26 Co 210/2025-49 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost vyklidit bytovou jednotku č. , Anonymizováno, s příslušenstvím na adrese , adresa, , a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 338,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně je výlučným vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, s příslušenstvím, na adrese , adresa, (dále jen „Byt“), žalovaný Byt užívá dlouhodobě přes absenci jakéhokoliv ujednání, smlouvy, dohody, které by svědčily o právním důvodu užívání Bytu.3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že žalobkyně prokázala naplnění zákonných podmínek pro rozhodnutí o vyklizení nemovitosti. Žalobkyně je vlastnicí Bytu, žalovaný Byt užívá, ale neprokázal a ani netvrdil, že by k užívání bytu měl nějaký právní důvod, pouze tvrdil, že na užívání má důvod morální, protože zde bydlí dlouhodobě, podílel se výrazně na rekonstrukci Bytu. Důvodem pro odepření nároku žalobkyně nemohou být žalovaným tvrzené skutečnosti, tj. vybavení Bytu movitými věci z jeho prostředků, žádost dětí žalovaného, aby v Bytě zůstal i nadále, případně žalovaným tvrzené investice do Bytu, které, pokud by je skutečně hradil žalovaný, nedosahují částky odpovídající běžnému nájemnému v místě a čase, které by byl žalovaný povinen žalobkyni hradit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal ve věci zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení.4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém vytýkal soudu, že neprovedl dokazování výslechem dětí žalovaného, kterými by mohla být vyvrácena tvrzení žalobkyně založená na nepravdivých skutečnostech. Soud prvního stupně rovněž nepřihlédl ke skutečnosti, že během několika let, kdy dcera žalobkyně nebyla zaměstnaná, žalovaný hradil veškeré náklady spojené s užíváním Bytu v rámci soužití celé rodiny, ale i další životní náklady, které byly nepochybně vyšší než ušlý zpětný zisk za nájem. Žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že nemá žádné právní náležitosti k užívání Bytu, ale ve věci morálně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně a nedostatečným přezkoumáním dlouholetého společného soužití jeho a dcery žalobkyně. Z obsahu odvolání je zřejmé, že se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí a žádá, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovaný sám opakovaně potvrzuje, že si je vědom, že nemá žádný právní důvod k užívání Bytu, s rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasí pouze z morálního hlediska, které by mělo vyplývat z dlouholetého soužití žalovaného s dcerou žalobkyně. Soužití s někým, komu předmětný byt nepatří, resp. nevlastní ho, nemůže založit právní vztah, který by dovozoval oprávněnost užívání nemovitosti žalovaným. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.7. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení.8. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném a dostatečném pro rozhodnutí ve věci, jeho skutkové a právní závěry jsou správné a odvolací soud se s nimi ztotožňuje.9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, jak je zřejmý z obsahu soudního spisu a shrnut v bodě 2. odůvodnění tohoto rozsudku.10. Soud prvního stupně především správně zjistil, že žalobkyně je vlastníkem bytu, který žalovaný užívá bez právního důvodu.11. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.12. V posuzované věci se tak žalobkyně domáhala prostřednictvím žaloby na vyklizení Bytu ochrany svého vlastnického práva, které žalovaný nijak nezpochybnil ani netvrdil, že by mu svědčilo jakékoliv právo Byt užívat. Žalovaný však uváděl okolnosti, na základě kterých zjevně považuje žalobu na vyklizení nemovitosti za rozpornou s dobrými mravy.13. Nejvyšší soud k posouzení práva realizovaného žalobou na vyklizení z hlediska dobrých mravů a případného zneužití tohoto práva přijal a odůvodnil závěry v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2136/2018 a v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3047/2020, kde uvedl, že při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Oněmi rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila.14. Žalobkyně je vlastnicí Bytu od roku 2002, žalovaný Byt užíval od roku 1998 na základě rodinných vztahů (zeť) se souhlasem žalobkyně, který v rámci předžalobní upomínky ze dne 8. 11. 2024 žalobkyně odvolala.15. Žalovaným uváděné okolnosti, tj. dlouholeté nepřetržité bydlení v Bytě, případné investice do Bytu, úhrada nákladů spojených s užíváním Bytu, společné hospodaření a úhrada životních nákladů dcery žalobkyně, nejsou skutečnosti, které by představovaly zneužití práva ze strany žalobkyně a převážily nad jejím právem dosáhnout účinného užívání vlastnického práva. Protože odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal žalovaným tvrzené okolnosti bez právního významu na jeho povinnost Byt vyklidit, postupoval soud prvního stupně správně, pokud neprováděl dokazování výslechem dětí žalovaného k prokázání jeho tvrzení o společném soužití v Bytě a finančním hospodaření v rámci rodinné domácnosti v Bytě, navíc za situace, kdy se jednalo o skutečnosti mezi účastníky nesporné.16. Soud prvního stupně správně uzavřel, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení Bytu, není uplatněn v rozporu s dobrými mravy, po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby byla z důvodů namítaných žalovaným zcela vyloučena z realizace svého vlastnického práva k Bytu, a proto správně žalobě jako důvodné vyhověl.17. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 9 030 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 22. 10. 2025) po 2 600 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a cestovné ve výši 1 363 Kč na trase , adresa, a zpět k jednání odvolacího soudu, celkem , hodnota, km osobním vozem RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě paliva (benzin) 10,8 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva 35,80 Kč/l a základní náhradě 5,80 Kč/km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů a cestovného podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 1 567 Kč.19. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupkyně žalobkyně.