10 CO 306/2021-148 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost vyklidit pozemek parc. [číslo] (ostatní plocha) a pozemek parc. [číslo] (zahrada), oba zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území [číslo] [obec] na listu vlastnictví [číslo] to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Dále uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 21 456 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalovaní. V odvolání nejprve zhodnotili závěry soudu prvního stupně s tím, se kterými vyslovili nesouhlas, protože v případě sporných pozemků došlo z jejich strany k vydržení, neboť vzhledem ke všem okolnostem byli žalovaní v dobré víře minimálně odpovídající rozsahu věcného břemene podle původního občanského zákoníku. Z listin předložených soudem ze dne 3. 1. 1975 a 1. 12. 1975 pak měli za to, že došlo k oddělení pozemku, které v podstatě následně korespondovalo s oplocením těchto pozemků. Plynárna tak užívala část pozemků a žalovaní oddělenou část pozemku. Žalovaní měli za to, že vydrželi vlastnické právo k oběma pozemkům. V průběhu řízení pak vzali v úvahu, že mohlo dojít alespoň k vydržení služebnosti s odkazem na § 1095 o. z. týkající se mimořádného vydržení, protože pozemky byly užívány jako komplet s rodinným domem. Ze strany žalobce nebylo činěno žádného omezení k tomuto užívání a žalovaní platili za tyto pozemky daň. V odvolání dále uvedli, že právní předchůdci současných vlastníků nabyli vlastnické právo k nemovitým věcem kupní smlouvou a dohodou o zřízení práva osobního užívání ze dne 23. 7. 1975. Poté převzali zcela v dobré víře k výkonu jejich vlastnického práva a užívacího práva i nemovité věci, které jsou předmětem žaloby, protože celý tento soubor byl oplocen a takto byl oplocen již při nabytí vlastnického práva [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a třetí žalované ke dni 23. 7. 1975. Dobrá víra byla zcela důvodná, protože stav evidence nemovitostí ke dni 23. 7. 1975 zcela vylučoval zjištění či ověření, že jiné pozemky jiného vlastníka, které jsou oploceny jako jeden funkční celek s nabývanými nemovitostmi, nejsou předmětem převodu. S ohledem na jeden funkční celek byly právní předchůdci prvního a druhého žalovaného a třetí žalovaná zcela v dobré víře a v právu poctivé držby, že jim svědčí vlastnické právo ke všem nemovitým věcem, tedy včetně nemovitostí, které jsou předmětem žaloby. Žalobce byl srozuměn s tím, vystavěli na pozemku stavbu kůlny na přelomu 70. a 80. let se souhlasem žalobce a s povolením tehdy věcně a místně příslušného stavebního úřadu. Výkon vlastnického práva po celou dobu svědčí o jejich dobré víře a o poctivé držbě. Žalovaná strana o předmětné pozemky pečuje, udržuje je a zachovává jejich pokojný stav a jsou s tím srozuměni i sousedi. V závěru žalovaní poukázali na ustanovení občanského zákoníku, a to § 1089/1, 1091/2, 1092 a 1095 a navrhli, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a žaloba byla zamítnuta. 3. Žalobce se písemně k odvolání nevyjádřil, pouze při odvolacím jednání uvedl, že takto postupoval v souladu se zásadou hospodárností řízení (nezvyšování nákladů řízení) a plně se ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně ve všech jeho částech. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání, a po odvolacím jednání, při kterém částečně zopakoval některé listinné důkazy (viz níže), dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné. 5. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a v závislosti na důkazní aktivitě obou stran, neboť v daném případě se jedná o typicky sporné řízení vycházející z iniciativy tvrzení a z iniciativy důkazní od stran sporu. Dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu, důkazy byly soudem prvního stupně správně hodnoceny postupem dle ust. § 132 o. s. ř. Soud prvního stupně také strany seznámil se svým předběžným názorem, který byl pak promítnut i do rozsudku soudu prvního stupně a žádná ze stran po vyslechnutí tohoto předběžného názoru neměla j žádné návrhy na dokazování. Z takto zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně také odvolací soud vychází a zjištěný skutkový stav neodpovídá argumentaci žalované strany. 6. Důkazy provedené soudem prvního stupně jsou shrnuty zejména v bodech 3. a 4. písemného vyhotovení rozsudku a tyto části obsahují taktéž právní hodnocení. Soud prvního stupně zde rekapituluje chronologii nabývání vlastnických práv k pozemkům, které sousedí s předmětnými pozemky, kterých se týká nárok žalobce na vyklizení s tím, že v první řadě jde o kupní smlouvu a dohodu o zřízení osobního užívání pozemku ze dne 23. 7.1975, a to k rodinnému domku [adresa] postavenému na pozemku parc. [číslo] (rodinný domek byl prodán za částku 4 628,20 Kč) a právo osobního užívání bylo zřízeno k pozemku parc. [číslo] o výměře 177 m2 za částku 644 Kč. Po uzavření této smlouvy jednala třetí žalovaná a její manžel o dalším pozemku se [anonymizováno] plynárnami, o čemž svědčí úřední záznam ze dne 3. 11. 1975 a dopis [jméno] [příjmení] ze dne 1. 12. 1975 adresovaný [anonymizováno] plynárnám. Soud prvního stupně tyto důkazy provedl. Odvolací soud znovu při odvolacím jednání tyto důkazy přečetl, a to především s ohledem na některé detaily, které nebyly v rozsudku soudu prvního stupně akcentovány a které sice nesvědčí o jiném významu a hodnocení těchto důkazů, než jak je provedl soud prvního stupně, ale podrobněji dokreslují situaci. V případě úředního záznamu ze dne 3. 11. 1975 o jednání z tohoto dne, kterého se zúčastnila i třetí žalovaná, vyplývá, že jednání bylo vyvoláno Městským národním výborem [obec] ve věci rozdělení pozemků mezi [anonymizováno] plynárny a manžele [příjmení] s tím, že jde o rozdělení pozemku parc. [číslo] o tehdejší výměře 912 m2 a z tohoto záznamu také vyplývá, že manželé [příjmení] nemají jiný pozemek mimo stavební parcely pod rodinným domkem. Bylo tedy dohodnuto, že pozemek p. [číslo] bude rozdělen, jednu část převezmou [anonymizováno] plynárny a druhá část bude přidělena manželům [příjmení]. Na tento záznam navazuje časově dopis [jméno] [příjmení] ze dne 1. 12. 1975 určený [anonymizováno] plynárnám, národní podnik, který je rovněž v bodu 3. rozsudku soudu prvního stupně zmiňován, kde [jméno] [příjmení] uvádí, že koupil od [anonymizováno] plynáren do osobního vlastnictví rodinný domek, ke kterému náleží pozemková parcela parc. [číslo] o výměře 912 m2 dosud ve správě Československého státu – Městský národní výbor ve [obec]. Dále uvádí, že uvedený pozemek je oplocený, je na něm postavena jako hospodářské zařízení jeho rodinného domu kůlna na palivo a nářadí. Dále uvádí, že při zahájení řízení o převodu tohoto pozemku do jeho trvalého osobního užívání [anonymizováno] plynárny uplatnily nárok na převedení části tohoto pozemku. S ohledem na tuto skutečnost je nutno pozemek geometricky oddělit, provést přemístění stávající oplocení, zbořit stávající kůlnu a znovu ji postavit. Jelikož choval služebního psa a z dalších důvodů, je nucen upravit stávající oplocení pozemku parc. [číslo] přičemž ještě v této žádosti vznesl finanční požadavky na úhradu škody v celkové výši 4 500 Kč, případně požadoval zajištění provedení těchto prací u odborné organizace. Dohodou o osobním užívání ze dne 20. 10. 1982 bylo zřízeno ve prospěch třetí žalované a jejího manžela [jméno] [příjmení] za úplatu právo osobního užívání stavebního pozemku parc. [číslo] o výměře 413 m2. Dále pak soud prvního stupně provedl k důkazu kopii katastrální mapy, z níž vyplývá vzájemné uspořádání pozemků, které také v bodě 3. popsal, zhodnotil výsledek dědického řízení týkající se zemřelého manžela 3. žalované [jméno] [příjmení], ve kterém nebyly projednávány předmětné pozemky a také vzal v úvahu vyjádření [stát. instituce] ze dne 18. 6. 2019, ze kterého bylo zjištěno, že u tohoto úřadu nebyly dohledány žádné doklady či projektová dokumentace týkající se stavby kůlny na sporném pozemku parc. [číslo]. Rovněž provedl k návrhu žalovaných důkaz, a to vyjádření finančního úřadu, ze kterého vyplývá, že jmenovaný [jméno] [příjmení] (RČ [číslo]) hradil daň z nemovitosti i stran sporných pozemků do roku 2018. Sporné mezi stranami nebylo to, jak jsou nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí s tím, že soud prvního stupně zjišťoval, jakým způsobem došlo k zápisu vlastnického práva žalobce. 7. Dospěl tedy k závěru, že v době uzavření kupní smlouvy a dohody o zřízení osobního práva užívání pozemků, muselo být [jméno] [příjmení] a třetí žalované známo, že kupují rodinný domek a zřizuje se jim právo osobního užívání toliko ke stavebnímu pozemku parc. [číslo] o výměře 177m2. Pokud užívali pozemky sousedící, jednalo se o pozemky v oploceném celku, mnohonásobně převyšující výměru stavebního pozemku parc. [číslo] v jejichž užívání jim toliko nikým nebylo bráněno. Dále z provedených důkazů dospěl k závěru, že se [jméno] [příjmení] a třetí žalovaná snažili získat právo osobního užíván