8 Co 266/2025-68 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 42.850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 107.8551,62 Kč, úroku z částky 19.466,95 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku z částky 46.037,24 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úroku z prodlení z částky 19.466,95 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku z prodlení z částky 46.037,24 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek v této části tak, že žalobkyni bude přiznán také 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 42.850 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení. V odvolání uvedla, že nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy, avšak nesouhlasí s názorem okresního soudu, že dosud nenastalo prodlení žalované a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonných úroků z prodlení z přiznané částky. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu novému věřiteli – žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, které jí bylo odesláno dne 27. 2. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 13. 3. 2025 žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou z 16. 4. 2025, s lhůtou k zaplacení do 1 5. 2025. Žalovaná tak měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila. Nadto žalovaná před soudem I. stupně netvrdila, ani neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalované ze strany žalobkyně poskytnuta a odkazovala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025.3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo zčásti podáno důvodně.5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu dne 17. 3. 2022, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 25.000 Kč, když převzetí této částky v hotovosti žalovaná potvrdila. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku ve 21 měsíčních splátkách po 2.640 Kč. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že dne 20. 4. 2022 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a mezi žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 20.000 Kč, když převzetí této částky v hotovosti žalovaná potvrdila a zavázala se splatit ji ve 21 měsíčních splátkách po 2. 270 Kč. Dne 27. 7. 2022 byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou třetí smlouva o zápůjčce, na základě níž poskytla žalované zápůjčku ve výši 33.000 Kč, když žalovaná potvrdila převzetí této částky v hotovosti a zavázala se zápůjčku vrátit předchůdkyni žalobkyně ve 21 měsíčních splátkách po 3.149 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek pak bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud se správně nejprve zabýval tím, zda před poskytnutím zápůjček předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že své povinnosti nedostála, takže všechny tři smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné. Z tohoto důvodu okresní soud přiznal žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z. žalobkyni rozdíl mezi tím, co fakticky bylo žalované poskytnuto a mezi tím, co fakticky uhradila.7. Při určení splatnosti této částky pak správně vycházel okresní soud z rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kde poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitelů k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla splatnost dohodnuta, byla správně určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku.8. Jiná situace už nastala v odvolacím řízení, kdy rozsudek okresního soudu nabyl v odstavci I. výroku právní moci dne 18. 11. 2025, takže žalovaná měla plnit žalobkyni do tří dnů, tj. do 21. 11. 2025, takže od 22. 11. 2025 je v prodlení s plněním a od tohoto data jí náleží 11,50% úrok z prodlení ročně v souladu s ust. § 1970 o. z. Z tohoto důvodu v této části odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu a přiznal žalobkyni 11,50% úrok z prodlení z přiznané částky od 22. 11. 2025 do zaplacení, ve zbývající napadené části pak rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.9. Odvolací soud pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení v souladu s ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně převážně neúspěšná a v odvolacím řízení měla toliko částečný úspěch.