26 Co 167/2025-147 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobcům pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, (dále případně jen „předmětné nemovitosti“). Ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 16 744,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rozsudku k rukám jejich zástupce.2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí. Na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 17. 6. 2024 přenechali předmětné nemovitosti k užívání žalovanému. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 17. 8. 2024. Uplynutím sjednané doby nájem skončil a od té doby žalovaný užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu. Za situace, kdy žalobci s dalším užíváním ze strany žalovaného nesouhlasí, domáhají se důvodně postupem podle 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) vyklizení žalovaného.3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Namítl v něm, že soud I. stupně nedostatečně zohlednil okolnosti, za kterých došlo ke vzniku užívacího práva žalovaného k předmětným nemovitostem. V předchozí době mezi účastníky probíhala jednání o uzavření kupní smlouvy, kterou by žalovaný nabyl předmětné nemovitosti do svého vlastnictví (resp. do vlastnictví své obchodní společnosti). V souvislosti s těmito jednáními byla uzavřena posuzovaná nájemní smlouva. K uzavření kupní smlouvy však nedošlo, dle žalovaného z důvodů na straně žalobců. Smyslem posuzované nájemní smlouvy tak nebylo přenechat žalovanému předmětné nemovitosti pouze do krátkodobého pronájmu. Žalovaný měl v úmyslu v předmětných nemovitostech zřídit si svou rodinnou domácnost. O tomto záměru žalobci věděli. Podle svého názoru tak žalovaný předmětné nemovitosti neužívá protiprávně. Ve své podstatě by mu měla být poskytnuta i právní ochrana jako slabší smluvní straně. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.4. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řad /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových zjištění a skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti považuje odvolací soud za správné. Za správné považuje i podstatné právní závěry soudu I. stupně.6. Podle § 2201 o. z.: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.7. Podle § 2236 odst. 3 o. z.: Je-li k zajištění bytových potřeb nájemce pronajat dům, použijí se ustanovení o nájmu bytu přiměřeně.8. Podle § 2292 věta první o. z.: Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání.9. Podle § 1040 odst. 1 o. z.: Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.10. Soud I. stupně správně dovodil, že účastníci uzavřeli dne 17. 6. 2024 platně nájemní smlouvu dle § 2236 odst. 3 ve spojení § 2201 a násl. o. z., a to na dobu určitou, do 17. 8. 2024. Uplynutím sjednané doby nájem skončil. Ke dni skončení nájmu žalovanému vznikla povinnost předmětné nemovitosti vyklidit (§ 2292 o. z.). Pokud žalovaný užívá předmětné nemovitosti i po skončení nájmu, činí tak zcela bez právního důvodu. Za situace, kdy žalobci jako vlastníci předmětných nemovitostí s dalším jejich užíváním ze strany žalovaného nesouhlasí, důvodně se domáhají v rámci ochrany svého vlastnického práva (§ 1040 odst. 1 o. z.), aby žalovaný tyto nemovitosti vyklidil. Z hlediska posuzování ukončení nájemního vztahu mezi žalobci a žalovaným, jakož i z hlediska ochrany vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem je zcela bez právního významu, za jakých okolností byla posuzovaná nájemní smlouva uzavírána, respektive z jakých důvodů případně nedošlo k uzavření tvrzené kupní smlouvy. Soud I. stupně rovněž správně uložil žalovanému předmětné nemovitosti vyklidit v zákonem předvídané lhůtě patnácti dní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když případ nevykazuje žádné okolnosti, které by odůvodňovaly, aby žalovanému byla poskytnuta lhůta k vyklizení nemovitostí delší, a to již proto, že nemovitosti užívá bez právního důvodu prakticky po dobu (ke dni rozhodnutí odvolacího soudu) již více něž jednoho roku.11. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli i v odvolacím řízení zcela úspěšní, mají proto vůči žalovanému právo a náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem v rozsahu jednoho úkonu právní služby (při zastupování dvou osob) v hodnotě 1 440 Kč za účast na jednání odvolacího soudu (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/), dále v rozsahu jednoho režijního paušálu v hodnotě 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), jakož i v rozsahu účtované ztráty času ve výši 600 Kč a náhrady cestovních výdajů ve výši 1 908,34 Kč za použití osobního automobilu na trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), celkem 7 098,34 Kč.