25 CO 147/2021-215 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 10 997 796,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 26. 4. 2019 do zaplacení zamítnuta (výrok I.) a žalobci byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 1 033 023 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok uplatněný žalobcem není důvodný. Účastníci uzavřeli dne 4. 1. 2016 Smlouvu o poradenství, kterou žalovaný porušil tím, že podal chybnou žádost o dotaci, když namísto požadované částky 31 422 276 Kč uvedl v žádosti částku 23 411 073 Kč. Byla-li na základě chybné žádosti poskytnuta dotace ve výši 35 % z požadované částky, byla schválena dotace o 2 803 920 Kč nižší, než pokud by žalovaný svoji povinnost neporušil. Částka 2 803, 920 Kč však není škodou, neboť předmětná dotace je dotací nenárokovou ve smyslu § 14 zákona č. 218/2000 Sb., když samotným rozhodnutím o poskytnutí dotace nevzniká nárok na její proplacení, tj. nárok na plnění. Doba vzniku majetkového nároku je vázána na poskytovatelem dotace stanovený termín pro dokončení schváleného projektu, protože k tomuto datu poskytovatel dotace posuzuje naplnění podmínek stanovených v rozhodnutí o poskytnutí dotace z hlediska jejího proplacení. Byla-li schválena dotace ve výši 8 193 875 Kč a tato dotace nebyla proplacena, vznikla žalobci škoda, avšak žalovaný za tuto škodu neodpovídá, neboť zde není příčina mezi porušením povinnosti žalovaného a vzniklou škodou. Důvodem vzniku tvrzené škody bylo nedodání technologií žalobci jejím dodavatelem, nikoliv porušení povinnosti žalovaným z předmětné Smlouvy o poradenství, které mělo spočívat v chybně podané žádosti o dotaci. Vzniklý následek v podobě tvrzené škody nelze přičíst původci prvotní podmínky (chybná žádost o dotaci), neboť je rozhodující podmínka nastupující a tou je nedodání technologie. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, v němž namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, byla provedena nesprávná skutková zjištění a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela nepředvídatelné a bylo jím porušeno právo žalobce na spravedlivý proces dle ust. čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod. Po celou dobu řízení soud prvního stupně činil kroky za účelem potvrzení, či vyvrácení protiprávního jednání žalovaného, jiné skutečnosti dokazovány nebyly. Uzavřel-li soud prvního stupně, že dotace není nároková, tuto skutečnost věděl od počátku řízení a o případné chybějící příčinné souvislosti soud účastníky neinformoval. V dalším řízení nebyly provedeny nové důkazy a soud prvního stupně zcela otočil a změnil své rozhodnutí, které vydal v předchozím řízení. Žalobce pouze a jen z důvodů na straně soudu neměl důvod uplatnit svou obranu, resp. prokázat příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a škodou. Nesprávné bylo i hodnocení svědeckých výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], přestože z e-mailu Ing. [příjmení] z 22. 2. 2018 je zcela zřejmé, že zástupce žalovaného sdělil žalobci, že věc předjednal, resp. že předjednal, že bude povolena změna termínu realizace projektu. Opakované ubezpečení strany žalované o předjednání změny termínu bylo sto způsobit škodu. Díky tomuto ujištění neměl žalobce důvod pospíchat s plněním, došlo k prodloužení projektu o tři měsíce, projekt se přehoupl do roku 2018 a termín realizace nebyl splněn. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním i žalovaný. Jeho odvolání směřovalo do výroku II. o náhradě nákladů řízení. Namítl, že soud prvního stupně se při rozhodování o náhradě nákladů řízení dopustil pochybení, když žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 033 023 Kč včetně DPH, tedy přiznal náklady, které vznikly po převzetí právního zastoupení Mgr. [jméno] [příjmení] v souladu s jeho písemným vyčíslením nákladů ze dne 13. 9. 2021. Soud prvního stupně však zcela pominul, že součásti nákladů je i odměna advokáta za úkony právních služeb, které v nadepsaném řízení učinil předchozí zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], a to přestože žalovaný výslovně zdůraznil, aby o těchto nákladech bylo rozhodnuto dle obsahu spisu. Povinností soudu je rozhodovat o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti, proto navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že budou přiznány i náklady řízení, které žalovaný vynaložil na předchozí právní zastoupení, tj. náklady za odměnu advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] za pět úkonů právní služby, pět režijních paušálů, celkem částka 245 000 Kč a v tomto smyslu aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalobce bude zavázán k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 1 329 473,25 Kč, z čehož poskytnuté úkony činí 633 100 Kč, náhrada cestovních výdajů 4 883,68 Kč, náhrada za promeškaný čas 2 400 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 3 900 Kč, DPH z odměny a náhrad 135 299,57 Kč a náhrada soudního poplatku 549, 890 Kč. 4. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil podáním z 6. 12. 2021. Argument žalobce, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepředvídatelné, je zcela lichý. Nalézací soud postupoval přesně v intencích zrušovacího usnesení a výsledný zamítavý rozsudek nemohl být pro žalobce překvapivý. V průběhu řízení byla zkoumána otázka příčinné souvislosti a k této otázce se vyjadřoval i žalobce. Není sporu o tom, že žalobce zastoupen v soudním řízení advokátem věděl, že právě neexistence příčinné souvislosti může být hlavním důvodem jeho neúspěchu v soudním řízení. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně je věcně správný, žalobcem tvrzená škoda nevznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, ale v příčinné souvislosti s jednáním třetí strany, a to dodavatele technologií. Škoda ve výši 2 803 920 nevznikla, neboť dotace je dotací nenárokovou, i z toho důvodu nemohlo nevyplacení dotace zapříčinit zmenšení majetku žalobce. Žalobce sám změnil projekt a v žádosti o úpravu podnikatelského úvěru ze dne 21. 2. 2017 uvedl, že důvodem změny je změna požadavku trhu, která si vynutila přizpůsobení strategie podniku tak, aby byl podnik nadále konkurenceschopný a mohl ekonomicky úspěšně fungovat. Pokud jde o škodu ve výši 8 193 875, která vznikla v rozsahu krácení dotace, byla způsobena výhradně nedodržením dotačních podmínek ze strany žalobce, neboť ten nesplnil závazný indikátor 24301. Za jednání třetích osob žalovaný nemůže nést odpovědnost, jakákoliv teoretická příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody byla přerušena nejpozději ve chvíli, kdy došlo ke změně projektu žalobce s ohledem na dlouhé trvání schvalovacího procesu ze strany poskytovatele dotace a navazující situaci na trhu, tedy nezávisle na jednání žalovaného. Mezi vznikem škody ve výši 8 193 875 a protiprávním jednáním žalovaného, který pochybil při sepsání žádosti o dotaci, není dána příčinná souvislost, proto žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I. potvrzen a ve výroku II. změněn tak, že žalovanému bude přiznáno i právo na náhradu nákladů řízení za jeho zastoupení předchozím advokátem. 5. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že jsou zde podmínky pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a podmínky po vyhovění odvolání alespoň zčásti ve výroku II. rozsudku. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2019 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 10 997 796 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která žalobci vznikla porušením povinnosti žalovaným ze smlouvy o poradenství ze 4. 1. 2016, kterou se žalovaný zavázal provést pro žalobce činnosti vedoucí v k získání dotace na modernizaci výrobních technologií a učinit všechny úkony administrativní a kontrolní s tím spojené. Porušení povinnosti spočívalo v tom, že žalovaný nesprávně vyplnil žádost o dotaci, když požádal o menší částku (namísto částky 31 422 276 Kč požádal o částku 23 411 074 Kč), takže dotace schválená ve výši 35 % nebyla 10 977 796 Kč, nýbrž pouze 8 193 875 Kč Ani takto schválená dotace však nebyla žalobci vyplacena, resp. byla krácena na nulu, neboť v důsledku toho, že žalobce neobdržel dotaci o 2 803 520 Kč vyšší, musel změnit projekt, který prošel dalším schvalovacím řízením, tedy došlo k prodlevě a v důsledku toho nemohl být projekt realizován v určeném termínu do 31. 12. 2017, ale byl dokončen až v únoru 2018. Žádosti o prodloužení byly zamítnuty, přestože žalovaný mylně informoval žalobce o tom, že termín bude možno prodloužit. 7. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její z