14 CO 179/2023-165 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zřízení věcného břemene k tíži části pozemku parc. [číslo] pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v k. ú. [část obce] [anonymizováno] [část obce], v rozsahu podle geometrického plánu soudem ustanoveného znalce, ve prospěch žalobců jako vlastníků (SJM) rozestavěné stavby stojící na pozemku p. č. st. [anonymizováno] a pozemku p. č. st. [číslo], v k ú. [část obce] [anonymizováno] [část obce], spočívající v právu vést, provozovat a udržovat vodovodní potrubí a vodovodní přípojku (výrok I) a žalobu, kterou se domáhali zřízení věcného břemene k tíži části pozemku p. [číslo] pozemku p. č. st. [anonymizováno] a pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] [anonymizováno] [část obce], v rozsahu podle geometrického plánu soudem ustanoveného znalce, ve prospěch žalobců jako vlastníků (SJM) rozestavěné stavby na pozemku p. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. č. st. [číslo], v k. ú. [část obce] [anonymizováno] [část obce], spočívající v právu vést, provozovat a udržovat kanalizační potrubí a žumpu (výrok II), a žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalované náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce ve výši 20 328 Kč (výrok III). 2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že s ohledem na názor Nejvyššího soudu, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí pod č. Rc 58/2018, vycházel při právním posouzení z § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když vodovodní přípojka a kanalizační potrubí byly vybudovány v období od září do listopadu 2013 na pozemcích ve vlastnictví žalované bez jejího vědomí a souhlasu. Žalobci a) bylo vydáno stavební povolení na přístavbu stodoly v [část obce] s tím, že bude sloužit ke skladování. Žalobci toto stavební povolení nerespektovali a stodolu přestavěli na rodinný dům, kdy spoléhali na benevolenci stavebního úřadu s tím, že na základě žádosti o změnu stavby a jejího účelu bude stavba legalizována. K tomu však potřebovali zbudovat vodovodní přípojku a kanalizaci, což realizovali bez vědomí a souhlasu žalované na jejích pozemcích. Následně požádali o dodatečné povolení stavby vodovodní přípojky a kanalizačního vedení. K tomu však potřebují souhlas žalované. Zákonná úprava vypořádání neoprávněné stavby umožňuje zřídit věcné břemeno zatěžující pozemek jiného vlastníka, ovšem jako krajní řešení, neboť představuje zásah do ústavně zaručené ochrany vlastnického práva. Tento zásah není možný v okamžiku, kdy se sama osoba, která se ho domáhá, chová protiprávně, a to je právě projednávaný případ. Žalobci nerespektovali povolení stavebního úřadu, realizovali přestavbu stavby na rodinný dům. Vedle toho bez vědomí a souhlasu žalované vybudovali na jejích pozemcích vodovodní přípojku a kanalizaci, aby mohli dosáhnout legalizace změny stavby, čímž se opětovně zachovali protiprávně, a toto jednání považoval soud prvního stupně za porušení povinnosti jednat v právním styku poctivě. Není možné, aby„ těžili ze svého protiprávního činu“. Protiprávní jednání nemůže ospravedlnit, že rodiče žalobce a) a žalované vyslovili souhlas s přestavbou stodoly na rodinný dům a argumentaci, že vodovodní přípojku vybudoval otec žalobce a) a žalované s tím, že bude sloužit všem zúčastněným, soud nepřijal, neboť z tvrzení žalobců vyplývá, že stavebníky byli žalobci a otec žalobce a), který na základě jejich zmocnění vodovodní přípojku a kanalizaci fakticky vybudoval. Tomu odpovídá též obsah stavebního povolení z 16. 2. 2000, kde jako stavebník je uveden žalobce a). 3. Žalobci se proti rozsudku odvolali a navrhli, aby byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Své odvolání odůvodnili tím, že zásadním pochybením je, že soud prvního stupně neprovedl dokazování zejména za situace, pokud své rozhodnutí odůvodnil zneužitím práva a právní zásadou, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu. Původní vlastníci rodiče žalobce a) a žalované souhlasili s tím, aby si na jejich pozemku žalobci postavili rodinný dům, v té době panovaly mezi účastníky dobré vztahy. Ty se narušily sporem o majetek, žalovaná nesouhlasila s dělením majetku a začala terorizovat dárce (otce). Vyhodila jej z nemovitosti, za práce na rekonstrukci ničeho neuhradila, nerespektovala snahu otce pořídit si místo, které by mohl užívat k bydlení, k zázemí sloužící k obsluze rybníků. V roce 2013 byla dokončena stavba liniových sítí, žalované o jejich existenci věděla již v roce 2014. V této souvislosti poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 432/2002. Je tedy zřejmé, že šikanózní jednání bylo spíše na straně žalované, která jednala v rozporu s dobrými mravy, zneužívá právo a těží z vlastního nepoctivého jednání. I pravidla pro vypořádání neoprávněné stavby musí být aplikována s ohledem na daný konkrétní případ a musí odpovídat spravedlivému uspořádání sporů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2808/2005). Je sporné, zda přípojka vodovodu je ve vlastnictví žalované. Je samostatnou stavbou, nebyla předmětem darování ani dědického řízení, vybudoval ji otec žalobce a žalované. Žalobci žádost o změnu stavby podali již v polovině roku 2014, byť porušili stavební povolení. Nejedná se o neodstranitelný stav, lze jej v souladu se stavebními předpisy konvalidovat. Vedení liniových staveb žalovanou nezatěžuje ve výkonu jejího vlastnického práva, žalobci jsou ochotni za věcné břemeno poskytnout náhradu ve výši znaleckého posudku. Sama žalovaná vede vodovodní přípojku a kanalizaci přes pozemek žalobce. I kdyby snad došlo k porušení veřejného práva, nesouvisí to s projednávanou věcí. Soud prvního stupně také pochybil, když nevycházel z tvrzení žalobců, že vodovodní přípojku potřebují pro samotnou zemědělskou stavbu, která s přístavbou na zděný dům nemá nic společného. Pokud by soud prvního stupně řádně provedl dokazování, nedošel by k (nesprávnému) závěru, který učinil. 4. Žalovaná k odvolání žalobců uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Žalobci účelově opomíjejí protiprávnost a zabývají se skutečnostmi nesouvisejícími s předmětem řízení. Judikatura dovolacího soudu, zmiňovaná žalobci, na posuzovanou věc z části vůbec nedopadá. Žalovaná o stavbě sítí dříve nevěděla, přičemž v okamžiku, kdy se o stavbě dozvěděla, podala podnět stavebnímu úřadu k jejímu odstranění. V daném případě nikdo v dobré víře při tvrzené stavbě nebyl, neboť již od počátku se stavělo bez souhlasu vlastníka pozemku. Žalobci opomíjejí, že pouze žalovaná a její manžel mají oprávnění k nakládání s podzemními vodami. Je ostatně i sporné, kdo je vlastníkem inženýrské sítě. Tedy žalobci se domáhali zřízení věcného břemena pro inženýrské sítě, jejichž stavbu nikdo neodsouhlasil, ve prospěch nezkolaudované stodoly, která nemusí mít napojení na inženýrské sítě a která se nachází na pozemku žalované. Pokud toto jednání soud prvního stupně vyhodnotil jako nepoctivé, jemuž by neměla být poskytnuta jakákoli ochrana, je jeho rozhodnutí správné. Proto navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, doplnil zčásti dokazování a poté dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je správný a jeho odůvodnění přesvědčivé; odvolací soud se s napadeným rozsudkem i jeho odůvodněním ztotožňuje. 6. Soud prvního stupně správně při posuzování věci vycházel s odkazem na § 3028 odst. 2 o. z. z § 135c obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb.) Přitom správně poukázal i na závěry judikatury, a to konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015 (uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 58/2018). Nebylo sporu o tom, že k vybudování vodovodního potrubí, vodovodní přípojky a kanalizačního potrubí vedoucích přes pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] došlo nejpozději od září do listopadu 2013, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., a proto je třeba věc posuzovat podle tohoto zákona. 7. Pokud soud prvního stupně při posouzení věci vycházel z tvrzení žalobců uvedených v žalobě, odvolací soud jeho postup považuje za správný. Pro odstranění pochybností, které vznikly v důsledku zčásti rozporných tvrzení samotných žalobců, doplnil dokazování. 8. Podstatné bylo tvrzení žalobců, na něž poukazuje i soud prvního stupně a jež je rovněž uvedeno v žalobě, že liniové stavby byly vystavěny na pozemcích žalované bez jejího vědomí a bez jejího souhlasu („ v období od září do listopadu 2013 bez vědomí a souhlasu na pozemcích ve vlastnictví žalované specifikovaných v čl. I tohoto žalobního návrhu vybudováno vodovodní potrubí, vodovodní přípojka a vedení kanalizačního potrubí“ č. l. 2 p. v ). To žalobci tvrdili, a byť zčásti své tvrzení následně sami zpochybnili, bylo provedenými důkazy prokázáno. 9. Odvolací soud totiž provedl dokazování katastrální mapou s vyznačeným vedením kanalizace a vodovodu, a dále pak dopisem žalované a jejího manžela ze dne 30. 7. 2014, adresovaný stavebnímu úřadu [stát. instituce], který byl tomuto úřadu doručen 4. 8. 2014 a z n