25 CO 30/2023-74 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 58 732,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 820,93 Kč od 21. 9. 2020 do 28. 2. 2020 a dále s úrokem ve výši 23,76 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 3. 2002 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ohledně částky 2 751,68 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení 29 614,82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Rozhodnutí je odůvodněno odkazem na ust. § 2395 občanského zákoníku tak, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 60 000 Kč a byla mu poskytnuta kreditní karta. Zároveň byl sjednán úrok za zapůjčení peněz ve výši 23,76 % ročně. Žalovaný vyčerpal ze svého účtu částku 58 732,50 Kč ke dni 28. 2. 2022 a vzhledem k tomu, že své závazky dluh splácet neplnil, byl k zaplacení zavázán. Žalobce krom částky 58 732,50 Kč požadoval částku 700 Kč jako náhrady nákladů na vymáhací proces – odeslání upomínky, částku 733,33 Kč jako smluvní pokutu a pojistné v částce 1 318 Kč, oprávněnost tohoto uplatněného nároku však v řízení neprokázal, proto v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný včasným odvoláním, které směřovalo do výroku I. a III. rozsudku soudu prvního stupně. Namítl, že v řízení u soudu prvního stupně označil důkazy o porušení smlouvy právním předchůdcem žalobce v části smlouvy„ Uzavření, změna a ukončení smlouvy“, soud však ignoroval fakt porušení a nenašel důvody prověřit fakta, která způsobila újmu žalovanému. Zároveň nebylo vysvětleno, jakým způsobem nabyl pohledávku nový věřitel. Žalobce vymáhal peníze přes telefonní číslo tak, jak to činili podvodníci, a z toho pak žalovaný dovozuje nezákonnost způsobu vymáhání. Nový žalobce nepotvrdil svoji totožnost. Druhý krok jednání žalobce s žalovaným proběhl na základě předžalobní výzvy, k jejímuž odeslání předložil žalobce poštovní arch, který dle odvolatele nevypovídá o obsahu zasílané písemnosti. Žalovaný je ruské národnosti a v řízení mu byl ustanoven tlumočník, který neprováděl překlad odpovídajícím způsobem, tedy žalovaný má v tlumočníka nedůvěru. Poukázal i na to, že žalobce dvakrát během řízení požádal o přestávku k doplnění údajů. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žaloba bude zamítnuta. 3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil podáním z 5. 1. 2023. Rozhodnutí soudu prvního stupně pokládá za správné a navrhl jeho potvrzení. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 25. 5. 2022 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 61 484, 18 s příslušenstvím z titulu nesplnění závazků z úvěrového vztahu založeného úvěrovou smlouvou z [datum], uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 60 000 Kč. Žalovaný z tohoto úvěrového rámce čerpal částku 58 732,50 Kč, avšak neplnil podmínky splácení, proto žalobce od smlouvy dne 28. 2. 2022 odstoupil a uplatnil nároky žalobou. Krom částky 58 732,50 Kč žalobce požadoval poplatky 700 Kč, smluvní pokutu 733,33 Kč a pojistné ve výši 1 318,35 Kč, tedy další částku 2 751,68 Kč. 6. Žalovaný nerozporoval uzavření smlouvy a přijetí kreditní karty, avšak vznesl v řízení řadu námitek. Smlouva byla velmi obsáhlá a s jejím obsahem se při podpisu neseznámil. Z důvodu covidové pandemie a ztráty zaměstnání hradil dle svých možností, věřitel od smlouvy odstoupil a účet byl zablokován a v tomto postupu vidí žalovaný diskriminaci. Zprávy mu byly zasílány SMS, což žalovaný považuje za zneužití moci a podvodné jednání, nátlak a otroctví. Bylo sjednáno, že bude jednáno v písemné formě, ale nebyl řádně vyzván k zaplacení dluhu v konkrétní částce. Vznikla mu škoda 999 099 Kč, kterou požadoval nahradit. V řízení pak žalovaný žádal o ustanovení tlumočníka, který mu byl ustanoven a byl přítomen u ústního jednání, na němž žalovaný navrhl, aby byl zavázán k zaplacení dluhu ve splátkách 2 500 Kč měsíčně, avšak nesouhlasil s placením nákladů řízení a úroku z prodlení. Po provedeném dokazování soud rozhodl, jak shora uvedeno. 7. Závěr soudu prvního stupně, že mezi právním předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec, je správný a nebyl v řízení rozporován. Stejně tak nespornou byla skutečnost, že žalovaný přijal kreditní kartu, když toto výslovně při ústním jednání potvrdil. Žalovaný se rovněž nevymezil k tomu, že by čerpal částku 58 732,50 Kč. Závěr soudu o existenci smluvního vztahu a plnění ze smluvního vztahu ze strany žalobce je správný a odvolací soud se se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 58 732,50 Kč, zcela ztotožnil. 8. Argumentace žalovaného v řízení vznesená není argumentací způsobilou vyvrátit závěry o důvodnosti uplatněného nároku. Skutečnost, že se žalovaný neseznámil s obsahem smluvního ujednání, nelze přikládat k tíži žalobce a k jeho tíži nelze přikládat ani fakt, že žalovaný ztratil zaměstnání a nebylo v jeho možnostech dluh splatit. Pokud žalovaný své závazkové povinnosti nesplnil, bylo právem žalobce od smlouvy odstoupit a požadovat zaplacení celkového dluhu najednou. Dovolával-li se žalovaný toho, že mu byly zasílány SMS zprávy, jimiž byl upozorňován na neplnění své povinnosti, nelze z uvedeného vyvodit porušení smlouvy žalobcem. Písemná forma byla sjednána pro uzavření změny smlouvy a ukončení smlouvy a v tomto směru žalobce své závazkové povinnosti splnil, když smlouva byla uzavřena písemně a rovněž písemně od ní žalobce odstoupil. 9. Přisvědčit nelze ani argumentaci žalovaného o nekvalitním překladu v průběhu ústního jednání, když při tomto jednání žalovaný žádné námitky nevznesl. Při tomto jednání se vůči dluhu nevymezil, převzetí kreditní karty potvrdil a prohlásil, že dluh bude splácet (s výjimkou úroků a nákladů) v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč. 10. Závěry soudu prvního stupně jsou věcně správné, proto odvolací soud jeho rozhodnutí dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, neboť jejich výše byla správně stanovena. V podrobnostech pak odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. 11. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služba po 3 460 Kč za úkon, ze dvou režijních paušálu 600 Kč, z náhrady za promeškaný čas 600 Kč, z cestovného 1 328 Kč, včetně DPH činí náklady odvolacího řízení 11 432 Kč. S ohledem na ustanovení § 149 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo nahradit tyto náklady k rukám advokáta žalobce.