75 Co 17/2026-177 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou k úhradě částky 627 965,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 627 965,25 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 92 739 Kč (výrok II.).2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, kdy jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o dílo dle § 2586 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když žalobkyně převzala závazek pro žalovanou za úplatu provést dílo a žalovaná se zavázala za provedené dílo řádně a včas zaplatit. Mezi stranami nebyla sporná cena díla a nebyl ani sporný systém pozastávek, ani to, že žalobkyni vzniklo právo na výplatu 70 % pozastávek, tj. částky 627 965,25 Kč. V řízení byl spor o tom, zda žalovaná oprávněně udělila žalobkyni smluvní pokutu ve výši 900 000 Kč a zda tuto smluvní pokutu platně vůči pohledávce žalobkyně započetla. Okresní soud poukázal na formulaci článku XI. odst. 1. smlouvy o dílo, kterou si strany ujednaly smluvní pokutu, kdy v rámci tohoto článku je uvedeno, že pakliže zhotovitel odevzdá dílo po termínu uvedeném v článku IV. odst. 2 písm. c) smlouvy, pak je povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu. Článek IV odst. 2. písm. c) se však ve smlouvě o dílo vůbec nenachází, a tudíž již z toho lze mít pochybnost, zdali účtování smluvní pokuty ze strany žalované bylo oprávněné. Na druhou stranu je jistě z korespondence účastníků nepochybné, že žalobkyně termín do 30. 9. 2023 nedodržela, když v měsících září a říjen 2023 se jednatel žalované domáhal odstranění celé řady vad a nedodělků, byť žalobkyně tvrdila, že se jednalo o vícepráce. Na druhou stranu tak, jak žalovaná s případnou pohledávkou na smluvní pokutě 900 000 Kč naložila, nelze vyhodnotit jinak, než že k platnému započtení pohledávky na smluvní pokutě vůči pozastávkám žalobkyně nedošlo. Lze uzavřít, že na projednávanou pohledávku na smluvní pokutě ve výši 900 000 Kč jistě dopadne ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., když pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Pohledávka žalované na smluvní pokutě byla jistě sporná, když žalovaná tvrdila, že žalobkyně se dostala do prodlení, žalobkyně pak naopak tvrdila, že prováděla vícepráce a navíc z předložených listinných důkazů je zřejmé, že mnohé listiny mezi účastníky byly antidatovány a je jistě nelogické, pakliže investor akce převzal dílo v prosinci 2023 k užívání řádně a včas a nebyla investorem za prodlení udělována žádná sankce, že by mohla být žalobkyně jako jeden ze subdodavatelů skutečně v prodlení. Pohledávka na smluvní pokutě tedy zcela nepochybně nebyla jistá. Každopádně žalovaná porušila jednu ze základních povinností při započtení, kdy k započtení podle § 1982 odst. 1 o. z. lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Pakliže žalovaná žalobkyni udělila smluvní pokutu ve výši 900 000 Kč dne 13. 5. 2024 se splatností této smluvní pokuty dne 12. 6. 2024, pak lze jednoznačně uzavřít, že žalovaná nemohla dne 13. 5. 2024 platně započíst svoji pohledávku na smluvní pokutě vůči pohledávkám z pozastávek na straně žalobkyně, když prováděla zápočet nesplatné pohledávky na pohledávky splatné. Mimo shora uvedené pak započtení provedené žalovanou dne 13. 5. 2024 je i neurčité a nesrozumitelné, když žalovaná provedla zápočet částek 900 000 Kč, 1 684 845 Kč a 350 000 Kč na částky 105 638,09 Kč, 40 587,87 Kč, 70 129,87 Kč, 160 945,22 Kč, 134 313,11 Kč, 83 513,54 Kč, 17 258,28 Kč, 15 579,27 Kč, 1 064 927,70 Kč, 1 122 053,40 Kč s tím, že rozdíl ve výši 119 898,65 Kč uhradí žalobkyně žalované na specifikovaný účet. Z uvedeného zápočtu tedy není zřejmé, jaké konkrétní vzájemné pohledávky se měly střetnout. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žaloba žalobkyně na zaplacení částky 627 965,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 627 965,25 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení je důvodná, když obrana žalované v řízení neobstála. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si v řízení udržela aktivní věcnou legitimaci, když sporné pohledávky z pozastávek sice postoupila specifikovanému postupníkovi, nicméně pouze na dobu určitou, a navíc tyto pohledávky byly postoupeny zpět na žalobkyni.3. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu podala včasné odvolání žalovaná, kterým se domáhala, aby krajský soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný a zmatečný. Pokud jde o postoupení pohledávky, je pravdou, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek ze strany žalobkyně, avšak k tomuto oznámení nebyla přiložena smlouva o postoupení pohledávky. Žalované tak skutečnost, že si smluvní strany sjednaly dobu 150 dnů na vymožení pohledávky, nebyla známa. Ze strany žalobkyně, ani jiného subjektu, nebylo žalované oznámeno, že pohledávku má žalobkyně zpět. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1075/2006 je „dohoda o zrušení postoupení pohledávky účinná vůči dlužníkovi až okamžikem, kdy mu je oznámena.“ K oznámení o ukončení smlouvy o postoupení pohledávky nedošlo. K tomu, že žalovaná nemohla uplatnit smluvní pokutu z důvodu, že sama nebyla ze smluvního vztahu penalizována generálním investorem, uvádí, že žalovaná uzavřela samostatný smluvní vztah – smlouvu o dílo na dodávku stavby – se žalobkyní, kdy v rámci této smlouvy o dílo byly sjednány smluvní pokuty za nesplnění smluvní povinnosti, mimo jiné i za prodlení zhotovitele s dokončením a předáním díla. V rámci uzavřené smlouvy o dílo č. 002/2023 byl sjednán termín dokončení díla, a to 30. 9. 2023. Dle zápisu o předání a převzetí díla subdodavatele ze dne 29. 12. 2023 bylo dílo předáno dne 29. 12. 2023. Dílo tak nebylo předáno ve stanoveném termínu, kdy v rámci podepsaného zápisu o předání a převzetí díla je uveden termín dokončení díla dle SOD 30. 9. 2023. Citovaný záznam pak byl podepsán zástupci účastníků. Jeden z požadovaných dokumentů, jež byl žalobce povinen dodat podle uzavřené smlouvy o dílo, byla i revize, kterou dodala žalobkyně až dne 2. 2. 2024. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 9. 2023, je zřejmé, že se tímto dodatkem měnil pouze článek č. V smlouvy o dílo – a to cena díla, kdy původní cena byla ve výši 9 257 104,29 Kč, nová cena dle dodatku č. 1 byla sjednána ve výši 8 914 406,55 Kč. Dodatkem ke smlouvě se neměnil termín dokončení díla, naopak došlo ke snížení rozsahu prací a tím odpovídající ponížení ceny. S ohledem na prodlení žalobkyně s předáním díla o 90 dnů přistoupila žalovaná k uplatnění smluvní pokuty, kdy po žalobkyni požadovala úhradu smluvní pokuty nikoli v plné výši, ale ve výši 900 000 Kč. O udělení smluvní pokuty byla žalobkyně informována, a to podáním žalované ze dne 13. 5. 2024, ke kterému byl přiložen výpočet smluvní pokuty, včetně faktury č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2024, se splatností 12. 6. 2024. Pozdním dodáním díla byla porušena smluvní povinnost dodat dílo řádně a včas. Žalovaná postupovala nejen v souladu s uzavřenou smlouvou, ale i v souladu se zákonnou úpravou. Soud prvního stupně pochybil, když se nezabýval započtenou pohledávkou žalované, kdy zhodnocení, zda je určitá pohledávka ve smyslu výkladu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá, či nikoliv, vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. V daném případě má žalovaná za to, že započtení bylo učiněno ještě před zahájením nalézacího řízení, kdy soud prvního stupně tak mohl provést dokazování skutečností rozhodných pro posouzení započítávané pohledávky, přičemž takové dokazování, by s ohledem na tu skutečnost, že se jednalo o pohledávku peněžitou, vzniklou ze stejného právního vztahu (ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky), neznamenalo neúměrné prodloužení řízení a či složitější dokazování. Žalovaná rozporuje, že by jakékoli listiny byly antidatovány. V neposlední řadě žalovaná poukazuje, že soud prvního stupně pochybil a nepostupoval v souladu s obecnou povinností soudu, když účastníkům řízení nebylo umožněno smírné řešení věci. Při zahájení jednání byl ze strany soudu vznesen dotaz, zda je možné spor mezi účastníky vyřešit smírnou cestou, kdy na toto uvedli shodně žalovaná i žalobkyně prostřednictvím svých právních zástupců, že jsou připraveni ve věci jednat a pokusit se o smírné řešení věci. Ze strany žalované i žalobkyně bylo požádáno o odročení jednání za tímto účelem, kdy této žádosti ze strany soudu vyhověno nebylo. Dále uvedla, že rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, kdy tento si na více místech si odporuje.4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit s tím, že jej považuje po skutkové i právní stránce za správný, Ke dni podání žalobního návrhu bezpochyby disponovala aktivní věcnou legitimací. Pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, sice byly žalobkyn