10 CO 158/2022-177 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 6 C 173/2021-114, žalobu o snížení vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podal si žalobce včasné odvolání, a to výslovně jen proti jeho výroku I., neboť nesouhlasí s tím, že jeho návrh na snížení vyživovací povinnosti byl zamítnut. Vyjádřil své přesvědčení, že při správném posouzení věci mělo být jeho návrhu na snížení výživného vyhověno, a namítl, že napadený rozsudek vychází z nesprávného právního posouzení věci. Následně uvedl, že základem jeho procesního postoje je skutečnost, že žalovaný byl uznán invalidním a byl mu přiznán invalidní důchod, který mu byl posléze jednorázově zpětně doplacen, a nyní jej pobírá v částce 14 202 Kč měsíčně. Takto vyplácený invalidní důchod je dle žalobce de facto náhradou, kterou dostává žalovaný od státu k saturování svých základních životních potřeb, přičemž tato náhrada je vypočtena tak, aby alespoň v základních rysech jeho skutečné potřeby byla schopna uspokojit. Jedná se v případě žalovaného v podstatě o ekvivalent mzdy, kterou nemůže invalidní jedinec v podobě mzdy za práci pobírat. Takto je tedy dle žalobce třeba primárně na smysl invalidního důchodu pohlížet s tím, že všechny ostatní platby, které má postižený občan ke svému důchodu k dispozici včetně výživného, mají více či méně funkci doplňkovou. Dále žalobce poukázal na to, že téměř současně se zpětným přiznáním invalidního důchodu nastoupil žalovaný do speciální školy v [obec] a tamní pobyt je mu nadále prodlužován, což je z hlediska péče o něj pravděpodobně nezbytné. Tato škola je přitom zařízením sui generis, která své žáky spíše učí základním životním návykům tak, aby byli připraveni žít více či méně samostatně se svým zdravotním postižením. 3. Dle žalobce přitom invaliditu žalovaného i jeho pobyt v pracovním týdnu ve škole jako nové skutečnosti měl vzít soud prvního stupně v úvahu a vypořádat se s nimi, namísto toho však okresní soud žalobci od počátku řízení dokazoval, že se o žádnou novou kvalitu života jeho syna nejedná a že je třeba jeho návrh zamítnout. S tím ale žalobce nesouhlasí, jelikož oproti situaci, ve které soud v roce [rok] naposledy o výživném rozhodoval, přichází od státu pro žalovaného téměř o 21 500 Kč měsíčně více (součet důchodu 14 202 Kč + nárůst příspěvku na péči o 7 200 Kč), přičemž náklady na pobyt ve škole v [obec] nejsou zcela novým výdajem v jeho životě, jelikož jeho základní životní potřeby zůstávají pořád stejné a žalovaný je pouze čerpá i hradí částečně v [obec] a částečně v [obec]. I pokud by žalobce připustil názor soudu prvního stupně, že se nejedná o čisté„ přelévání“ potřeb žalovaného mezi jeho dvěma působišti, pořád se žalovaný za pobytu buď v [obec] nebo v [obec] stravuje pouze za jednoho, obléká se, myje se a svítí také pouze za jednoho, a to se musí při finančním odhadu jeho potřeb prostě vzít v úvahu a nelze takové výdaje počítat dvakrát. Stejně tak je třeba dle žalobce skutečnost, že v běžném čase je žalovaný 5 dní mimo domov, vzít do úvahy o tom, zda je matka žalovaného povinna podílet se finanční formou na jeho výživě, jelikož objektivně o něj může pečovat osobně jen ve zbývajících 2 dnech v týdnu. Za tuto péči jí dále platí stát formou příspěvku na péči. Zbytek své vyživovací povinnost je tak ale v každém případě povinna dle žalobce plnit v podobě finančního příspěvku, a to i s ohledem na nárůst jejího příjmu, ze kterého lze bez ohrožení vlastních sociálních jistot platit výživné i vlastnímu dítěti. Ačkoli v době pobytu žalovaného ve škole, musí péči o něj obstarávat personál školy, není za to požadována žádná finanční odměna, a tudíž matce žalovaného náleží za víkend jen 2/7 z částky 19 200 Kč, kterou měsíčně na takové výdaje hradí stát, a částka 13 700 Kč měsíčně v rodině žalovaného zůstává, ať už pro matku nebo pro žalovaného samotného. V každém případě je tak dle žalobce třeba tuto částku jako příjem některého z nich také zohlednit. 4. Žalobce tedy navrhl, aby s přihlédnutím ke všem výše uvedeným okolnostem odvolací soud změnil napadený rozsudek do té podoby, že sníží jeho vyživovací povinnost k žalovanému na částku 2 000 Kč měsíčně. 5. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že považuje odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně za správný, spravedlivý a vydaný na základě řádně provedených a zhodnocených důkazů, tedy vydaný zcela po právu. Žalovaný se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně obsaženými v odůvodnění napadeného rozsudku. Žalovaný dále připomněl, že jeho matka zajišťuje dlouhodobě péči o něj, a to osobně, případně i za pomoci dalších osob s tím, že péče o něj je s ohledem na jeho zdravotní situaci velmi náročná, a to jak po fyzické, tak psychické stránce. Naproti tomu žalobce se žádným způsobem od doby, kdy od rodiny odešel, na osobní péči o něj nepodílí, není s ním v kontaktu a jedinou pomocí z jeho strany je to, že mu platí výživné. Žalovaný nesouhlasil s argumentací žalobce ohledně invalidního důchodu, který mu byl přiznán, a nesouhlasil s tím, že by tato skutečnost měla mít vliv na snížení vyživovací povinnosti žalobce. Dále žalovaný odkázal na svá vyjádření před soudem prvního stupně s tím, že osobní, výdělkové a majetkové poměry žalobce nejsou takové, jak žalobce tvrdí, s poukazem na to, že žalobce již více jak 5 let například žije v partnerském vztahu s paní [jméno] [příjmení] z [obec], společně s ní hospodaří, a dle žalovaného společně bydlí v [obec], přestože trvalé bydliště má žalobce nahlášeno na adrese [adresa]. Žalovaný poukázal rovněž na to, že jeho výdaje s ohledem na všeobecný nárůst cen a zvyšující se inflaci budou nadále vzrůstat, pročež také podle aktuálních informací dojde v nejbližší době ke zvýšení cen jídla ve škole, kterou navštěvuje, stejně tak i ke zvýšení ceny za pobyt na internátu, a o zvýšení školného se bude teprve jednat. Při výrazném zvýšení cen pohonných hmot došlo v mezidobí také ke zvýšení jeho nákladů na dopravu z bydliště do [obec] a zpět. 6. Žalovaný tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 7. Na podkladě včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené, tedy vedle výslovně napadeného výroku I. v rozsahu zamítnutí žaloby na snížení výživného na částku 2 000 Kč měsíčně od [datum] i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení účastníků, který je výrokem závislým na výroku I. o věci samé, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce a vyjádření žalovaného k němu, a poté co ve věci konal dne [datum] jednání, při kterém dokazování provedené před soudem prvního stupně doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalobce za důvodné považovat nelze. 8. Pokud jde o rozsah kvantitativního přezkumu napadeného rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, odvolací soud ještě podrobněji uvádí, že s ohledem na odvolací návrh žalobce, kterým požadoval změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně tím způsobem, aby jeho vyživovací povinnost na žalovaného byla snížena na částku 2 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], jak k výzvě odvolacího soudu upřesnil, byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně napaden odvoláním žalobce pouze zčásti, a to v tom rozsahu, v jakém jím byla zamítnuta žaloba žalobce na snížení výživného z částky 4 500 Kč měsíčně na částku 2 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], naopak v tom rozsahu, v jakém soud prvního stupně zamítl žalobcem podanou žalobu na další snížení výživného nad rámec částky 2000 Kč měsíčně až na částku 1 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], rozsudek soudu prvního stupně odvoláním žalobce napaden nebyl, a tudíž v tomto rozsahu samostatně nabyl právní moci. 9. V posuzované věci se žalobce žalobou podanou dne [datum] nejprve domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému jako svému synovi, následně tento svůj požadavek změnil a požadoval snížení výživného na částku 1 000 Kč měsíčně počínaje [datum], přičemž soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 9. 2021, č. j. 6 C 173/2021-13, tuto změnu žaloby připustil. Žalovaný se zrušením ani se snížením výživného nesouhlasil. Jde-li o stanoviska účastníků přednesená v průběhu řízení před soudem prvního, odkazuje odvolací soud v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně, kde jsou jejich stanoviska shrnuta. 10. Soud prvního stupně ve věci konal jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum], v rámci kterých se jednak pokusil o smír mezi účastníky, který se však nezdařil, dále provedl listinné důkazy, které byly účastníky k prokázání jejich tvrzení navrženy, a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, kterým žalobu podanou žalobcem na snížení výživného zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu ná