27 Co 259/2023-466 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud , adresa, -západ rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), určil, že je žalobkyně výlučným vlastníkem studny na pozemku parc. č. 59/12, zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. A obci , adresa, (výrok I.), žalovanému stanovil povinnost strpět vstup žalobkyně na uvedený pozemek za účelem oprav a údržby studny (výrok II.) a povinnost zdržet se jakéhokoliv poškozené nebo zásahu do provozu studny na uvedeném pozemku (výrok III.). Současně soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je žalovaný vlastníkem pozemku parc. č. 59/12, na kterém se nachází studna. Žalobkyně vlastní budovu č. p. 40 (původně prodejna Jednoty smíšené družstvo , adresa, -západ dále jen „Jednoty“), která je součástí pozemku parc. č. st. 74. Pozemek, na které se nemovitost č. p. 40 nachází, byl vybrán pro výstavbu prodejny komisí při výběru stanoviště dne , datum, . Tehdy se na uvedeném pozemku nacházela studna, přičemž pozemky obou účastníků byly užívány společně (byly pod jedním oplocením) a oba byly využívány pro potřeby Jednoty. Původně se sice uvažovalo o napojení prodejny na vodovod, ale to se ukázalo jako nemožné a bylo nutné vybudovat novou studnu. Byl vybudován projekt počítající se zasypáním stávající studny a vybudováním studny nové (ve vzdálenosti do 5 m na jih od budovy). Nová studna však byla následně oproti údajům v projektové dokumentaci vybudována ve stejném směru, nicméně ve vzdálenosti 15 m od budovy. Nová studna je na budovu č. p. 40 napojena vodovodem a zásobuje ji vodou. Pozemek parc. č. , hodnota, s budovou žalobkyně nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené dne , datum, s Jednotou smíšené družstvo , adresa, -západ, ve které bylo ujednáno, že se nemovitost převádí se všemi součástmi, mj. výslovně i se studnou. V průběhu 90. let i následně po roce 2000 byla budova č. p. 40 zásobována vodou ze studny. Poté, co se žalobkyně na jaře 2022 rozhodla studnu vyčistit, jí žalovaný jako vlastník pozemku dvěma dopisy vyzval, aby se zdržela uvedeného jednání a nevstupovala na jeho pozemek. Soud prvního stupně vyhodnotil, že je studna samostatnou movitou věcí podle § 498 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), která je příslušenstvím budovy č. p. 40. Žalobkyně tuto studnu nabyla od předchozího vlastníka a má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnictví. Zároveň soud prvního stupně zjistil, že žalovaný ruší vlastnické právo žalobkyně ke studni, a proto rozhodl o povinnosti žalovaného strpět vstup žalobkyně na pozemek za účelem oprav a údržby studny a zároveň, že je povinen zdržet jakéhokoliv poškození nebo zásahu do provozu předmětné studny. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladu řízení ve výši , částka, .3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně zhodnotil provedené důkazy týkající se umístění studny. Podle žalovaného z hospodářské smlouvy ze dne , datum, plyne, že „Jednota“ jako právní předchůdce žalobkyně neměla právní titul k užívání pozemku žalovaného (parc. č. 59/12), ale jen sousedního pozemku parc. č. 59/14. „Jednota“ tak nemohla stavět studnu na pozemku žalovaného. Na hospodářskou smlouvu odkazuje i územní rozhodnutí pro stavbu prodejny. Technická zpráva k návrhu , podezřelý výraz, techniky pro prodejnu výslovně uvádí, že studna má být umístěna 5 metrů od budovy. To opakuje i zpráva o bezpečnosti zdraví. Podle záznamu z místního šetření ze dne , datum, byla výstavba provedena v souladu se schválenou projektovou dokumentací a neuvádí nic o posunu studny na pozemek žalovaného. Podle zápisu č. 383/77 o odevzdání a převzetí dokončené stavby byla tato provedena na pozemku parc. č. 59/14 a také zde není zmínka o odchylkách od projektové dokumentace. Žalobkyně sice předložila dokumenty, podle kterých nějaký studna byla skutečně postavena spolu s budovou „Jednoty“, ale existují pochybnosti, zda se jedná o shodnou či jinou studnu. Nelze postavit najisto, že předchůdce žalobkyně skutečně postavil studnu v rozporu se stavební dokumentací na pozemku žalovaného. Soud prvního stupně přesvědčivě neodůvodnil svůj závěr, podle kterého je rozdíl 10 metrů oproti původnímu projektu dán dobou vzniku studny. Za nesprávné považuje žalovaný také skutkové závěry týkající se celistvosti pozemků parc. č. 59/12 a 59/14. Soud prvního stupně se přiklonil k tvrzení žalobkyně, vyšel z neprůkazných leteckých snímků a přehlédl, že pozemky byly podle pozemkových knih naposledy celistvé před druhou světovou válkou. O oddělenosti pozemků svědčí i další listiny předložené žalovaným (k tomu poukázal na přídělové listiny, hospodářskou smlouvu, rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne , datum, , žádost o zápis do katastru nemovitostí z roku 1986). Pokud jde navíc o uvedenou žádost o zápis do katastru nemovitostí, soud prvního stupně tento důkaz neprovedl, ale ani jeho provedení nezamítl s odkazem na koncentraci řízení. Není-li správný závěr ohledně celistvosti pozemků, jeví se jako logické, že v místě mohly být studny dvě, případně jedna mohla být vystavěna jindy. Žalovaný dále zpochybňuje hodnocení výslechu svědků Randíkové, Polákové a Volfa. Podivuje se, že soud prvního stupně jako zkreslenou považoval část výpovědi o skutečnostech, které sama vnímala, ale vedle toho vycházel z výpovědi opírající se o skutečnosti, které svědkyně znala jen z doslechu od svého manžela. Z nonverbálního projevu svědkyně navíc bylo zřejmé, na čí straně stojí. Svědkyně Poláková byla věrohodnější, protože připouštěla, že si některé věci již nepamatuje. Výpovědi těchto dvou svědkyň se však lišily v otázce, jestli byla studna před nebo za plotem. Nejvěrohodněji se jevil svědek Volf, ale jeho autentičnosti ubírá, že v době, o níž vypovídal, byl zastupitelem obce , adresa, a má tak přímá vztah k žalobkyni. Samo braní vody ze studny, které z dokazování vyplynulo, navíc nedokládá vlastnické právo žalobkyně. Mohlo se jednat jen o právo brát ze studny vodu a touto námitkou se soud prvního stupně ani nevypořádal. Další námitkou žalovaný namítá, že rozhodnutím soudu prvního stupně bylo zasaženo do jeho práva vlastnit majetek. I kdyby platil závěr, že sporná studna je skutečně studnou, která byla vybudována spolu se stavbou, tak se jedná o stavbu neoprávněnou a může být předmětem řízení o odstranění stavby. Na tom nemůže nic změnit ani vydání kolaudačního rozhodnutí. Je nepřípustné, aby bylo vlastnické právo žalovaného omezováno černou stavbou na jeho pozemku. Žalovaný si tak klade otázku, zda výkon práva žalobkyně není již za hranicí výkonu práva a nejedná se již o zneužití práva, které je v rozporu s dobrými mravy a nepožívá právní ochrany. Poslední odvolací námitkou žalovaný zpochybňuje, zda žalobkyně dostatečně osvědčila naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva. Nikdy jí fyzicky nebránil v přístupu na pozemek a v braní vody ze studny. Žalobkyní i vyzýval ke smírnému řešení věci. Naléhavý právní zájem musí trvat i v době vyhlášení rozsudku a v dané době žalobkyni nikdo nerušil a neomezoval. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl a přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení.4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud prvostupňový rozsudek potvrdil. Tvrzení žalovaného o více studních bylo dokazováním vyvráceno. Poukázala na to, že až do roku 2022, kdy žalovaný oplocení zlikvidoval, byly pozemky parc. č. 59/12 a 59/14 společně oploceny a sloužily jednotnému účelu. Na žalovaném bylo, aby vysvětlit, kdo a proč zbudoval na jeho pozemku. Prokázáním skutečnosti, že je studna na pozemku žalovaného fyzicky připojena ke stavbě na pozemku žalobkyně, jakákoli procesní obrana žalovaného vztahující se k potenciální přítomnosti více studní vzala za své. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se v době zbudování sporné studny na pozemku žalobkyně studna již nacházela, ale následně byla zasypána při zbudování prodejny. Současně z provedených listin vyplynulo, že jejich správnost není bezbřehá. , právnická osoba, z roku 1975 byly studna a žumpa zakresleny zcela odlišně a v porovnání s dnešním stavem ani jeden projekt neodpovídá. Z toho plyne, že byly projekty opakovaně upravovány a nelze z nich činit závěry o tom, kde byla studna vybudována. Žalovaný si vybral pouze jeden z řady projektů a vytrhl z kontextu tam provedené zakreslení studny, přičemž z projektu je zřejmé, že takto zakreslená studna je pod objektem prodejny. Těžko tak může reálně existovat spolu s prodejnou, resp. pro ni jímat jakoukoli vodu. Podklady, na které žalovaný v odvolání odkazuje, jsou irelevantní. Jak totiž vyplynulo z dokazování, dnešní reálné postavení studny v podkladech není zachyceno. Z katastrálního snímku z roku 1981 plyne, že