13 CO 163/2022-195 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 34 905 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 587 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, z částky 3 545 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, z částky 3 545 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, z částky 3 545 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, z částky 3 545 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 545 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, z částky 3 545 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, z částky 3 545 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, z částky 11 048 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 650,77 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), ve stejné lhůtě plnění byli žalovaní zavázáni k zaplacení žalobci společně a nerozdílně náhrady nákladů řízení ve výši 31 669,30 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II) a žalobci byla uložena povinnost doplatit na účet Okresního soudu v Tachově na náhradu soudního poplatku 946 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). Soud postavil rozhodnutí na skutkovém zjištění, že žalovaní jako spoluvlastníci bytové jednotky neprovedli platby – za období aktualizované k době rozhodnutí soudu – na plnění do fondu oprav a na služby spojené s užíváním bytu, respektive za již vyúčtované služby, jak jim to ukládá ust. § 1180 odst. 1 a § 1181 občanského zákoníku, v celkové výši 34 905 Kč. Spolu s tímto dluhem soud žalovaným uložil povinnost k úhradě úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku z dlužné jistiny a také z těch částek, jež byly předmětem řízení a postupně byly žalovaným uhrazeny, avšak bez části požadovaného příslušenství. Nákladový výrok měl oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů, neboť měl ve věci plný úspěch. 2. Proti tomuto rozsudku si podal včasné odvolání toliko 1. žalovaný. Považoval uplatnění žaloby na zaplacení záloh na služby spojené s užíváním bytu za předčasné. Měl za to, že teprve po provedení celkového vyúčtování na služby poskytnutého plnění, za celé zúčtovací období, se lze dobrat nedoplatku na toto plnění, a po uplynutí lhůty k jeho zaplacení, nastane splatnost dluhu, který teprve tehdy je možno uplatnit žalobou k zaplacení u soudu. Podle žalovaného nárok žalobce mohl mít oporu až na základě vyúčtování skutečné celkové spotřeby služeb, nikoliv na základě předpisu záloh na služby, tj. žalobce nemohl po právu uplatnit u soudu nárok na zaplacení dluhu za neplacené zálohy na služby, když takový dluh by byl žalobou uplatnitelný až z celkového zúčtování služeb. Žalovaný dále namítl, že vyúčtování služeb za rok 2020 ze dne 12. 4. 2021, s vykázaným nedoplatkem 11 048 Kč, mělo splatnost 31. 8. 2021, zatímco žaloba byla podána 9. 9. 2020, tedy před splatností celkového vyúčtování. Soud měl podle žalovaného přihlédnout také k tomu, že se snažil dlužné částky průběžně hradit a také v průběhu řízení původně žalovaný dluh uhradil. Žalovaný neměl dostatek finančních prostředků, aby plnil předepsanou platební povinnost v plné výši. Při rozhodnutí o nákladech řízení měl soud zohlednit, že žalovaný před podáním žaloby nebyl vyzván k úhradě dluhu postupem podle ust. § 142a o. s. ř. a stejně tak nebyl upomenut ke splnění této platební povinnosti před každým rozšířením žaloby o další nezaplacená plnění. Nelze pak přehlédnout, že v mezidobí proběhlo vyúčtování celkového plnění služeb za rok 2021, jež by mělo modifikovat dluh přiznaný žalobci proti žalovanému k zaplacení. V doplňku odvolání žalovaný rozporoval provedený výpočet dluhu uváděním zápočtů plateb, jež nepovažoval za odůvodněné a správné. S uvedenou argumentací navrhl 1. žalovaný zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení, případně změnu napadeného rozsudku na zamítnutí žaloby a přiznání mu náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalobce, který se ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhl jeho potvrzení a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení. Zásadně nesouhlasil s názorem žalovaného, že je možné žalovat toliko nedoplatek z celkového vyúčtování služeb, a nikoliv jednotlivé nezaplacené splatné zálohy. Vlastník bytu je povinen platit zálohy na služby spojené s užíváním bytu měsíčně, a není-li záloha zaplacena, dostává se vlastník do prodlení, a nezaplacené a splatné zálohy jsou soudně uplatnitelné k zaplacení a vymožení. Pokud se jedná o důvody, pro které musel žalobce rozšiřovat žalobu a na druhé straně ji částečně brát zpět, tak uvedený stav byl způsoben toliko samotným žalovaným, jenž v průběhu řízení částečně plnil na dluhy, které byly žalobou uplatněny k projednání, zatímco se splatnými stávaly další nezaplacené měsíční zálohy na služby. Soud prvního stupně se však s tímto stavem řádně vypořádal a žalovaným uložil k zaplacení pouze skutečně neuhrazené dluhy, které zůstaly předmětem řízení. Za neopodstatněnou považoval žalobce námitku o neuplatnění předžalobní upomínky podle ust. § 142a o. s. ř. Před podáním žaloby zaslal žalobce každému žalovanému dvě výzvy k plnění, a to dne 24. 3. 2020 a 28. 4. 2020, a pokud jde o rozšíření žaloby, tak uvedenému procesnímu úkonu upomenutí k plnění podle ust. § 142a o. s. ř. nepředchází, neboť žalovaný byl účastníkem řízení a věděl, že každé další nezaplacení zálohy na služby je soudně uplatnitelné v tomto již vedeném řízení, přesto žalovaný si svoji platební povinnost neplnil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Podle ust. § 1180 odst. 1 občanského zákoníku, nebylo-li určeno jinak, přispívá vlastník bytové jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. 6. Podle ust. § 1181 odst. 1 občanského zákoníku vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaní jsou majiteli bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] ve [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví], v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], přičemž spoluvlastnictví jednotky je v rovném podílu. Předmětná bytová jednotka je součástí společenství vlastníků jednotek, jímž je žalobce. Žalovaní jako členové tohoto společenství jsou proto povinni podle ust. § 1180 odst. 1 a § 1181 odst. 1 občanského zákoníku platit příspěvek do fondu oprav a na správu domu a pozemku, jakož i zálohy na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu. Jedná se o povinnost zákonnou. Uvedená platební povinnost byla členům společenství stanovena předpisem úhrad, kdy vůči žalovaným v rozhodném období se jednalo o měsíční plnění ve výši 3 545 Kč, jež sestávalo z příspěvku do fondu oprav ve výši 1 454 Kč, ze záloh na vodné a stočné 600 Kč, na dodávku tepla a teplé vody 1 300 Kč, a z příspěvku na služby 40 Kč a na správu 151 Kč Tyto skutečnosti byly doloženy z podkladů předložených žalobcem a účastníky nejsou rozporovány. Ostatně ze spisu vyplývá, že se 1. žalovaný těmito předpisy náhrad řídil, předepsané platby hradil, byť mnohdy se zpožděním, nikdy však nerozporoval tuto platební povinnost, a to ani v průběhu vedeného řízení. 8. Žaloba byla původně uplatněna pro nezaplacené plnění za měsíce březen až červen 2020 a v průběhu řízení byla rozšířena o další nezaplacené úhrady, nicméně 1. žalovaný také hradil na nárokovaný dluh určité částky, takže v době vydání napadeného rozsudku existoval dluh na tomto plnění ve výši 34 905 Kč, jenž představoval nedoplatek plnění za měsíc listopad 2020 ve výši 2 587 Kč; za měsíce leden, únor, březen, květen, červen a červenec 2021 v součtu 21 270 Kč (3 545 Kč x 6); rovněž nedoplatek z vyúčtování topné sezóny za rok 2020 ve výši 11 048 Kč, jež bylo splatné ke dni 31. 7. 2021 Tyto skutečnosti byly podloženy z přehledu předpisů úhrad a provedených plateb za roky 2016, 2017, 2018, 2019, 2020 a 2021 k datu 31. 8. 2021. Soud prvního stupně připustil v tomto smyslu změnu žaloby s tím, že vedle této dlužné jistiny a jejího příslušenství, zůstal předmětem řízení rovněž kapitalizovaný úrok z prodlení z těch částek, jež byly předmětem řízení a postupně byly žalovaným uhrazeny, avšak bez části požadovaného příslušenství. Soud prvního stupně pak v souladu s provedenou změnou žaloby rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. Postup rozšiřování předmětu řízení byl zapříčiněn žalovanými, kteří si neplnili své platební povinnosti ve vztahu k žalobci, proto v tomto směru nelze žalobci, a rovněž i soudu prvního stupně, nic vytknout, neboť se jednalo o postup provedený v souladu se zákonem. Opačná úvaha 1. žalovaného, jež ani nemohla mít dopad na výsledek sporu, je právně bezvýznamná. 9. Podstatnou je ta skutečnost, že žalovaní netvrdili a neprokazovali neexistenci dluhu za vymezené období. Důkaz