27 Co 315/2025-353 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Příbrami rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným a ve výroku II. plnou náhradu nákladů řízení ve výši 164 189 Kč, když dospěl k závěru, že žalobkyně dne 13. 2. 2023 poskytla žalované zápůjčku ve výši 800 000 Kč, z níž žalovaná vrátila pouze 200 000 Kč, a že splatnost zbývající části byla mezi účastníky sjednána nejpozději na den 31. 5. 2024, jak vyplývá z jejich e‑mailové komunikace. Soud neuznal obranu žalované založenou na tvrzeném započtení údajné pohledávky z titulu náhrady škody či bezdůvodného obohacení ve výši 2 338 500 Kč, neboť tato pohledávka byla podle provedeného dokazování nejistá a neurčitá, nejen její výše a splatnost, ale vůbec existence této započítávané pohledávky byly mezi stranami zásadně sporné a její zjištění by vyžadovalo další rozsáhlé dokazování, takže nebyla způsobilá k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Soud proto uzavřel, že započtení nemohlo způsobit zánik splatné pohledávky žalobkyně uplatněné v tomto řízení, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení podle procesního úspěchu stran.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, doplněné následně podáním datovaným 9.10.2025. Namítala, že emailovou komunikací sice prochází informace, že předmětná částka „by mohla být žalobkyni zaplacena do konce května 2024“, avšak dle žalované nelze daný údaj posuzovat izolovaně, ale v kontextu dalších jednání, které strany mezi sebou vedly ohledně případného odkupu obchodního podílu žalobkyně v žalované. Dle žalované byl takto nastaven „balík podmínek“, k jejichž naplnění však pro nesoučinnost žalobkyně nedošlo, a proto také nemohlo dojít k dřívější splatnosti zápůjčky. Hlavní podmínkou bylo, aby žalobkyně zaujala stanovisko k „majetkové škodě přesahující 2 000 000 Kč“, kterou měla žalované způsobit. K návrhu splatnosti dané zápůjčky tedy nedošlo izolovaně, ale v rámci komplexních jednání o smírném řešení řady sporných otázek (též o ukončení pracovního poměru, o dovolené apod.). O vrácení zbývající části zápůjčky navíc dle žalovaného nejednala žalobkyně s žalovanou, ale s osobou , jméno FO, jako společníka, nikoli v pozici jednatele žalované. Ke kompromisu (ohledně všech sporných otázek) mezi stranami nedošlo a žalovaná nesouhlasí, aby dílčí prvek vzájemných jednání (o doplacení dané zápůjčky) byl z kontextu jednání vytržen a posouzen izolovaně. Z další komunikace stran pak také dle žalované nevyplývá, že by žalobkyně návrh splatnosti zápůjčky akceptovala. Poukazovala též na to, že žalobkyně nikdy konkrétní datum, kdy dle původní dohody stran měla být zápůjčka splatná, netvrdila. Nesouhlasila dále s odmítnutím kompenzační námitky vznesené žalovanou soudem prvního stupně. Měla za to, že skutkový základ žalovanou započítávané pohledávky byl jednoduchý – žalobkyně vybírala finanční prostředky z pokladen žalované a následně na účet žalované odpovídající částku nevložila. To, že žalobkyně takto vzniklou pohledávku žalované za ní popírá, ji činí možná spornou, ale nikoli nejistou. I závěr o tom, že pohledávka je nejistá, musí být podložen důkazním řízením, k čemuž však nedošlo, případně důkazy provedené v řízení dle žalované svědčí o tom, že (k zápočtu použitá) pohledávka žalované (proti žalobkyni) prokázána byla. Obranná tvrzení žalobkyně proti kompenzační námitce byla dle žalované jen obecná a neprokázaná, a jen z jejího tvrzení, že její obrana bude „složitá“, nelze uzavřít, že by započítávaná pohledávka žalované byla nejistá. Žalovaná měla za to, že svou pohledávku prokázala, a je na žalobkyni, aby ji vyvrátila konkrétními tvrzeními a důkazy, a nikoli jen obecnými námitkami o složitosti její obrany. Soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl všechny důkazy navržené žalovanou v rámci její procesní obrany, čímž jí znemožnil efektivní obranu, a to, aniž dle žalované zdůvodnil, proč takto postupoval. Dále doplnila, že proti žalobkyni podala u Okresního soudu v Příbrami žalobu na zaplacení 2 338 500 Kč s příslušenstvím (tj. ohledně pohledávky v nynějším řízení uplatněné v rámci obrany námitkou započtení), jež je projednávána pod sp.zn. 20 C 149/2025, a navrhovala přerušení tohoto řízení do skončení takto paralelně běžícího řízení sp.zn. 20 C 149/2025, v němž je dle žalované řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci.3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované předně souhlasila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, jež měla za správné, neboť mezi stranami bylo nesporné poskytnutí částky 800 000 Kč a vrácení pouze 200 000 Kč, přičemž splatnost zbývajících 600 000 Kč byla prokázána nejpozději ke dni 31. 5. 2024 na základě dohody účastníků, kterou navrhla sama žalovaná. Tato splatnost nebyla podmíněna jakoukoli další ujednávanou transakcí. Žalobkyně dále zdůraznila, že žalovaná v odvolání pouze opakuje již vyvrácené argumenty a nedokládá žádné nové skutečnosti. Soud prvního stupně dle žalobkyně správně odmítl kompenzační námitku žalované, jelikož tvrzená pohledávka ve výši 2 338 500 Kč je nejistá, neprokázaná, nesplatná a vyžadovala by rozsáhlé dokazování, a tudíž není způsobilá k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z. Žalobkyně dále uvedla, že návrh žalované na přerušení řízení je zjevně obstrukční, nemá oporu v procesních předpisech a nijak nesouvisí s projednávanou věcí, neboť paralelně probíhající řízení o údajné pohledávce žalované nemůže mít vliv na výsledek sporu o splatný dluh 600 000 Kč; žalobkyně proto navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. l, 5 o.s.ř. a odvolání žalované shledal nedůvodným.5. Odvolací soud předně k návrhu na přerušení řízení vznesenému v rámci podaného odvolání uvádí, že tento návrh hodnotil jako zjevně neopodstatněný. Odvolatelem zmiňované paralelně zahájené řízení se vede ohledně žalovanou tvrzené pohledávky, kterou má mít proti žalobkyni a kterou žalovaná namítla před soudem prvního stupně v tomto řízení neúspěšně v obraně k započtení proti zde projednávanému nároku. Daná žalovanou aktivně započítávaná pohledávka je mezi stranami sporná a soudem prvního stupně byla vyhodnocena jako nejistá, a proto nezpůsobilá k započtení. Naopak pasivně započítávaná pohledávka žalobkyně, jež je předmětem tohoto řízení, je mezi stranami fakticky nesporná. Za uvedené situace není důvod vyčkávat na výsledek paralelně běžícího, teprve zahájeného řízení o jiném sporném nároku mezi účastnicemi, když v daném paralelním řízení není řešena žádná otázka významná pro rozhodnutí o (fakticky nesporné) pohledávce žalobkyně uplatněné v tomto řízení.6. Ohledně zmíněné námitky započtení týkající se uvedené, žalovanou tvrzené vzájemné pohledávky za žalobkyní, jíž opětovně žalovaná v odvolání argumentovala, se odvolací soud plně ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně ohledně této pohledávky jakožto pohledávky nejisté, a tedy ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. k započtení nezpůsobilé.7. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.8. Není pravdou, že by skutkový základ žalovanou započítávané pohledávky byl jednoduchý a že byl v řízení před soudem prvního stupně prokázán. Naopak; tato žalovanou tvrzená protipohledávka měla vzniknout jakožto (žalovanou vypočtený) rozdíl mezi žalobkyní uskutečněnými opakovanými výběry hotovosti (v desítkách případů) ze dvou pokladen žalované za období jednoho a půl roku a následnými vklady hotovosti uskutečněnými žalobkyní v tomtéž období na účet žalované. Žalobkyně však sporovala již i některé z tvrzených výběrů hotovostí (s tím, že podpisy v pokladní knize u některých žalovanou uváděných výběrů nejsou její, příp. chybí) a dále namítala i běžnou praxi v žalované (jakožto rodinné firmě), kdy vybraná hotovost z pokladny byla v některých případech žalobkyní osobně předána jednateli žalované (bratru žalobkyně) nebo otci obou účastníků k dalšímu nakládání. Bez provedení dalšího, zjevně poměrně rozsáhlého doplňování řízení včetně dokazování týkajícího se rozhodných skutečností tvrzených jak žalovanou (zejména ve vztahu k prokázání rozsahu tvrzených výběrů hotovosti žalobkyní), tak (dosud ne zcela úplně) žalobkyní v obraně ohledně této pohledávky (viz zejména její tvrzení o dalším nakládání s vybranou hotovostí) nebylo možno uzavřít, zda žalovanou aktivně započítávaná pohledávka je opodstatněná. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu přiléhavě ve věci použitou již soudem prvního stupně (viz v bodě 27. citovaný rozsudek NS ČR ze dne 9.9.2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020) tak byla žalovanou v obraně namítaná pr