14 CO 219/2022-339 — Krajský soud v Plzni

Žalobce se odvolal proti zamítnutí žaloby„ o 17 850 Kč s úrokem z prodlení“. Žalovaná ve vyjádření k odvolání – kromě věcné argumentace – namítla, že odvolání je nepřípustné, neboť žalovaná částka se skládá z nároku na náhradu škody ve výši 9 150 Kč a z nároku na náhradu nákladů na znalecký posudek ve výši 8 700 Kč,„ představující náhradu účelných nákladů spojených s uplatněním jeho nároku;“ jde tedy o příslušenství pohledávky a ta sama pak nepřevyšuje 10 000 Kč. Názor žalovaného je správný a odvolání je skutečně nepřípustné. Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. Podle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Náklady na znalecký posudek, který žalobce pořídil, aby prokázal svůj nárok na náhradu škody, skutečně představují náklady spojené s uplatněním pohledávky, jak ostatně uvedl sám žalobce již v žalobě, a jsou tedy příslušenstvím pohledávky. Proto se k nim při posuzování přípustnosti odvolání nepřihlíží. Předmětem řízení v době vydání rozsudku bylo tudíž peněžité plnění nepřesahující 10 000 Kč, a proto je odvolání nepřípustné. To platí objektivně, bez ohledu na nesprávné poučení soudu prvního stupně v napadeném rozsudku. Proto odvolací soud odvolání podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Podle § 146 odst. 3 o. s. ř. přiznal odvolací soud žalovanému právo na náhradu nákladů za vyjádření k odvolání, v němž se advokátka žalovaného, a to s ohledem na obsah odvolání pochopitelně („ z opatrnosti“), vyjádřila i ve věci samé. Výši náhrady určil odvolací soud podle týchž předpisů jako soud prvního stupně, podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu však odhlédl od příslušenství a za tarifní hodnotu považoval toliko 9 150 Kč.