8 Co 226/2025-107 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 160.500 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 150.000 Kč od 7. 3. 2023 do zaplacení a z částky 10.500 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 2.400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 92.523,60 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaná namítala, že soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jiným označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem. Okresní soud se omezil pouze na zjištění toho, zda žalobkyně dostatečně prokázala svůj žalobou uplatněný nárok, přičemž dospěl k jednoznačnému závěru, že toto se jí vskutku podařilo, avšak žalovaná s tímto vyhodnocením procesní situace nesouhlasí a je přesvědčena, že svědeckými výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, byly potvrzeny již žalovanou dříve tvrzené skutkové okolnosti a soud se měl jejími námitkami zabývat a právně je posoudit. Soud v rámci odůvodnění odkazoval pouze na písemné vyjádření žalované poskytnuté na samém počátku soudního sporu a zcela pominul vyjádření žalované u jednání konaného dne 14. 8. 2024, kdy zaměstnanec žalované na straně 2 protokolu z jednání uvedl, že by měla být dodána řádně podepsaná objednávka, když žalovaná ve svých podkladech tuto nedohledala. Je zde jasný odkaz na skutečnost, že objednávka nebyla řádně podepsaná osobou oprávněnou a tato skutečnost byla potvrzena výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Pokud pak žalovaná po koncentraci řízení uplatnila námitku, že bylo v daném právním jednání překročeno zástupčí oprávnění, resp. k uzavření smlouvy nebyl ani , jméno FO, , ani , jméno FO, zmocněni, měl se touto námitkou neúčinnosti právního jednání soud zabývat, neboť se nejedná o novou skutkovou okolnost, nýbrž o právní hodnocení skutkového stavu, který již byl v řízení tvrzen. Námitka překročení zástupčího oprávnění proto není opožděná, neboť nevede k rozšíření skutkového základu sporu, ale k jinému právnímu posouzení týchž skutečností. U odvolacího jednání pak pověřenec žalované uvedl, že je ochoten uznat výkazy práce, které sám potvrdil podpisem ve stazce, ostatní provedenou práci včetně užití stroje však neuznal, poněvadž bylo objednávkou objednáno zajištění stroje včetně pracovníka na 5 – 7 dnů, nikoliv na delší dobu. Mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda, že by byl stroj se strojníkem využíván po delší dobu, než shora uvedenou, v tomto směru nikdo ze strany žalobkyně nekontaktoval žalovanou, nedošlo k prodloužení objednávky. Navíc namítal, že činnost pracovníka žalobkyně, který pracoval se strojem, nikdo ze strany žalobkyně nekontroloval, pokud tam dále pracovala, je to věcí žalobkyně, a nikoliv žalované.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování skutkových okolností a tyto byly v potřebném rozsahu náležitě zjištěny a z těchto pak soud učinil také správné právní závěry. Žalobkyně uvedla, že tvrzení žalované, resp. zaměstnance žalované – pana , jméno FO, , byla v mnoha případech účelová, nepravdivá, a jejich nesprávnost potvrdili dokonce i svědci, kteří byli osobami pracujícími pro žalovanou. Pokud žalovaná tvrdila, že slyšení svědci , jméno FO, a , jméno FO, překročili svá zástupčí oprávnění, tak je třeba zdůraznit, že tito svědkové toto v podstatě vyvrátili. Navíc jsou to osoby spojené se žalovanou a tvrzení žalované s ohledem na skutečnost, že dva v tomto směru zcela věrohodní svědkové tvrdí opak, v podstatě nemá ani jak rozumně vyvrátit. Jednání žalované zastupované jejím zaměstnancem směřuje pouze k obstrukcím a snaze co nejvíc oddálit povinnost placení, kterou měla žalovaná již na jaře roku 2023. Žalobkyně má za to, že žalovaná se stále snaží těžit ze svého nepoctivého jednání, kdy v podstatě svévolně odmítla podepsat výkazy o provedených pracích, které byly řádně provedeny a na základě účelové argumentace chybějícím podpisem odmítá uhradit nejen tyto „nepodepsané“ práce, ale bez rozumného odůvodnění odmítá uhradit celou dlužnou částku již více než 2,5 roku. U odvolacího jednání pak zástupce žalobkyně k argumentům žalované uvedl, že svědci – pracovníci žalované potvrdili tvrzení žalobkyně a výpověď pracovníka pana , jméno FO, , který obsluhoval předmětný stroj, vyvrací tvrzení strany žalované. V tomto směru odkazoval i na výpověď svědka , jméno FO, .4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že účastníci uzavřeli prostřednictvím telefonu a e-mailu z 9. 1. 2023 smlouvu, že žalobkyně poskytne žalované , Anonymizováno, včetně strojníka, kterým byl , jméno FO, , za účelem naložení materiálu, který bude následně odvezen, a to v areálu , adresa, , za což žalovaná zaplatí žalobkyni předem dohodnutou cenu ve výši 1.500 Kč za každou 1 hodinu práce. Žalobkyně pak uskutečnila práce v období od 11. 1. 2023 do 30. 1. 2023 v rozsahu 100 hodin, což vyúčtovala fakturou na částku 150.000 Kč, splatnou dne 6. 3. 2023 a ve dnech 13. 2. 2023 a 15. 2. 2023 v rozsahu 7 hodin, což vyúčtovala fakturou na částku 10.500 Kč splatnou dne 27. 3. 2023. Žalovaná dosud přes výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradila.6. Ke zjištění skutkového stavu provedl okresní soud rozsáhlé dokazování, přičemž důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení. Tu skutečnost, že došlo k uzavření smlouvy mezi účastníky, žalobkyně prokázala jednak objednávkou e-mailem z 9. 1. 2023 a výpovědí svědka , jméno FO, , který byl dispečerem žalobkyně, a také výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Z výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, , jakož i z výkazů – hlášení o využití stroje bylo prokázáno, že vyúčtované práce byly řádně ze strany žalobkyně provedeny. Soud I. stupně se také řádně vypořádal s tím, že některé z hlášení o využití stroje neobsahovaly podpisy oprávněné osoby za žalovanou, když takováto podmínka nebyla účastníky sjednána. To, že některá hlášení nebyla podepsána, neznamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení ceny za provedenou práci.7. Okresní soud pak správně poukazoval na to, že žalovaná během trvání smluvního vztahu, ani po něm vůči činnosti žalobkyně ničeho nenamítala a dokonce slibovala žalobkyni uhradit předmětný dluh. Lze souhlasit také s okresním soudem, že je nutno přihlédnout také k měnícím se a rozporným stanoviskům pověřence žalované, který nejprve tvrdil, že neeviduje žádnou písemnou objednávku na provedení prací, u odvolacího jednání pak připustil, že takováto objednávka učiněna byla, u druhého nařízeného jednání před okresním soudem pak uvedl, že mluvil s , jméno FO, , který mu řekl, že žádnou objednávku neučinil, což bylo vyvráceno výpovědi samotného svědka , jméno FO, , který potvrdil, že tato objednávka fakticky provedena byla. Dále pověřenec žalované uvedl, že o žádné objednávce ani smlouvě nevěděl, na druhé straně pak tvrdil, že požadoval cenu ve výši 6.500 Kč na den.8. Soud I. stupně pak postupoval správně, když k tvrzením žalované týkajícím se překročení zástupčího oprávnění, doručení předmětných faktur a sjednání ceny nepřihlížel, poněvadž tyto námitky uplatnila žalovaná až po koncentraci řízení.9. Pokud se týká právního posouzení, pak okresní soud správně smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil podle ust. § 2586 odst. 1 o. z. jako smlouvu o dílo, i v případě, že by se jednalo o inominátní smlouvu dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., pak bylo zcela jasně prokázáno, že došlo ke sjednání předmětné smlouvy s uvedeným obsahem. Okresní soud tedy správně žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně úrokového příslušenství od splatnosti každé z faktur v souladu s ust § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a také přiznal žalobkyni náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky 2x 1.200 Kč, za každou z faktur dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jakožto věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení.11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení, proto jí v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 19.335,80 Kč. Tyto náklady sestávají z odměna za 2 úkony právní služby, tj. za vyjádření k odvolání a účast u odvolací