13 CO 293/2021-135 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 140 309 Kč s přísl. představující nedoplatky na zálohách za služby spojené s užíváním bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] ve [anonymizováno] ulici v [obec] za měsíc leden 2020 až prosinec 2020 v částce 4 452 Kč a nedoplatek na vyúčtování nákladů za služby spojené s užíváním bytové jednotky za rok 2017 v částce 70 609 Kč a za rok 2018 v částce 65 248 Kč (výrok I). Současně uložil žalované povinnost nahradit žalobci v plné výši náklady řízení (výrok II). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná je vlastníkem výše specifikované bytové jednotky v bytovém domě spravovaném žalobcem a z tohoto titulu je povinna podle úst. § 1180 a § 1181 o. z. Hradit příspěvky do fondu oprav a zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Protože pak bylo prokázáno, že žalovaná tyto platby v rozsahu a za období vymezeném žalobou neuhradila, uložil jí soud prvního stupně povinnost k jejich úhradě svým rozhodnutím včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Námitku promlčení uplatněnou žalovanou ve vztahu k žalobnímu nároku posoudil soud prvního stupně jako neúčinnou s tím, že byla-li žaloba podána k soudu dne 3. 2. 2021, pak nedoplatky na zálohách za rok 2020 ani nedoplatky vyúčtování za rok 2018, které se stalo splatným k 31. 8. 2018, ani vyúčtování za rok 2019 splatné k 31. 8. 2019 v tříleté promlčecí lhůtě dle ust. § 629 o. z. promlčeny nejsou. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná v zákonné lhůtě odvoláním. Namítala, že nedoplatky na zálohách za rok 2020 uhradila poté, co jí bylo žalobcem po zahájení řízení doručeno vyúčtování za rok 2020. Ve vztahu k vyúčtování za rok 2018 uvedla, že ho obdržela 11. 5. 2019 a ihned podala proti tomuto vyúčtování reklamaci, kterou k odvolání připojila. Co se týče vyúčtování za rok 2017, namítala, že jí nebylo doručeno vůbec. Dne 30. 4. 2018 reklamovala jeho nedoručení, což doložila dopisem adresovaným smluvnímu správci žalobce [příjmení] [jméno] i předsedovi a členům výboru žalobce [jméno], [příjmení] a [příjmení]. Dne 9. 7. 2018 jí pak mělo být vyúčtování za rok 2017 doručeno, avšak opravné vyúčtování za toto období jí dle jejích tvrzení nebylo doručeno. Proti uplatněným pohledávkám žalobce namítala k započtení zákonné pokuty dle ust. § 13 zák. č. 67/2013 Sb. Navrhovala změnu žaloby tak, aby byla zamítnuta. 4. Žalobce ve vyjádření k odvolání potvrdil, že žalovaná po zahájení řízení dne 5. 5. 2021 uhradila na vyúčtování skutečných nákladů za rok 2020 částku 6 489 Kč, čímž byl nedoplatek žalované na zálohách za rok 2020 uhrazen. V uvedeném rozsahu vzal žalobu včetně příslušenství z této částky v podobě úroku z prodlení zpět. Ve vztahu k argumentaci žalované uplatněné v odvolání ohledně nedoplatků vyúčtování za roky 2017 a 2018 trval na tom, že vyúčtování za roky 2017 a 2018 provedl řádně a v souladu se zákonem a žalované ho řádně a v zákonné lhůtě doručil. Poukazoval na to, že žalovaná za rok 2017 a 2018 neuhradila na zálohách a vyúčtování vůbec nic. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zpětvzetí žaloby pro částku 4 452 Kč s přísl. zrušil, v tomto rozsahu řízení zastavil a ve zbytku, aby rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 5. Odvolací soud vyzval žalovanou podle ust. § 222a odst. 2 o. s. ř. k vyjádření, zda s částečným zpětvzetím žaloby žalobcem souhlasí. Žalovaná k výzvě odvolacího soudu uvedla, že s částečným zpětvzetím žaloby žalobcem nesouhlasí, neboť žalobce uplatnil podanou žalobou nedoplatek na zálohách za rok 2020 neoprávněně, když v době podání žaloby nebylo ještě provedeno vyúčtování nákladů za rok 2020. Dále nesouhlasila s tím, že žalobce nevzal žalobu pro předmětný nedoplatek zpět dříve, než soud prvního stupně rozhodl ve věci samé, přestože byl žalovanou uhrazen již 5. 5. 2021. Poukazovala na to, že nedoplatek neuhradila na základě žaloby, ale na základě vyúčtování nákladů za rok 2020. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a po doplnění dokazování za podmínek ust. § 213 o. s. ř. v níže uvedeném rozsahu dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné jen ve vztahu k nedoplatkům na posléze již vyúčtovaných zálohách za rok 2020, nicméně ve vztahu k vyúčtovaným nedoplatkům nákladů za služby spojené s užíváním bytu za roky 2017 a 2018 důvodné není. 7. Odvolací soud nejprve posuzoval, zda lze z důvodů uváděných žalovanou pokládat částečné zpětvzetí žaloby žalobcem pro nároky na nedoplatcích za služby za rok 2020 za neúčinné. Účastník, proti kterému návrh směřuje, může mít za jistých okolností zájem na tom, aby bylo přes učiněné zpětvzetí v řízení pokračováno, avšak má-li se soud zabývat vážností důvodů nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, je nezbytné, aby existoval předmět vedeného sporného řízení. Odpadl-li (zanikl-li) předmět splněním ze strany žalované, nedisponuje již žalovaná žádným vážným důvodem, kterým může zvrátit zastavení vedeného řízení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze z 10. 10. 2013, čj. 1 Cmo 290/2013-326). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nedoplatek na zálohách za rok 2020 po zahájení řízení uhradila, nemohl již odvolací soud uznat na její straně v souladu s předestřenou judikaturou Vrchního soudu v Praze, s níž se odvolací soud plně ztotožňuje, žádné vážné důvody nesouhlasu se zpětvzetím žaloby žalobcem, a proto v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby podle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil. 8. Co se týče nedoplatků vyúčtovaných nákladů za služby spojené s užíváním bytu a poplatků do fondu oprav za roky 2017 a 2018, odvolací soud s ohledem na námitky žalované, že jí tato vyúčtování nebyla doručena, doplnil za podmínek ust. § 213 o. s. ř. dokazování především dopisem žalované z 26. 10. 2018 adresovaným Okresnímu soudu Plzeň-město stejně jako [anonymizována dvě slova] a advokátní kanceláři [anonymizováno] se sídlem [adresa], v němž žalovaná potvrdila, že vyúčtování za rok 2017 v opravené, resp. konečné podobě jí bylo doručeno 15. 10. 2018. Skutečnost, že vyúčtování za rok 2017 v opravené, resp. konečné podobě bylo žalované doručeno k uvedenému datu, pak prohlásili účastníci před odvolacím soudem nesporným. Co se týče vyúčtování nákladů za rok 2018, žalobce v řízení před odvolacím soudem doplnil, že bylo prostřednictvím smluvního správce žalobce [příjmení] [jméno] odesláno žalované 26. 4. 2019 a doručeno jí bylo 11. 5. 2019, což žalovaná ve svém odvolání potvrdila. Byla-li vyúčtování za roky 2017 a 2018 žalované před zahájením řízení žalobcem doručena a žalovaná je ve lhůtě 4 měsíců od doručení vyplývající z ust. § 7 odst. 3 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, neuhradila, postupoval soud prvního stupně správně, uložil-li žalované povinnost k zaplacení předmětných vyúčtovaných nákladů svým rozhodnutím. 9. Doručil-li však žalobce žalované vyúčtování služeb za rok 2017 až 15. 10. 2018, stalo se podle ust. § 7 odst. 3 zák. č. 67/2013 Sb. splatným 15. 2. 2019. Stejně tak doručil-li žalované vyúčtování služeb za rok 2018 až 11. 5. 2019, stalo se splatným 11. 9. 2019. Z uvedených důvodů nemůže být žalobci přiznán úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70 609 Kč od 1. 9. 2018 do 15. 2. 2019 a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 65 248 Kč od 1. 9. 2019 do 11. 9. 2019. Potud odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu úrokového příslušenství zamítl. 10. Žalovaná v řízení před soudem prvního stupně, stejně jako v odvolacím řízení, namítala proti uplatněnému nároku žalobce k započtení pokuty podle ust. § 13 zák. č. 67/2013 Sb. za prodlení žalobce při doručení vyúčtování za období od roku 2015 (v odvolání od roku 2014) a za jeho prodlení při vypořádání jejích reklamací vyúčtování. Penalizaci namítanou k započtení však řádně nespecifikovala ani co do důvodu ani co do výše, a proto její pohledávka namítaná k započtení zůstala ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá a z tohoto důvodu nezpůsobilá k započtení. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná omluvila z jednání před soudem prvního stupně, vzdala se dobrodiní poučení, které by jí jinak soud prvního stupně podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. při jednání poskytl o skutečnostech, které je povinna v řízení tvrdit a prokázat, aby byla s uplatněním svého nároku namítaného k započtení úspěšná. V odvolacím řízení, jež se v daném případě řídí principy neúplné apelace, již nemohl odvolací soud k námitce započtení, kterou mohla žalovaná namítat před uplynutím lhůty koncentrace v řízení před soudem prvního stupně, přihlížet. 11. Co se týče žalovanou uplatněné námitky promlčení, odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně potud, že nároky uplatněné žalobou promlčeny nejsou. Soud prvního stupně aplikoval sprá