106 Co 24/2025-56 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7 530,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 530,91 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení, částku 2 863,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 863,94 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení, částku 28 193,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 183,95 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení a částku 11 300,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 300,80 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 523,20 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Nezpochybňuje svou povinnost uloženou mu rozsudkem, avšak z důvodu jeho aktuální nepříznivé finanční situace a platební neschopnosti, není schopen celý dluh uhradit jednorázově. V doplnění odvolání uvedl, že má i další pravidelné výdaje, spojené s úhradou základních životních potřeb, bydlením a závazky vůči jiným subjektům. Přesto má zájem dostát své povinnosti a dluh uhradit, byť postupně, formou pravidelných měsíčních splátek. Navrhuje proto, aby mu bylo umožněno splácet dluh ve výši 3 000 Kč měsíčně s tím, že v případě zlepšení jeho finanční situace bude schopen navýšit výši jednotlivých splátek.3. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v části výroků I. a II. ve lhůtě k plnění dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne 29. 10. 2024, domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedených částek a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne 4. 10. 2023 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu a téhož dne smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě kterých dodával žalovanému obě komodity do odběrného místa na adrese jeho bydliště. Dodávky plynu za dobu od 6. 11. 2023 do 19. 2. 2024 žalobce vyúčtoval dvěma fakturami splatnými dne 12. 2. 2024, resp. 11. 3. 2024, dodávku elektřiny za dobu od 3. 11. 2023 do 8. 2. 2024 žalobce žalovanému vyúčtoval taktéž dvěma fakturami, splatnými dne 5. 2. 2024, resp. 5. 3. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný jemu vystavené faktury neuhradil a nereagoval ani na předžalobní upomínku zaslanou mu 23. 9. 2024, žalobci nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou.6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne 12. 11. 2024, č. j. EPR 276294/2024 – 6, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Rozsudkem uvedeným v záhlaví pak žalobě zcela vyhověl, přičemž přiznanou jistinu v celkové výši 50 879,60 Kč včetně žalobcem požadovaného úroku z prodlení uložil žalovanému zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů, stejně jako náhradu nákladů řízení ve výši 14 523,20 Kč.7. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.8. Z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že v případě splnění povinnosti zaplatit peněžité plnění je základní pariční lhůta určena v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, vždy však musí mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu, racionální důvody, zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků. Soud současně musí, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran.9. Jak se podává z obsahu žaloby, prodlení žalovaného je dlouhodobé, dluh žalovanému vznikal v průběhu roku 2024. Žalovaný žalobci neposkytl ani částečné plnění na úhradu jednotlivých faktur, neposkytl mu částečné plnění ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně a nedoložil, že by žalobci cokoliv uhradil ani poté, co mu byl doručen rozsudek soudu prvního stupně, před rozhodnutím soudu odvolacího.10. Pokud pak jde o jeho tvrzené nepříznivé finanční podmínky, tak žalovaný v doplnění odvolání pouze obecně konstatoval, že má další pravidelné výdaje spojené s úhradou základních životních potřeb, bydlením a závazky vůči jiným subjektům, a to aniž by uvedl jejich konkrétní výši, stejně jako výši svého příjmu, jehož u svého zaměstnavatele, kterého označil jako , Anonymizováno, , právnická osoba, ., dosahuje.11. S ohledem na tato obecná tvrzení, s ohledem na dobu, která uplynula od okamžiku, kdy jednotlivé dluhy žalovaného vznikly, stejně jako na neochotu žalovaného žalobci cokoliv uhradit alespoň na částečné plnění, dospěl i odvolací soud k závěru, že je v tomto konkrétním případě namístě žalovanému uložit povinnost, jak k úhradě přiznané jistiny s příslušenstvím, tak k úhradě přiznané náhrady nákladů řízení, v obecné pariční lhůtě tří dnů, tak jak výše citované ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. zakotvuje.12. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroků I. a II. ve lhůtě k plnění potvrdil (§ 219 o. s. ř.).13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšnému žalobci náklady nevznikly.