25 CO 205/2022-67 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu o zaplacení částky 18 461,18 Kč a částky 1 393,66 Kč s úrokem ve výši 22,68 % z částky 15 755,83 Kč za období od 29. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 15 755,83 Kč za období od 29. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.) Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok uplatněný žalobcem není důvodný. Žaloba neobsahuje dostatek tvrzení o smlouvě o úvěru a není možné právně hodnotit, zda žalovaná jistina 15 755,83 Kč představuje nevrácený úvěr ve smyslu § 2395 a následující o. z. nebo jde o jinou právní povinnost žalované. Žalobce nesplnil ani povinnost důkazní k prokázání tvrzení o úvěrové smlouvě, neboť předložená smlouva neobsahovala ujednání o výši úvěru. Ustanovení o poplatcích bylo provedeno pouze odkazem na přílohu smlouvy označenou jako produktové podmínky, avšak ani v těchto podmínkách nebyly konkrétní poplatky uvedeny, nýbrž obsahovaly odkaz na sazebník banky. Neprokázáno zůstalo také tvrzení o sjednání smlouvy o postoupení pohledávek, když soud zjistil, že jménem žalobce jakožto postupníka měla být smlouva podepsána jeho zástupcem, ale plná moc nebyla přiložena. Absentuje i důkaz, že z případného úvěrového vztahu bylo plněno. Z uznání závazku podepsaným žalovanou označeným jako„ Dohoda o splátkách a uznání“ nelze existenci dluhu žalované vyvodit. Pohledávky žalobce jsou různého druhu a jsou založeny různými skutečnostmi, avšak žalovanou podepsaná listina obsahuje pouze odkaz na smlouvu a celkovou výši dluhu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci, když úspěšné žalované náklady řízení nevznikly. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, v němž namítl, že závěry soudu prvního stupně nejsou správné. Žalovaná svoji povinnost k zaplacení dluhu uznala, když písemnost označená jako dohoda o splátkách obsahuje obecný odkaz na smlouvu [číslo] celkovou výši pohledávek 20 461,18 Kč. Byl tak uznán důvod dluhu i jeho výše. Právním titulem pro uznání dluhu je smlouva, která byla zcela určitě označena. Odvolatel odkazuje v tomto směru na judikaturu nejvyššího soudu a navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalovaná bude k zaplacení zavázána. 3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 4. Závěr soudu prvního stupně, že z žalobních tvrzení není zřejmé, jaký je právní titul žalované jistiny 15 755,83 Kč, není správný. Z obsahu žalobních tvrzení je zřejmé, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěrový limit 18 000 Kč a minimální splátka byla stanovena jako dvě procenta z čerpaného úvěru. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně uplatnila své nároky z úvěrového vztahu založeného konkrétní označenou úvěrovou smlouvou a tato svá tvrzení doložila listinami označenými jako Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] Dispozice ke smlouvě [číslo] o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne [datum]. Z obsahu těchto listin ve spojení s písemností označenou jako Žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty je zřejmé, že žalované byl poskytnut úvěr s limitem čerpání v úvěrovém rámci 18 000 Kč. Všechny označené písemnosti jsou oboustranně podepsané a byly uzavřeny ve stejný den, tj. [datum]. V řízení bylo prokázáno, že smlouva o úvěru ve výši 18 000 Kč byla uzavřena. 5. Přisvědčit nelze ani závěru, že není zřejmé, že žalovaná předmětné finanční prostředky čerpala, když žalobce předložil výpisy z účtů ke kreditní kartě za dobu čerpání. Se soudem prvního stupně odvolací soud souhlasí v tom, že listina označená jako„ platební historie“ je interním dokladem žalobce poskytujícím přehled o jednotlivých výběrech, avšak nelze pominout, že krom této listiny žalobce předložil„ výpisy ke kreditní kartě“ za rozhodné období, které jsou na hlavičkovém papíře a mají formu i obsah běžných výpisů, zachycujících platební operace a obecně běžně určených pro klienty poskytovatelů úvěru. Popsané výpisy nelze hodnotit jinak než jako doklady osvědčující existenci skutečností v nich zachycených. 6. Jako správný nelze hodnotit ani závěr, že v řízení nebylo doloženo postoupení pohledávky, když nebyla doložena plná moc zástupce žalobce. Žalovaná neplatnost postoupení nenamítla, proto hodnocení učiněné soudem prvního stupně postrádá relevanci. 7. Pro rozhodnutí v dané věci je zásadní posouzení listiny označené jako„ dohoda o splátkách a uznání dluhu“. V článku I této dohody je obsažena proklamace o účelu dohody a tímto účelem je odvrácení řízení o nárocích poskytovatele úvěru. Předmětný článek obsahuje odkaz na smlouvu o úvěru [číslo] z níž plyne žalobci pohledávka vůči žalované ve výši 20 461,18 Kč. V dalším odstavci pak žalovaná uznává co do důvodu a výše označený dluh a zavazuje se jej splácet ve splátkách. Odvolací soud hodnotí citovanou listinu jako dostatečně určité uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Předmětná listina obsahuje výslovné uznání, toto uznání je učiněno bez výhrad, je řádně podepsáno a dluh je dostatečně určitě identifikován co do důvodu a výše. Právní důvod dluhu, tj. smlouva, je v listině dostatečně nezaměnitelným způsobem identifikován, rovněž výše dluhu je jednoznačně stanovena. Za tohoto stavu tak nelze než uzavřít, že došlo k hmotněprávnímu uznání žalovaného nároku, které založilo domněnku existence dluhu žalované. V důsledku vyvratitelné právní domněnky spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na dlužníku. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná, netvrdila ani neprokazovala, že dluh nevznikl, proto uznání závazku vyvolalo zamyšlené účinky a dluh žalované je třeba posoudit jako dluh existující. 8. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak není věcně správné, proto odvolací soud toto rozhodnutí dle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalovanou k zaplacení vymáhané pohledávky zavázal. 9. Žalobce byl v řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů. Náklady řízení sestávají ze zaplacených soudních poplatků 1 800 Kč (800 Kč a 1000 Kč), z odměny advokáta za řízení před soudem prvního stupně za 3 úkony a 3 režijní paušály dle ust. § 14 b vyhl. č. 177/1996 Sb. 1200 Kč a za řízení před soudem odvolacím za jeden úkon a jeden režijíní paušál dle § 7 citované vyhlášky 2 160 Kč, odměna včetně DPH činí 4 065 Kč, celkem činí náklady řízení 5 865 Kč. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo nahradit tyto náklady k rukám advokáta žalobce.