25 CO 282/2022-115 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 63 584,98 Kč a úrokového příslušenství (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu [číslo] uzavřenou mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou, na jejímž základě byla žalované poskytnuta dne [datum] zápůjčka ve výši 45 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 42 681 Kč sestávající z úroku ve výši 44,1 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 654 Kč. Žalovaná uhradila částku 3 050,02 Kč, kterou žalobce započetl zčásti na jistinu a zčásti na poplatky. Žalobce se v řízení domáhá zaplacení dlužné jistiny 44 380,41 Kč, poplatku ve výši 37 154,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 22 500 Kč, sankčních poplatků za upomínky ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 702,68 Kč a úroku ve výši 44,1 % ročně z jistiny 44 380,41 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Smlouvu uzavřenou mezi předchůdcem žalobce a žalovanou má za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 16 088 Kč ve spojení se sjednaným úrokem 23 497 Kč. Žalovaná se na poskytnutou jistinu úvěru 45 000 Kč zavázala uhradit úrok včetně poplatku ve výši 39 585 Kč, tedy celkem částku 84 585 Kč a včetně pojištění pak částku 87 681 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Sjednány byly i další poplatky jakožto paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Pokud předchůdkyně žalobce určuje poplatky ve výši 16 088 Kč, tedy v rozsahu 35,8 % poskytnuté jistiny, pak je zřejmé, že v případě tohoto poplatku nejde o nic jiného než o formu úroku. Za úrok tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému má vzniknout závazek k placení takto neúměrně vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, ve kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobce, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl i k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti, soud v jejich souhrnu včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena právním předchůdcem žalobce, dospěl k závěru, že smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům, a tedy právním jednáním neplatným. Žalobce se tak mohl domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 41 950 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť po posouzení smlouvy jako neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, poplatcích, smluvní pokutě, sankčních poplatcích a úhrady za pojištění a sjednaný úrok nedůvodné. S ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobce těchto oprávněně domáhal. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. 2. Proti rozsudku se žalobce odvolal. Odvolání směřoval proti výroku II. a III. V odůvodnění svého odvolání namítá, že žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit přesně předem vyčíslené a neměnné poplatky, které byly stanoveny fixní částkou ve výši 42 681 Kč Tyto poplatky byly jasně a srozumitelně specifikované a bylo stanoveno, z čeho přesně se skládají. Je tak zřejmé, že jsou tvořeny úrokem a dalšími poplatky za poskytnutí a správu úvěru. Úrok představuje odměnu za užívání jistiny a je jedním z obligatorních pojmových znaků smlouvy o úvěru. Naproti tomu další poplatky slouží k pokrytí nákladů, které vznikly právnímu předchůdci v souvislosti s poskytnutím úvěru. Tyto poplatky jsou specifikované ve smluvních podmínkách, které jsou součástí smlouvy, a je uvedeno k náhradě jakých konkrétních nákladů slouží. Je tak zřejmé, že další poplatky slouží k náhradě nákladů, které v souvislosti s poskytnutím úvěru vznikly. Naproti tomu úrok je odměnou za užívání jistiny. Jednotlivá ujednání smlouvy nejsou a ani nemohou být ujednáním nepřiměřeným, když žalovaná byla s těmito seznámena již v rámci předsmluvní kontraktace. Informace byly součástí smlouvy, kterou žalovaná podepsala. Veškeré sjednané částky tedy musely být žalované zcela jasné, a přesto smlouvu uzavřela. Odkazuje na zásadu, že smlouvy mají být plněny, a že má na ně být nahlíženo spíše jako na platné než neplatné. Pokud jde o úroky, pak tyto byly sjednány ve fixní částce 23 497 Kč, která odpovídá sazbě 44,10 %. Jedná se o zcela běžnou úrokovou sazbu, jež je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Dle názoru žalobce jsou předmětná ujednání vyloučena z přezkumu přiměřenosti dle komunitárního práva, tedy dle směrnice č. 93/13 EHS, která je recyklována do § 1813 o. z. I kdyby tato ujednání mohla projít testem přiměřenosti, pak má žalobce za to, že jsou přiměřená. Pokud by měl soud za to, že sjednaný úrok byl v nepřiměřené výši, měl dle názoru žalobce aplikovat ust. § 577 o. z., tedy toliko moderovat výši sjednaného úroku. Pokud jde o poplatky, pak tyto byly sjednány zcela v souladu se smluvními podmínkami, jedná se o předem netištěné poplatky, tedy jejich výše závisela taktéž na vůli druhé smluvní strany, tedy spotřebitele. Tyto poplatky jsou při uzavření daného typu smlouvy o úvěru zcela běžné. Smlouva byla sjednána v bydlišti žalované, kdy zástupce navštívil dané bydliště s veškerými potřebnými doklady, a smlouvu uzavřeli v daném místě, tedy žalovaný nemusel vynakládat žádné úsilí ani finance k dopravení se do sídla předchůdce žalobce. Finanční prostředky byly poskytnuty v hotovosti, byl sjednán měsíční splátkový režim, kdy v rámci každého měsíce předmětný zástupce navštívil bydliště žalované a vybíral jednotlivé splátky. S tím jsou spojeny náklady, které odůvodňují výši poplatků. Navrhuje změnu napadených výroků. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených částech, tj. ve výroku II. a III., dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 1 o. s. ř. po provedeném ústním jednání konaném v nepřítomnosti řádně předvolané žalované. 4. Odvolací soud především předesílá, že si je vědom skutečnosti, že jeho rozhodnutí v této věci se odchyluje od rozhodnutích jiného senátu nadepsaného soudu ve věcech stejného žalobce, i když se jedná o věci skutkově obdobné. K odlišnému posouzení ho vedou dále uvedené důvody. 5. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvu, z níž žalobce odvozuje své nároky, je nutno považovat za smlouvu absolutně neplatnou dle ust. § 580 a 588 o. z. z důvodů, jež soud prvního stupně vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud má za to, že ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Poukazuje, že vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený a nemůže tedy obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 588 o. z. jako neplatné právní jednání, tato neplatnost působí od počátku a není rozhodná vědomost účastníků o důvodu této neplatnosti. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ustanovení § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13 EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky, poplatky a další konkrétní údaje související s osob