26 Co 246/2025-74 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem Okresní soud v Kolíně (soud I. stupně) ve výroku I. uložil žalovanému povinnost vyklidit výše označený byt (dále případně jen „Byt“) do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22 733,31 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 30. 12. 2022 smlouvu o nájmu Bytu (dále případně jen „Nájemní smlouva“), a to na dobu určitou od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023. Dále uzavřeli dodatek č. , hodnota, k Nájemní smlouvě, ve kterém sjednali prodloužení nájmu Bytu až do 31. 12. 2024. Uplynutím této sjednané doby nájem skončil, žalovaný po skončení nájmu užívá Byt bez právního důvodu, a žalobkyně se proto důvodně domáhá jeho vyklizení, jednak z titulu ochrany svého vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“), jednak povinnost žalovavého odevzdat Byt po skončení nájmu vyplývá i z § 2292 o. z., jakož i z obsahu Nájemní smlouvy. K prodloužení nájmu dohodou účastníků nedošlo. Žalobkyně sice předložila žalovanému návrh dodatku č. , hodnota, Nájemní smlouvy, který by nájem prodlužoval do 31. 12. 2025, část textu tohoto návrhu však žalovaný přeškrtl, k jeho platnému uzavření proto nedošlo. Nárok žalobkyně není ani v rozporu se žalovaným namítaným ústavně zaručeným právem na bydlení. Listina základních práv a svobod právo mna bydlení přímo neupravuje, podle judikatury Ústavního soudu toto právo vychází z článku 30 odst. 2 Listiny, avšak pouze ve smyslu zaručené hmotné pomoci v nouzi. Žalovaný se však v hmotné nouzi nenachází, žádné dávky v hmotné nouzi nepobírá. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě na vyklizení žalovaného z Bytu vyhověl.3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Namítl v něm především, že se soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku vůbec nezabýval jeho obranou spočívající v tvrzení, že požadavek žalobkyně na jeho vyklizení z Bytu je v rozporu s dobrými mravy vzhledem k okolnostem, za kterých byla Nájemní smlouva uzavírána. Konkrétně šlo o to, že žalobkyně zveřejnila svůj záměr ze dne 21. 9. 2022 pronajmout Byt na základě výběrového řízení podle kritérií, které byly součástí zveřejněného záměru (dále případně jen „Záměr“). Na základě toho výběrového řízení byla uzavřena Nájemní smlouva se žalovaným. V Záměru přitom obec přislíbila, že s vybraným nájemcem bude posléze uzavřena smlouva o nájmu Bytu na dobu neurčitou, případně, že bude docházet k jejímu automatickému prodlužování vždy na jeden další rok. Tento příslib žalobkyně svým postupem vůči žalovanému nedodržela. Pokud pak jde o posuzovaný dodatek č. , hodnota, k Nájemní smlouvě, jeho návrh předložený žalobkyní obsahoval ujednání o délce nájmu v rozporu s výše zmíněným příslibem žalobkyně. Proto tento návrh žalovaný nepřijal. Je dle něj otázkou, zda se jednalo o skutečnou vůli obce, tzn. všech jejich představitelů, nebo pouze o osobní iniciativu starosty. V tomto směru žalovaný navrhoval doplnění dokazování výslechem svědků, které však soud I. stupně neprovedl. Aktuálně pak žalovaný s ohledem na možnost zajištění bytové potřeby alespoň do konce roku 2025 tento návrh žalobkyně na uzavření dodatku č. , hodnota, Nájemní smlouvy akceptuje v celém jeho původním rozsahu, podepsal ho a toto přijetí návrhu smlouvy adresoval i žalobkyni. Obsah dodatku č. , hodnota, k Nájemní smlouvě přitom umožňuje i takový výklad, že případně umožňuje žalovanému Byt užívat i po datu 31. 12. 2025. Žalovaný tedy nyní dle svého názoru užívá Byt až do konce roku 2025 na základě tohoto právního titulu, a již proto je třeba shledat žalobu na jeho vyklizení jako nedůvodnou. Žalovaný má rovněž za to, že v poměrech žalobkyně bylo zajistit si právní služby bez sjednání smluvního právního zastoupení. Náhrada nákladů právního zastoupeni by jí proto neměla být přiznána.4. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného navrhla rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. Pokud žalovaný z hlediska korektivu dobrých mravů poukazuje na text Záměru ohledně příslibu dalšího prodloužení nájmu Bytu, dle žalobkyně se jednalo pouze o o uvedené eventuality, tzn. jako možnosti dalšího vývoje smluvního vztahu, a nejedná se tak o závazný příslib, který by zakládal žalovanému jakýkoliv nárok. Nájem skončil uplynutím sjednané doby k datu 31. 12. 2024. Pokud žalovaný aktuálně podepsal celý text návrhu na uzavření dodatku č. , hodnota, Nájemní smlouvy a tento text doručil žalobkyni, nedošlo dle ní tímto k uzavření dohody, protože původním odmítnutím návrhu dohody nabídka na uzavření dodatku č. , hodnota, smlouvy pozbyla účinnosti.5. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.6. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Zjištěný skutkový stav považuje odvolací soud za správný a ztotožňuje se i s právním hodocením věci soudem I. stupně.7. Podle § 2201 o. z.: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.8. Podle § 1740 odst. 2 o. z.: Projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Přijetím nabídky je však odpověď, která vymezuje obsah navržené smlouvy jinými slovy.9. Podle § 1739 odst. 1 o. z.: Je-li nabídka odmítnuta, zaniká účinností odmítnutí.10. Podle § 1040 odst. 1 o. z.: Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.11. Podle 2992 o. z.: Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.12. Podle § 2 odst. 3 o. z.: Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.13. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř.: Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.14. Soud I. stupně správně uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena Nájemní smlouva a dodatek č. , hodnota, k Nájemní smlouvě, který prodloužil dobu nájmu do 31. 12. 2024. Správně rovněž uzavřel, že k dalšímu prodloužení nájmu do 31. 12. 2025 dodatkem Nájemní smlouvy č. , hodnota, již nedošlo. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně návrh dodatku č. , hodnota, předložila žalovanému, ten však v tomto návrhu smlouvy přeškrtl pasáž týkající se ujednání o době nájmu. Tímto jednáním žalovaného tak ve smyslu § 1740 odst. 2 ve spojení § 1739 odst. 1 o. z. došlo z jeho strany k odmítnutí nabídky na uzavření smlouvy a návrh dodatku č. , hodnota, Nájemní smlouvy tím zanikl. Žalovaným provedené úpravy návrhu dodatku č. Nájemní smlouvy po právní stránce (§ 1740 odst. 2 o. z.) znamenaly jeho nový návrh smlouvy, který však nebyl ze strany žalobkyně akceptován. Pokud aktuálně žalovaný připojil svůj podpis k původnímu návrhu dodatku č. , hodnota, Nájemní smlouvy (bez jím provedených úprav), je tento jeho akt bez jakýchkoliv právních účinků, protože připojil podpis k již zaniklému návrhu smlouvy. Uplynutím doby nájmu sjednané v dodatku č. , hodnota, Nájemní smlouvy, tzn. 31. 12. 2024, nájem skončil a od této doby užívá žalovaný Byt bez právního důvodu bez souhlasu žalobkyně jako vlastníka Bytu (resp. nemovitosti, v níž se nachází). Žalobní požadavek na vyklizení žalovaného z Bytu je tak důvodný, a to jak z hlediska ochrany vlastnického práva žalobkyně dle § 1040 odst. 1 o. z., tak z hlediska zákonné povinnosti žalovaného Byt po skončení nájmu předat ve smyslu § 2292 o. z. Správně přitom soud I. stupně uzavřel, že vyklizení žalovaného z Bytu není ani v rozporu se s jakoukoliv ústavně právní normou. Správně rovněž stanovil lhůtu, ve které má žalovaný Byt vyklidit (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)15. Ani odvolací soud neshledal jako důvodnou obranu žalovaného spočívající v námitce výkonu práva žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, pokud okolnosti, které tuto rozpornost měly založit, spočívaly v namítaném obsahu Záměru. Má-li žalovaný za to, že obsah Záměru zakládá žalobkyni povinnost k uzavření dohody o dalším nájmu Bytu, je na něm, aby se případně tohoto nároku domáhal mimosoudní či soudní cestou. Nabízí-li se žalovanému tento způsob obrany proti nároku