22 CO 111/2022-103 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 172 425 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 172 425 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 85 563,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku, do části výroků I. a II., do lhůty k plnění, podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že je OSVČ, podnikající ve stavebnictví a z důvodu dvouleté epidemie COVID-19 a následně extrémního navýšení ceny stavebních materiálů v posledních deseti měsících, byl nucen některé již sjednané zakázky realizovat za původně sjednané ceny, které nezohledňovaly nové ceny těchto stavebních materiálů a některé zakázky musel odvolat z důvodu velké nemocnosti zaměstnanců a odchodu agenturních zaměstnanců z Ukrajiny a Slovenska. Z těchto důvodů, tedy z důvodu nedostatku hotovosti na svých účtech, není v současné době schopen uhradit částku požadovanou žalobkyní v jedné splátce. V doplnění odvolání pak žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. ve lhůtě k plnění změnil tak, že žalovaný je povinen žalobkyni přiznanou jistinu včetně příslušenství uhradit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci rozhodnutí, to vše pod ztrátou výhody splátek a v části výroku II. ve lhůtě k plnění tak, že žalobkyni přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši 85 563,50 Kč uhradí ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci rozhodnutí, to vše pod ztrátou výhody splátek. 3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v části výroků I. a II., ve lhůtě k plnění, dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 172 425 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení, vše do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu. Návrh odůvodnila tím, že se žalovaným jako prodávajícím uzavřela dne [datum] smlouvu o rezervaci, ve které se žalovaný zavázal k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní, případně k uzavření kupní smlouvy k bytové jednotce [číslo] umístěné v bytovém domě [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech bytového domu a spoluvlastnického podílu na zastavěném pozemku, k ideálnímu spoluvlastnickému podílu na společných částech bytového domu, které jsou společné vlastníkům jednotek umístěných v [anonymizována dvě slova] bytového domu a ideálního spoluvlastnického podílu na pozemcích parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] (dále„ bytová jednotka“). Vzhledem k tomu, že do doby skončení rezervační smlouvy dne [datum] nebyla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní ani kupní smlouva na bytovou jednotku, a to z důvodů na straně žalovaného, došlo k naplnění litery článku 3.5. rezervační smlouvy, dle kterého měl žalovaný zaplatit žalobkyni 50 % rezervačního poplatku, tj. částku 172 425 Kč na výzvu žalobkyní učiněnou. Žalobkyně žalovanému první výzvu k jednání o úhradě jeho dluhu zaslala dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku, zaslanou mu advokátem žalobkyně dne [datum], té nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. 6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl platebním rozkazem ze dne 10. 3. 2021, č. j. 118 C 4/2021 – 31, který byl v důsledku včas podaného odporu žalovaným zrušen. Žalovaný nárok žalobkyně jako nedůvodný odmítl a navrhl zamítnutí žaloby. 7. Po provedeném dokazování pak soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, jak uvedeno výše, přičemž jak výrokem I. přiznanou jistinu včetně příslušenství, tak výrokem II. přiznanou náhradu nákladů řízení, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni vždy v obecné pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. 8. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 9. Odvolací soud, s ohledem na rozsah podaného odvolání žalovaným, posuzoval, zda soud prvního stupně správně určil lhůtu k plnění ve výroku I. ve věci samé a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když žalovanému uložil povinnost přiznané výše uvedené částky zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. 10. Jak uvedeno výše, zákon vychází ze zásady, že lhůtu k plnění stanoví soud v případě vyklizení bytu do 15 dnů, ve všech ostatních případech zásadně do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. Má-li soud vyslovit, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší než tří dnů nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, jak v odvolání požaduje žalovaný, musí zde existovat skutečnosti přesvědčivě zdůvodňující závěr soudu, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků, je vhodné určit ke splnění lhůtu delší či rozhodnout o přiznaném plnění ve splátkách. 12. V projednávané věci odvolací soud žádné důvody, které by odůvodňovaly umožnit žalovanému splácet žalobkyni přiznané částky v měsíčních splátkách, neshledal. 13. Ze skutkových zjištění, na kterých soud prvního stupně založil své rozhodnutí ve věci, má i odvolací soud prokázáno, že dluh žalovaného na jistině vznikl již v únoru 2020, kdy mu byla advokátem žalobkyně adresována první výzva k jednání o úhradě jeho dluhu v tomto řízení vymáhaného. Žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval a nereagoval ani na předžalobní upomínku zaslanou mu advokátem žalobkyně dne [datum]. Od doby splatnosti svého dluhu pak žalobkyni na jí požadované a přiznané jistině, stejně jako na požadovaném a přiznaném úroku z prodlení, žalovaný ničeho neuhradil, neposkytl ji jí ani částečné plnění, kterým by saturoval její oprávněné nároky. 14. Jakýkoliv nezájem žalovaného celou věc řešit vyústil v podání této žaloby, zahájení soudního řízení, a ve svém důsledku v závislosti na tom, že žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná, též k povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jí požadovanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vzniklých. 15. Ke dni rozhodování odvolacího soudu pak uplynula doba již více jak dvou let, kdy se dluh žalovaného stal splatným a pokud žalovaný v současné době poukazuje na svou nepříznivou výdělkovou situaci, nemůže být tato skutečnost důvodem pro rozhodnutí o plnění žalobkyni přiznaných částek výroky I. a II. napadeného rozsudku ve splátkách. 16. Žalovaný měl do současné doby dostatečný časový prostor, ve kterém mohl žalobkyni alespoň částečně uspokojit, poskytnout jí alespoň částečné plnění, což však neučinil, její nárok jako celek zcela odmítl. 17. Ze všech těchto důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že poskytnutí žalovanému jakékoliv jiné pariční lhůty než tří dnů k plnění rozsudkem soudu prvního stupně žalobkyni přiznaných finančních částek nepřichází v úvahu a proto, s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v části výroků I. a II., ve lhůtě k plnění, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. 19. Její vyjádření k odvolání směřuje pouze do věci samé, k odvolacím námitkám týkajícím se lhůty k plnění se žalovaná ve svém vyjádření nijak nevyjadřuje, na odvolání směřující pouze do lhůty k plnění nijak nereaguje. Z tohoto pohledu tak odvolací soud hodnotí náklady žalobkyně vzniklé jí v odvolacím řízení v souvislosti s jejím vyjádřením k odvolání žalovaného jako náklady neúčelně vynaložené, jejichž náhradu tak nelze přiznat.