25 CO 118/2022-131 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud řízení co do částky 133 117,50 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I) a žalobu co do částky 10 366 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 366 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení zamítl (výrok II). Zároveň žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení 43 681 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku žalobci ve výši 3 889 Kč (výrok IV). V části, v níž bylo řízení zastaveno, rozhodoval soud prvního stupně dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., když v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět. Po zpětvzetí žaloby pak předmětem řízení zůstala pouze částka 10 366 Kč a v této části soud prvního stupně dospěl k závěru, že v rozsahu této částky se žalovaný neobohatil, když v řízení nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by bylo možno učinit úsudek, že žalovaný měl přístup k finančním prostředkům, které byly žalobcem na jeho účet převedeny v důsledku podvodného jednání osoby třetí. Bezdůvodné obohacení tak soud prvního stupně neshledal. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, které směřovalo do výroku II a III rozsudku soudu prvního stupně. Namítl, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když žalovaného nezavázal k zaplacení částky 10 366 Kč s příslušenstvím. Předmětná částka, respektive částka 12 106 Kč, od níž byla odečtena splátka ve výši 1 730 Kč, byla převedena na základě úvěrové smlouvy na účet žalovaného, tedy peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty a žalovaný se bezdůvodně obohatil. Jednání žalovaného, který umožnil přístup k účtu [jméno] [příjmení], nemůže jít k tíži žalobce. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalovaný bude k zaplacení zavázán. 3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil podáním ze 7. 4. 2022. Úvěrová smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], takže jediná aktivně legitimovaná k zaplacení je jmenovaná. Žalovaný nemá pasivní legitimaci k vydání bezdůvodného obohacení v tvrzené výši. Skutečnost, že žalobce poskytuje finanční produkty subjektům pouze on-line, nemůže být kladena k tíži žalovaného, když se jedná o riziko podnikání žalobce. Žalobce si měl z pozice podnikatele bezpečně a neomylně zjistit totožnost spotřebitele, a pokud tak učinil pouze na základě zaslané kopie osobního dokladu nebo provedením jakési autorizační platby, musí jít tato skutečnost k jeho tíži. Žalovaný nezavinil ani vznik nákladů řízení, proto navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo v napadené části potvrzeno. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 o. s. ř., přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Postup soudu prvního stupně, kdy na základě zpětvzetí žaloby zastavil řízení o zaplacení částky 133 117,50 Kč, je správný a v této části rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden. Předmětem řízení zůstalo pouze zaplacení částky 10 366 Kč (jedna splátka ve výši 1 730 byla zaplacena) a v řízení bylo prokázáno, že tato částka byla vyplacena na účet vedený na jméno žalovaného. Z protokolů o podaných vysvětleních zhotovených v trestním řízení proti obviněné [jméno] [příjmení] je zřejmé, že obviněná, která uzavřela úvěrovou smlouvu jménem žalovaného, měla absolutní kontrolu nad účtem žalovaného a nad jeho písemnou korespondencí. Z trestního spisu je rovněž zřejmé, že [jméno] [příjmení] podvodně čerpala úvěry u desítek poskytovatelů, a soudu prvního stupně je třeba zcela přisvědčit v tom, že maximálně možným způsobem zneužila osobních vlastností žalovaného v tom smyslu, že sofistikovanou sérií skutků žalovaného zcela vyšachovala z kontroly nad bankovním kontem. Lze sice souhlasit, že finanční prostředky ve výši 10 366 Kč byly převedeny na účet žalovaného, avšak tento účet byl pouze platebním místem v transakcích podvodného jednání [jméno] [příjmení], která zároveň s účtem disponovala. Za tohoto stavu tak nelze dovodit, že žalovaný se bezdůvodně obohatil a obohacení je povinen vydat. Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje i v závěru, že pokud byla úvěrová smlouva uzavřena distančně, aniž by bylo dostatečně ověřeno, že na druhé straně vystupuje osoba tvrzené identity, jedná se o riziko podnikání žalobce, které nelze přikládat k tíži žalovanému. 6. Závěry soudu prvního stupně jsou zcela správné, proto odvolací soud jeho rozhodnutí ve výroku II potvrdil dle ustanovení § 219 o. s. ř. a potvrdil i rozhodnutí ve výroku III o náhradě nákladů řízení, neboť i o nich bylo správně rozhodnuto. V podrobnostech pak odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. 7. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby 1 540 Kč (vyjádření k odvolání), z jednoho režijní paušálu 300 Kč a z DPH; celkem činí náklady odvolacího řízení částku 2 226 Kč. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobci uloženo nahradit tyto náklady k rukám advokáta žalovaného.