22 CO 210/2022-77 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 48 347,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 347,92 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení a částku 3 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 023,36 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou právního zástupce žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku, do části výroků I. a II. o lhůtě k plnění, jak vyplývá z obsahu jeho odvolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že nemůže celou částku zaplatit najednou, neboť je důchodcem pobírajícím 8 226 Kč měsíčně, z toho musí platit alimenty na tři děti, což je 3 200 Kč měsíčně, životní minimum pro něj je 3 950 Kč, za to si hradí stravu a bydlení, 500 Kč má na další výdaje a na léky, zbývá mu tedy 500 Kč, což je schopný platit měsíčně. Nemá žádný majetek, nic nevlastní, žádá o splátkový kalendář. 3. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v části výroků I. a II. ve lhůtě k plnění dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud za zjištěno, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 347,92 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částky 3 000 Kč, částky 100 Kč a náhrady nákladů řízení, vše do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu. Návrh odůvodnila tím, že žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] dodávala do odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaný na tomto odběrném místě elektřinu odebíral. Za zúčtovací období [datum] – [datum] byla žalovanému vystavena faktura znějící na částku 48 347,92 Kč se splatností dne [datum], kterou žalovaný neuhradil. Současně žalobkyně po žalovaném požaduje též úhradu dvou smluvních pokut ve výši 3 000 Kč a 100 Kč, jež se staly splatnými v lednu, resp. dubnu 2021. Přestože byl žalovaný k úhradě svého dluhu vyzván předžalobními upomínkami ze dne [datum] a [datum], dluh neuhradil a žalobkyni tak nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. 6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že je schopen žalobkyni poskytnout splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně. 7. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 8. Odvolací soud, s ohledem na rozsah podaného odvolání žalovaným, posuzoval, zda soud prvního stupně správně určil lhůtu k plnění ve výroku I. ve věci samé a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když žalovanému uložil povinnost přiznané výše uvedené částky zaplatit žalobkyni do tří dno od právní moci rozsudku. 9. Jak uvedeno shora, zákon vychází ze zásady, že lhůtu k plnění stanoví soud v případě vyklizení bytu do patnácti dnů, přičemž v ostatních případech zásadně do tří dnů od právní moci rozsudku. 10. Má-li soud vyslovit, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění delší lhůtu než tří dnů nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, jak v tomto případě požadoval žalovaný, musí zde existovat skutečnosti přesvědčivě zdůvodňující závěr soudu, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků, je vhodné určit ke splnění lhůtu delší, či rozhodnout o přiznaném plnění ve splátkách. 11. V projednávané věci odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, důvody, které by odůvodňovaly umožnit žalovanému splácet žalobkyni přiznané částky v měsíčních splátkách, neshledal. 12. Dluh žalovaného ve výši 48 347,92 Kč se stal splatným dne [datum], jeho další dluhy ve výši 3 000 Kč a 100 Kč pak v lednu, resp. dubnu 2021. 13. Přestože byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě svých dluhů předžalobními upomínkami, na ty nereagoval a do doby podání žaloby dne [datum] žalobkyni neposkytl ani částečné plnění. 14. Ke dni rozhodování odvolacího soudu ode dne zesplatnění dluhu žalovaného uplynula doba delší než jeden a půl roku, přičemž žalovaný žalobkyni částečné plnění neposkytl ani v průběhu soudního řízení. 15. Prodlení žalovaného v trvání více jak jeden a půl roku bez toho, aby žalovaný, vědom si svých závazků, žalobkyni cokoliv uhradil, samo o sobě vylučuje poskytnutí žalovanému delší lhůty k plnění, k uhrazení jistiny s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení přiznaných žalobkyni napadenými výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně. 16. Současná nepříznivá majetková, výdělková a sociální situace žalovaného pak neskýtá vůbec možnost pro to, aby žalovanému byla jakákoliv prodloužená lhůta k plnění poskytnuta, a to i s ohledem na narostlé a stále narůstající příslušenství, zákonný úrok z prodlení. 17. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroků I. a II. ve lhůtě k plnění potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náklady nevznikly.