z předcházejícího úvěru. Takovéto ujednání je ujednáním zcela platným a je projevem svobodné vůle účastníků smlouvy.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.6. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a závěr o skutkovém stavu a pro stručnost na tyto zcela odkazuje, včetně skutkového zjištění okresního soudu, že na účet žalovaného byla žalobkyní poskytnuta částka 117.646 Kč a zbylá zbyla částka úvěru ve výši 7.354 Kč byla zaplacena na účet žalobkyně jako úhrada předcházejícího dluhu žalovaného.7. Okresní soud správně dovodil, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatným právním jednáním z důvodu porušení povinností žalobkyně řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Správně také okresní soud nárok žalobkyně vypořádal z titulu tzv. speciálního bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proti těmto závěrům okresního soudu koneckonců odvolatelka v odvolání ničeho nenamítá.8. Jestliže však okresní soud nepřiznal žalobkyni částku 7.354 Kč, která byla v rámci dohody o konsolidaci vyplacena na předchozí dluh žalovaného, nepostupoval správně. Krajský soud v tomto směru v celém rozsahu akceptuje odvolací argumentaci žalobkyně a uzavírá, že na základě, byť neplatného smluvního ujednání byla žalovanému vyplacena částka 125.000 Kč, z čehož částka 117.646 Kč na účet žalovaného a zbylá částka 7.354 Kč v rámci uzavřené dohody o konsolidaci na předchozí dluh žalovaného u žalobkyně. Za této situace, jak správně argumentuje žalobkyně představuje výše bezdůvodného obohacení částku 38.620 Kč, nikoliv okresním soudem přiznanou částku 31.266 Kč.9. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že smlouva o úvěru, včetně dohody o konsolidaci byla shledána neplatným právním jednáním. Podstatné je, že na základě takto neplatného právního jednání bylo žalovanému poskytnuto 125.000 Kč. Je zcela nerozhodné, že pouze část tohoto plnění byla poskytnuta na účet žalovaného a část na zaplacení jeho předchozího dluhu. Je třeba vycházet z toho, že takto se účastníci, byť neplatného právního jednání dohodli, žalobkyně na základě této dohody plnila, žalovaný s tímto způsobem plnění souhlasil. Je tedy zřejmé a žalobkyně v řízení prokázala, že ve prospěch žalovaného plnila částku 125.000 Kč a žalovaný zaplatil pouze částku 86.380 Kč a rozdíl tak představuje částku 38.620 Kč, která je bezdůvodným obohacením žalovaného a kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.10. Pokud jde o příslušenství, tedy běžící úrok z prodlení, tento okresní soud správně nepřiznal s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, když ani proti tomuto závěru okresního soudu žalobkyně v odvolání ničeho nenamítala.11. Vzhledem k výše uvedeným důvodům krajský soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu výroku II. změnil, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.12. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu bylo nově rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně dle § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. Je zřejmé, že žalovaný byl v řízení před soudem prvého stupně procesně úspěšnějším účastníkem a měl by tedy právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalovanému však v průběhu řízení před soudem prvého stupně žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně nemá.13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a žalovaný má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a dále z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.500 Kč za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 7.354 Kč. Žalobkyni přísluší odměna za 2 účelně vynaložené úkony právní služby, a to podání odvolání a účast u odvolacího jednání a dále 2x režijní paušál á 450 Kč a 21% DPH ve výši 819 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení celkem částku 5.719 Kč.14. Místo plnění náhrady nákladů řízení před odvolacím soudem určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení další lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.