10 CO 238/2023-59 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 146 832 Kč se zákonným 15 % úrokem z prodlení jednak z částky 91 770 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení, a jednak z částky 55 062 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále žalovanou zavázal povinností zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 39 803,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalovaná, která po celou dobu řízení uváděla, že se měla blíže řešit předběžná otázka, a to platné či neplatné skončení pracovního poměru, když o této otázce nebylo prozatím rozhodnuto. Žalobce podal žalobu na neplatnost skončení pracovního poměru, o níž rozhodl soud prvního stupně rozsudkem, č. j. 8 C 5/2022-69, a odvolací soud rozsudkem, č. j. 10 Co 236/2022-89. V současné době je věc projednávána Nejvyšším soudem v Brně pod sp. zn. 21 Cdo 648/2023, který dosud nerozhodl, a není zřejmý výsledek tohoto řízení, který je ovšem zásadní ve věci trvání pracovního poměru. Pokud bude jednoznačně dovolacím soudem určeno, že pracovní poměr skončil platně či neplatně, bude možné dovozovat důvodnost uplatněné žaloby. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobu zamítl jako prozatím předčasnou. 3. Žalobce v rámci vyjádření k odvolání žalované setrval na důvodnosti podané žaloby s tím, že napadené rozhodnutí považuje za správné a řádně odůvodněné. Odvolací důvod, kterým je skutečnost, že v současnosti probíhá u Nejvyššího soudu řízení o dovolání žalované řešící otázku rozvázání pracovního poměru mezi účastníky řízení, považuje za lichý. Dle názoru žalobce je pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Rokycanech, č. j. 8 C 5/2022-69, v otázce platnosti rozvázání pracovního poměru vázán, a to bez ohledu na podaný mimořádný opravný prostředek. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil a žalobci přiznal proti žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl s odůvodněním, že žalovaná částka odpovídá dlužné mzdě za období od dubna 2022 do listopadu 2022, když žalovaná neplatně ukončila pracovní poměr žalobce, který proto trvá. Žalovaná však žalobci mzdu neplatí. Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 1. 2022, č. j. 5 C 177/2021-70, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 2022, č. j. 61 Co 57/2022-105, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 36 708 Kč s příslušenstvím za dlužnou mzdu za měsíc leden až únor 2021 s tím, že bylo prokázáno, že pracovní poměr žalobce u žalované nebyl ukončen. Potvrzen byl i výpočet ušlého výdělku ve výši 18 354 Kč měsíčně, když bylo vycházeno z pravděpodobného hrubého výdělku žalobce. Ve věci 5 C 110/2022 bylo shodným způsobem rozhodnuto o dlužné mzdě za období březen 2021 až březen 2022. Předběžná otázka ohledně trvání pracovního poměru žalobce u žalované byla pravomocně rozhodnuta ve výše uvedené věci, ve smyslu ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. je tímto rozhodnutím soud vázán. Soud tedy vycházel ze skutečnosti, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá, a proto je žalovaná povinna žalobci vyplácet mzdu. Žalovaná nerozporovala tvrzení o tom, že za období od dubna do listopadu 2022 mzdu nezaplatila. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal žalobní tvrzení, soud prvního stupně proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí, jak co do žalované částky, tak do úroku z prodlení z dlužných částek. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil kritériem úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející v intencích ust. § 212 a násl. o. s. ř., zohlednil odvolání žalované a stanovisko žalobce, a poté, co ve věci konal odvolací jednání, a to v nepřítomnosti žalované, která svoji neúčast omluvila s tím, že dosud nebylo vydáno rozhodnutí o předběžné otázce o platnosti výpovědi Nejvyšším soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 21 Cdo 648/23 a je tedy zřejmé, že tato otázka nebyla dosud vyřešena, dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. 6. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, proto pro stručnost na ně odkazuje a nemá důvod cokoliv na nich měnit. Souhlasí i s východiskem soudu prvního stupně ve smyslu ust. § 159a odst. 4 o. s. ř., že pracovní poměr žalobce u žalované trvá, jak bylo pravomocně rozhodnuto soudem prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 8 C 5/2022-69, ve spojení s rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 26. 9. 2022, č. j. 10 co 236/ 2022 (viz zejména bod 10. odůvodnění). Pro úplnost k námitce žalované soud uvádí, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 6. 2023, č. j. 21 Cdo 648/2023-119, ve věci o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 5/2022, již rozhodl a dovolání žalované odmítl. 7. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonu odpovídající dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení, se kterým rovněž souhlasí (výrok I.). 8. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud přiznal žalobci odměnu za dva úkony právní služby po 6 980 Kč a dva režijní paušály po 300 Kč, tj. celkem 14 560 Kč (vyjádření k odvolání žalované a účast u odvolacího jednání). Žalovaná je povinna zaplatit částku 14 560 Kč v obvyklé třídenní lhůtě počínaje právní mocí rozsudku k rukám zástupce žalobce (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o místo plnění).