22 Co 153/2024-129 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 439 217,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 464 217,80 Kč od 2. 12. 2022 do 12. 9. 2023, z částky 459 217,80 Kč od 13. 9. 2023 do 17. 10. 2023, z částky 449 217,80 Kč od 18. 10. 2023 do 23. 11. 2023, z částky 444 217,80 Kč od 24. 11. 2023 do 4. 1. 2024 a z částky 439 217,80 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) co do částky 85 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 23. 11. 2016 do 1. 12. 2023 řízení zastavil. Předposledním výrokem (III.) rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 250 Kč žalobci. Posledním výrokem (IV.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 961 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že předmětem řízení byla zejména otázka, zda regresní pohledávka žalobce za žalovaným je již splatná, tj. zda již žalovanému vznikla povinnost plnit žalobci a navazující otázka, zda se tak žalovaný dostal do prodlení s plněním svého dluhu, tzn. v konečném důsledku, zda je žaloba podána předčasně či nikoliv. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když vzal za prokázané, že pohledávka již nabyla splatnosti a žaloba tak předčasně podána nebyla. Splatnost žalobou tvrzeného nároku dle názoru žalovaného doposud nenastala, neboť mezi žalobcem a žalovaným byla stanovena splatnost závazku na deset let ode dne podpisu uznání závazku ze dne 23. 11. 2016, což je v této listině výslovně uvedeno. Byť uznání závazku nebylo podepsáno žalobcem ale pouze žalovaným, text byl navržen žalobcem, přičemž reflektoval ústní dohodu stran o splatnosti závazku do deseti let ode dne podpisu předmětného uznání závazku. Z ostatních provedených důkazů je pak zřejmé, že žalovaný uznání závazku podepsal právě proto, že je považoval za potvrzení ústní dohody stran o splatnosti závazku do deseti let s nemožností jeho dřívějšího vymáhání. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítne.3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil s tím, že uznání dluhu vystavené a podepsané žalovaným dne 23. 11. 2016 je jednostranným právním jednáním žalovaného a nelze z něho dovodit, že by bylo ujednáním účastníků o splatnosti dluhu žalovaného. Závazek žalovaného, v uznání dluhu obsažený, nemůže substituovat dvoustranné ujednání subjektů právního vztahu a uznání dluhu vystavené žalovaným není dvoustranným ujednáním účastníků o čase plnění (splatnosti) dluhu. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v odvoláním napadených výrocích I. a IV. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 25. 10. 2022, ve stádiu před vyhlášením rozsudku, domáhal po žalovaném zaplacení částky 439 217,80 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 11. 2014, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla tehdy v postavení žalovaných, uložena žalobci a žalovanému povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , společně a nerozdílně částku 1 000 000 Kč, náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 129 109,54 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 19 326,12 Kč. Žalobce jako jeden ze společně a nerozdílně zavázaných dlužníků z titulu výše uvedených rozsudků dne 17. 2. 2016 společnosti , právnická osoba, . uvedené částky uhradil. Dle ustanovení § 1872 odst. 1 o. z. a § 1876 odst. 2 o. z. má žalobce proti žalovanému z titulu neuhrazené náhrady spoludlužníka pohledávku v částce 439 217,80 Kč (žalovaný žalobci uhradil dne 23. 11. 2018 částku 30 000 Kč, dne 6. 12. 2018 částku 20 000 Kč, dne 22. 3. 2019 částku 10 000 Kč, dne 22. 8. 2019 částku 10 000 Kč, dne 5. 12. 2019 částku 20 000 Kč, dne 23. 7. 2020 částku 20 000 Kč, dne 12. 9. 2023 částku 5 000 Kč a dne 17. 10. 2023 částku 10 000 Kč). Dne 23. 11. 2016 žalovaný dluh písemně uznal, pokud jde o úrok z prodlení, tak ten je požadován ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, tj. ode dne 2. 12. 2022.6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že z listiny označené jako uznání závazku ze dne , datum, je zcela zřejmé, že splatnost žalobou tvrzeného nároku doposud nenastala, neboť mezi žalobcem a žalovaným byla stanovena splatnost závazku na deset let ode dne podpisu. Z tohoto důvodu byla žaloba podána předčasně.7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 11. 2014, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č. j. , spisová značka, , byla uložena tehdy v postavení žalovaných žalobci a žalovanému povinnost zaplatit společně a nerozdílně společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , částku 1 000 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a na náhradě nákladů řízení částky , částka, a , částka, , taktéž do tří dnů od právní moci rozsudku. Oba rozsudky nabyly právní moci dne 10. 2. 2016.8. Z výpisu z účtu žalobce u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 17. 2. 2016 žalobce zaplatil společnosti , právnická osoba, . částku 1 148 516,68.9. Z uznání dluhu ze dne 23. 11. 2016 bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalovaný uznal svůj dluh ve výši 574 217,80 Kč vůči žalobci co do důvodu i výše a zavázal se dlužnou částku uhradit nejpozději do deseti let od podpisu tohoto uznání.10. Z e-mailové komunikace vedené mezi účastníky, resp. jejich zástupci, bylo zjištěno, že v e-mailu ze dne 18. 2. 2016 právní zástupce žalobce navrhoval vyhotovení jednoduchého právního dokumentu, který by obsahoval regresní závazek žalovaného k úhradě poloviny částek žalobcem uhrazených, s poukazem na to, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona a promlčí se za deset let. Dále bylo v mailu uvedeno, že jedna polovina z celého plnění uhrazeného žalobcem by měla být uhrazena v době deseti let od teď.11. Současně bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalovaný na svůj dluh vůči žalobci v mezidobí uhradil celkem 135 000 Kč, z nichž 50 000 Kč bylo zohledněno již v podané žalobě a pro následných 85 000 Kč spolu s příslušenstvím byla v průběhu řízení před soudem prvního stupně vzata žaloba částečně zpět (což se projevilo v pravomocném výroku II. rozsudku soudu prvního stupně).12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobce jako spoludlužník zavázaný společně a nerozdílně se žalovaným vyrovnal společný dluh účastníků a má tak právo po žalovaném požadovat, aby splnil dluh náležející na jeho podíl, tj. částku 439 217,80 Kč, jak upravuje ustanovení § 1876 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh výslovně uznal dle ustanovení § 2053 o. z., přičemž splatnost tohoto dluhu nastala dne 1. 12. 2022, okamžikem doručení žaloby žalovanému, tak soud prvního stupně žalobě po zohlednění částek zaplacených žalovaným žalobci ať již před, či v průběhu řízení před soudem prvního stupně, vyhověl, přičemž žalobci též přiznal požadovaný úrok z prodlení a náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku (co do zbytku se žalobce práva na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vzdal).13. Jestliže soud prvního stupně žalobě vyhověl, rozhodl správně.14. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak zde odvolací soud plně odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je soud prvního stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu prvního stupně v těchto částech zcela odkazuje, přičemž tak postupuje v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011. Odvolací soud plní roli přezkumné instance, nebuduje své rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. Základní skutková zjištění soudu prvního stupně jsou shrnuta shora.15. Pouze pro upřesnění odvolací soud uvádí, že žalobce na společný závazek účastníků vůči společnosti , právnická osoba, . uhradil částku 1 148 516,68 Kč, tj. částku o 81,02 Kč vyšší, než kolik ukládaly účastníkům tohoto řízení zaplatit rozsudky Okresního soudu v Berouně a Kr