25 CO 56/2023-125 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o žalobě na zaplacení částky 21 728,03 Kč s příslušenstvím, které se žalobce jako postupník domáhal na základě dvou smluv o úvěru, uzavřených mezi jeho předchůdcem [právnická osoba] a žalovaným. Smlouva [číslo] byla uzavřena dne 22. 8. 2019, žalobcův předchůdce se na jejím základě zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný jej měl vrátit spolu s úrokem 25 % p. a. v 26 měsíčních splátkách po 518 Kč. Z této smlouvy žalobce požadoval úhradu jistiny 4 873,40 Kč, poplatků a sankcí 1 481,24 Kč, úroku kapitalizovaného do 26. 3. 2021, kdy byl dluh zesplatněn, ve výši 416,26 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení do téhož dne ve výši 17,94 Kč a dále požadoval od 27. 3. 2021 do zaplacení úrok ve výši 25 % p. a. a úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. Požadavek na úrok z této smlouvy následně omezil a vzal jej zpět ve výši 16,75 % ročně; v tomto rozsahu soud prvního stupně řízení zastavil. Na základě smlouvy [číslo] ze dne 25. 11. 2018 poskytl žalobcův předchůdce žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit spolu s úrokem 25 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách po 694 Kč. I tento úvěr byl zesplatněn pro prodlení žalovaného dne 26. 3. 2021 Kč a žalobce na základě této smlouvy žádal o úhradu jistiny ve výši 12 398,64 Kč, poplatků a sankcí 2 974,75 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení do 26. 3. 2021 ve výši 17,06 Kč, kapitalizovaného úroku do stejného dne ve výši 1 033,49 Kč a dále od 27. 3. 2021 do zaplacení úrok ve výši 25 % p. a. a úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z dlužné částky. Soud prvního stupně po provedeném dokazování shledal, že nárok ze smlouvy [číslo] byl uplatněn důvodně v plném rozsahu (po částečném zpětvzetí úroku) a nárok ze smlouvy [číslo] byl dán po právu z většiny, vyjma požadavku na úrok od 27. 3. 2021 do zaplacení, a to v rozsahu převyšujícím repo sazbu ČNB zvýšenou o 8 % ve smyslu ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Z transakční historie vyplynulo, že žalovaný se dostal do konstantního prodlení až po 25. 4. 2020, tedy až po účinnosti zákonné změny ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud prvního stupně nárok na úrok v převyšujícím rozsahu zamítl. 2. Žalobce ve včasném odvolání napadl pouze výrok II., jímž byl zamítnut požadavek na smluvní úrok ze smlouvy [číslo] to co do 16,75 % ročně z částky 12 398,64 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení. V odvolání poukázal na to, že změna zákona o spotřebitelském úvěru, která se dotkla ust. § 122 tohoto předpisu, nabyla účinnosti od 24. 4. 2020, ale žalovaný se poprvé ocitl v prodlení již dne 25. 12. 2018, a proto nárok na úrok neměl být posouzen podle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. 3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně nebylo podáno důvodně. 4. Zákon [číslo] 2020 Sb., kterým došlo ke změně zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, nabyl účinnosti dnem vyhlášení, tedy dne 24. 4. 2020. Tímto zákonem bylo ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru doplněno o odstavce 4 a 5, které se podle článku II jeho přechodných ustanovení použijí i na smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 186/2020 Sb., pokud se dlužník dostal do prodlení s plněním povinností vyplývajících z takových smluv po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy po 24. 4. 2020. 5. V posuzovaném případě smlouvy [číslo] měl žalovaný žalobci vrátit poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 25 % p. a., přičemž úrok do splatnosti byl předem zahrnut v pravidelných měsíčních splátkách. Podle transakční historie se žalovaný s placením dluhu z této smlouvy poprvé ocitl v prodlení dne 25. 12. 2018, kdy měl hradit první splátku, ale dlužnou splátku doplatil již o dva dni později dne 27. 12. 2018. Do dalšího prodlení se dostal v dubnu 2020, kdy splátku uhradil o tři dny později. Také v následujících měsících hradil splátky s krátkodobým prodlením, v květnu 2020 trvalo prodlení jeden den, v červnu a červenci 2020 šest dnů, splátku za srpen 2020 uhradil až v září téhož roku, kdy zaplatil i řádnou splátku za tento měsíc, a v kontinuálním prodlení se ocitl až od prosince 2020. Z transakční historie dále vyplývá, že za uvedená krátkodobá prodlení mu byl strháván úrok z prodlení inkasem z jeho účtu a žalobce za ně vyčíslil také smluvní pokutu, které se domáhal v tomto sporu. K zesplatnění dluhu došlo 26. 3. 2021. 6. Soud prvního stupně posoudil sporný nárok na smluvní úrok z této smlouvy zcela správně a správně na něj aplikoval ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 24. 4. 2020. Žalovaný se sice skutečně krátkodobě ocital v prodlení již před účinností tohoto zákona, ale za tyto splátky se žalobce úroku ani úroku z prodlení nedomáhal, úrok za ně byl již zahrnut v samotných splátkách a úrok z prodlení byl žalovanému obratem stržen z jeho účtu. Nárok na smluvní úrok žalobce požadoval až od 25. 11. 2020 s tím, že do zesplatnění dluhu dne [datum] jej kapitalizoval na částku 1 033,49 Kč a dále jej požadoval ve sjednané sazbě 25 % p. a. do zaplacení. 7. Žalobcův poukaz na krátkodobá prodlení žalovaného od prosince 2018 tedy ve vztahu k uplatněnému nároku postrádal jakékoli opodstatnění, protože za tyto splátky, byť je žalovaný uhradil s prodlením, se žalobce žádného nároku nedomáhal, a ani domáhat nemohl. Žalobce svůj nárok na dlužný smluvní úrok požadoval od až 25. 11. 2020, kdy již nabyl zákon č. 186/2020 Sb. účinnosti, takže soud prvního stupně postupoval naprosto správně, pokud uvedený předpis aplikoval a omezil v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném od 24. 4. 2020 nárok na smluvní úrok pouze na hodnotu odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 %. 8. Napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně byl věcně zcela správný, a odvolací soud jej jako takový potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly.