61 CO 199/2023-55 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky představující příspěvek placený vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti dle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. Žalobkyně označila vozidlo s tvrzením, že v Centrálním registru vozidel je evidována jako vlastník a provozovatel žalovaná společnost, a to v období 3. 9. do 20. 12. 2021. Žalobkyně popsala způsob stanovení výsledné částky a také, že žalovanou řádně vyzvala k zaplacení příspěvku do garančního fondu dle § 4 odst. 6 téhož zákona, a o zaplacení ji poté opakovaně upomínala. 2. Soud prvního stupně ale zjistil ze zprávy [stát. instituce], že v období 3. 9. do 20. 12. 2021 byl jako vlastník a provozovatel vozidla evidován pan [příjmení] [příjmení], [datum narození]. Vyzval poté žalobkyni, aby doložila své tvrzení o vlastníku a provozovateli vozidla, avšak žalobkyně byla nečinná. Soud tedy uzavřel, že listiny předložené žalobkyní nekorespondují se zprávou registru vozidel [stát. instituce], nelze proto dovodit, že žalovaná společnost byla v uvedeném období faktickým vlastníkem či provozovatelem vozu. Proto žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., s tím, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a náklady jí tedy nevznikly. 3. Ve včasném odvolání žalobkyně namítla, že znovu vyžádala zprávu [stát. instituce], odboru registru vozidel a řidičů ohledně vozidla označeného v žalobě a z jeho zprávy vyplývá, že pan [příjmení] [příjmení] byl pouze provozovatelem vozidla, avšak vlastníkem ve sledovaném období byla žalovaná společnost. Vzhledem k tomu žalobkyně nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně s tím, že je nesporné, že žalovaná byla v předmětném období provozovatelem vozidla a nárok na zaplacení příspěvku dle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. je tedy dán. Uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně proto trpí zásadní vadou a měl by být změněn tak, že žalovaná bude zavázána zaplatit žalobkyni požadovanou částku s úrokem z prodlení a také náklady řízení. K odvolání žalobkyně předložila zprávu [stát. instituce] ze dne 17. 7. 2023, v níž jsou ohledně vlastníka vozidla a jeho provozovatele uvedeny ty údaje, na něž žalobkyně v odvolání poukazovala. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 5. Odvolací soud vzhledem k tomu, že ve spise jsou obsaženy různé zprávy o vlastnictví a provozování uvedeného vozidla, upozornil na tyto rozpory Odbor registru vozidel a řidičů [stát. instituce] a požádal o prošetření. Ze zprávy datované dnem 28. 8. 2023 pak zjistil, že údaje registru odpovídají tvrzením žalobkyně, které o provozovateli a vlastníkovi vozidla uplatnila v odvolání. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně vycházel z nesprávného skutkového zjištění, a jsou proto důvody - po doplnění důkazního řízení výše označenou listinou - pro změnu napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud tedy provedl k důkazu novou zprávu Registru silničních vozidel [stát. instituce] a zjistil z ní, že ve sledovaném období byla vlastníkem označeného vozidla žalovaná [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO]. To odpovídá i obsahu zprávy, kterou předložila žalobkyně ke svému odvolání. Pak je ovšem zřejmé, že žalovaná společnost je v řízení pasivně legitimována, neboť dle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. platí, že osobou povinnou k zaplacení příspěvku jsou společně a nerozdílně vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel. V dalším odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který zejména v odst. 6 a 7 popsal stanovení výše příspěvku, jeho splatnost a výši nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. 7. Odvolací soud tedy postupoval dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a napadený rozsudek změnil tak, že žalobě směřující proti vlastnici vozidla vyhověl. 8. Změněn byl rovněž i výrok o nákladech řízení účastnic, neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Odvolací soud tedy dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady vzniklé zejména v souvislosti s právním zastoupením v řízení před soudem prvního stupně a s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. také náklady řízení odvolacího. Náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně určil dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. tak, že jde o odměnu advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a částku odpovídající dani z přidané hodnoty 252 Kč. S připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč pak činí náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně 2 252 Kč. Náhradu účelně vynaložených nákladů v odvolacím řízení žalobkyně vyčíslila dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a jde o odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 1 540 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, a částku odpovídající DPH 773 Kč, celkem 4 453 Kč.