14 CO 255/2022-292 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení ceny díla (hydrogeologického vrtu), jež žalobce pro žalovaného na základě smlouvy o dílo ze dne 28. 11. 2018 dokončil téhož dne a vyúčtoval nejprve fakturou ze dne 16. 2. 2019 a poté opravenou fakturou doručenou žalovanému na počátku března 2019. Soud neuznal námitky žalovaného týkající se dohody o ceně díla ani námitku promlčení. Pokud jde o námitku promlčení, vycházel z toho, že pohledávka na zaplacení ceny díla se počala promlčovat až od splatnosti ceny díla, která nastala na základě vyúčtování. 2. Žalovaný se proti rozsudku odvolal, přičemž zpochybnil jak skutkové závěry soudu o dohodnuté ceně díla, tak právní názor o počátku promlčení. 3. Žalobce se vyjádřil ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, k otázce promlčení se nevyjádřil. 4. Odvolání je důvodné. 5. Soud prvního stupně vycházel z toho, že počátek promlčení se odvíjí od splatnosti pohledávky, neboť teprve od té doby může být pohledávka uplatněna u soudu. Poukázal přitom na to, že ve smlouvě o díle nebyla sjednána lhůta pro vystavení faktury. 6. Podle § 619 odst. 1 o. z. platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. 7. Obecně lze říci, že pohledávka může být u soudu (úspěšně) uplatněna až po své splatnosti, neboť teprve poté dlužník porušuje právo věřitele (§ 12 o. z., § 3 o. s. ř.). To však nemůže platit v případě, kdy splatnost pohledávky není stanovena smlouvou či zákonem a je ponechána na vůli věřitele, jenž pohledávku zesplatní výzvou k plnění. Kdyby se totiž i zde počátek promlčecí doby odvíjel od splatnosti, mohl by věřitel svým otálením s výzvou odložit promlčení dle libosti, což by bylo v rozporu s účelem promlčení. Proto judikatura již za účinnosti předchozího občanského zákoníku dospěla k závěru, že„ za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případě, že doba splnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je třeba považovat den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl, nikoli den, kdy došlo ke splatnosti dluhu“ (žalovaným citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11 2022, sp. zn. 33 Odo 665/2002). Vychází se z toho, že může-li věřitel přivodit splatnost dluhu, může své právo i uplatnit u soudu. Protože v tomto směru se pravidla promlčení v novém občanském zákoníku nezměnila, platí uvedené i za účinnosti nového občanského zákoníku, což Nejvyšší soud potvrdil v rozsudku ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019. 8. Proto je v daném případě pro počátek promlčecí doby rozhodující nikoli vystavení faktury a splatnost vymáhané pohledávky, nýbrž okamžik, kdy žalobce fakturu vystavit a splatnost tak vyvolat mohl (byl oprávněn). Jak zjistil soud prvního stupně, podle čl. VI odst. 1 smlouvy o dílo měl žalobce po dokončení díla vystavit fakturu a zaslat ji žalovanému se splatností do 7 dnů. Bylo-li dílo dokončeno 28. 11. 2018, mohl žalobce vystavit fakturu ten samý den a tím mohl docílit splatnosti na den 5. 12. 2018. Podal-li pak žalobu až 17. 12. 2021 (tehdy žaloba došla soudu), je zjevné, že se tak stalo po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. 9. Tvrzená pohledávka žalobce je tedy promlčena, a už to – spolu s námitkou promlčení – je důvodem pro zamítnutí žaloby. Proto odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu sám zamítl. 10. Úspěšnému žalovanému pak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Pokud by žalovaný promlčení namítl až v závěru (poměrně obsáhlého) řízení, mohlo by to vést k jinému závěru, ovšem jak žalovaný na výzvu odvolacího soudu správně upozornil, námitku promlčení vznesl již na začátku řízení, v podání ze dne 28. 1. 2022 (č. l. 42). Náklady řízení před soudem prvního stupně pak sestávají z odměny po 9 140 Kč za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, dvojí vyjádření a jedno jednání před soudem prvního stupně), jejichž tarifní hodnota byla 208 926,74 Kč (35 234,50 Kč + 173 728,24 Kč před částečným zpětvzetím žaloby) a odměny po 2 740 Kč za 4 úkony právní služby (čtyři jednání před soudem prvního stupně), jejichž tarifní hodnota byla 40 541,83 Kč (35 234,50 Kč + 5 307,32 Kč); k tomu náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč za celkových 8 úkonů právní služby a náhrada 21% DPH z těchto částek – celkem tedy 60 403,20 Kč. Pokud jde o řízení odvolací, náleží žalovanému odměna ve výši 2 740 Kč za 1 úkon právní služby (odvolání), jehož tarifní hodnota byla opět 40 541,83 Kč, a poloviční odměna ve výši 1 770 Kč za 1 úkon právní služby (vyjádření na výzvu odvolacího soudu ve věci nákladů řízení), jehož tarifní hodnota byla 60 403,20 Kč (jichž se úkon týkal); k tomu náleží náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč, náhrada 21% DPH a náhrada za zaplacený soudní poplatek 2 028 Kč – celkem tedy 8 211,10 Kč. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na advokátní tarif, jejž aplikoval i soud prvního stupně. 11. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud znovu rozhodl i o nákladech státu. Neúspěšný žalobce je podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinen nahradit státu náklady na znalecký posudek, a to ve výši, v níž tyto náklady nebyly kryty jím zaplacenou zálohou.