76 CM 129/2020-28 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se na základě svého návrhu, jako majitelka směnky vlastní, kterou vystavil žalovaný dne [datum] znějící na směnečný peníz [částka] na řad [jméno] [příjmení], nar. dne [datum], [adresa], domáhala zaplacení směnečného peníze ve výši [částka] s příslušenstvím, žalovaný je s úhradou v prodlení, když směnka byla splatná dne [datum]. Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovaného k plnění předžalobní upomínkou. 2. Soud návrhu vyhověl a postupoval podle ustanovení § 175 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tak, že ve věci byl vydán směnečný platební rozkaz ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud jím uložil žalovanému zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši [částka], 6% úrok z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši [částka] a náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 3. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky. Uvedl, že směnka není opatřena doložkou„ bez protestu“ a žalobkyně jej neprotestovala u orgánu tomu povolanému. Dále uvedl, že žalobkyně netvrdí, ani neprokazuje, že by směnku předložila k placení, tudíž žalovaný má za to, že není v prodlení. Zároveň žalovaný vznesl námitku promlčení nároku a v neposlední řadě uvedl, aby soud posoudil platnost směnky, neboť směnečný peníz je uveden v uzavřeném rámečku. Na jednání před soduem dne [datum] žalovaný uvedl, že na předmětnou směnku hradil částku [částka]. 4. Nato žalobce reagoval ve své replice ze dne [datum] a uvedl, že žalovaný je přímým dlužníkem a vůči němu nárok ze směnky zůstáva bez ohledu na neuskutečnění protestu. K námitce neplatnosti směnky z důvodu uvedení směnečného peníze v uzavřeném rámečku, žalobkyně uvedla, že se jednalo pouze o grafické zvýraznění textu. 5. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě předmětné směnky. 6. Z předložené směnky soud zjistil, že se jedná o směnku vlastní, která byla vystavena žalovaným na řad [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], bytem [adresa], znějící na částku [částka], splatná dne [datum] a rubopisovaná na žalobkyni. 7. Při právním hodnocení vyšel soud z příslušných ustanovení zákona č. 191/1950 Sb. zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSŠ“). 8. Podle čl. I § 75 ZSŠ, vlastní směnka obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; údaj splatnosti; údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Podle čl. I § 28 odst. 1, 2 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle § 48 a 49 ZSŠ. Dle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. 9. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutkový a právní závěr, tak že žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši [částka] proti žalovanému, který je na směnce uveden jako výstavce. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Protože směnka nebyla při splatnosti uhrazena, vznikla žalobkyni proti žalovanému dle shora citovaných ustanovení nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši [částka] spolu se 6% úrokem ode dne následujícího po splatnosti směnky, tj. ode dne [datum] do jeho zaplacení a směnečné odměny ve výši [částka]. Soud hodnotil v řízení shora uvedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když na základě shora provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalovaný vystavil v [obec] dne [datum] směnku vlastní, o jejíž platnosti a závaznosti není pochyb, a tuto se zavázal zaplatit dne [datum] a to v částce [částka], když na tuto směnku bylo před zahájením řízení uhrazeno [částka] a směnka byla rubopisována na žalobkyni, když tato uplatnila nárok z předmětné směnky v rozsahu [částka]. K námitce, že směnka není opatřena doložkou„ bez protestu“ soud uvádí, že práva majitele vůči přímým dlužníkům ze směnky jsou právy přímými, jež nejsou podmíněna žádnými dalšími úkony ani skutečnostmi. Právo na zaplacení směnky lze proto vůči přímému dlužníku úspěšně uplatnit u soudu i tehdy, jestliže směnka nebyla prezentována k placení. Nedostatek takového předložení způsobuje vůči přímým dlužníkům pouze to, že se nedostávají se zaplacením směnečné částky do prodlení (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2001, sp. zn. 29 Cdo 1937/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2002, pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002, uveřejněný v témže časopise [číslo] ročník 2003). Zároveň v intencích předmětné věci žalovaný na jednání před soudem dne 17. září uvedl, že uhradil na směnku již [částka], tudíž mu směnka byla předložena k placení již před uplatněním nároku žalobkyní u soudu. K námitce, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že směnku předložila žalovanému k placení, soud uvádí, vycházejíc přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, že postačí, bude-li směnka přímému dlužníkovi předložena v samotném průběhu sporu o zaplacení směnky. Žalovaný byl s předmětnou směnkou a požadovanými nároky žalobkyně seznámen po doručení směnečného platebního rozkazu, i přesto z jeho strany nedošlo k úhradě, přičemž všechny žalobkyní uplatněné nároky ze směnky vznikly nejpozději až po doručení uvedeného směnečného platebního rozkazu (srov. v této souvislosti např. rozsudky NS sp. zn. 29 Cdo 1937/2000 a sp. zn. 29 Odo 483/2002, jakož i důvody rozsudku NS z 8. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 998/2009). K námitce promlčení soud uvádí, že ve smyslu ustanovení § 70 odst. 1 ZSŠ směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky. V intencích projednávané věci, splatnost směnky nastala dne [datum] a žalobkyně uplatnila svůj nárok z předmětné směnky u soudu proti žalovanému dne [datum] tj. v průběhu tříleté promlčecí lhůty, která uplynula dne [datum]. K námitce žalovaného, že údaj o směnečném penízu je na směnce uveden v uzavřeném ráměčku soud uvádí, že ve smyslu ustanovení čl. I. § 6 ZSŠ a ustanovení čl. I. § 75 ZSŠ se směnečná suma na směnce zpravidla číselně i písemně slovy, avšak není nutné, aby směnečná suma byla vyjádřena obojím způsobem, když to nemá vliv na její platnost, pokud by byla vyjádřena jen číselně, nebo jen slovy a zároveň v intencích projednávané věci směnečná suma uvedená na směnce jak číselně tak slovně, nikterak nevzbuzuje pochyb o výši, neboť se částky shodují. Nad ráme uvedeného soud uvádí, že to, že některý z údajů vyznačených na směnce je umístěn do rámečku, nemůže mít bez dalšího za následek neplatnost směnky (rozsudek Nejvyššího soudu v České republice, sp. zn. 29 Cdo 3862/2014). Žalobkyně předložením směnky prokázala svůj nárok na zaplacení směnečného peníze v rozsahu [částka] spolu se 6% úrokem ode dne následujícího po splatnosti směnky, tj. ode dne [datum] do jeho zaplacení a směnečnou odměnu ve výši [částka], a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal nárok na náhradu nákladů námitkového řízení v celkové výši [částka] Náklady řízení sestávají z odměny za dva úkony právní služby po [částka] tj. v celkové výši [částka] podle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (replika k námitkám žalovaného ze dne [datum] podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a účast na jednání před soudem dne [datum] podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] tj. [částka] podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996, Sb. O ostatních nákladech již bylo rozhodnuto ve směnečném platebním rozkaze, který byl tímto rozsudkem ponechán v platnosti.