10 Co 662/2024-61 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč, zamítl (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 269,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 169,85 Kč od 27. 10. 2022 do zaplacení do tří od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti výroku I. a III. rozsudku se včas odvolala žalobkyně, které je považuje za nesprávné, neboť soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázala na účastníky uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese , adresa, , ze dne 25. 2. 2022, na dobu určitou 30 měsíců, od 7. 3. 2022. Smluvní strany si ve smlouvě v části „smluvní sankce“ ujednaly pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou (a pro další případy), smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebrání pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 800 Kč pro kategorii Domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Bezprostředně za částí obsahující „Smluvní sankce“ následuje část „Prohlášení zákazníka“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Připomněla, že zákazník je současně poučen, jaké činnosti je žalobkyně nucena konat v souvislosti se smlouvou uzavíranou na dobu určitou, oproti smluvním vztahům na dobu neurčitou, jaké škody žalobkyni vznikají v důsledku ukončení smlouvy před sjednaným datem ukončení smlouvy, přičemž zákazník výslovně prohlašuje, že si je uvedených informací vědom. Žalovaná nedostála svému závazku a neplnila smluvené zálohové platby, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k ukončení dodávky elektřiny a odstoupení od smlouvy, a proto žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši určené sjednaným vzorcem 800 Kč x 25. Žalobkyně se závěry soudu prvního stupně spočívajících v tom, že ujednání o smluvní pokutě jsou nepřiměřená ve smyslu ust. § 1813 o. z., nesouhlasí a připomněla ust. § 1813 o. z., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, definující generální klauzuli zakázaných ujednání, s tím, že neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Pro zhodnocení, které ujednání je zakázané, je třeba posoudit nejen, jestli smluvní ujednání zakládá nerovnováhu, ale také zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zda je nerovnováha významná. Poslední dva kroky soud prvního stupně neučinil, nevážil vzájemná práva a povinnosti stran a sjednané sankce, nezabýval se přiměřeností takových ujednání ani otázkou, jaký je jejich účel, a neřešil ani otázku, zda případná nerovnováha práv je významná. V rozporu se zjištěními soudu prvního stupně smluvní pokuta zajišťující povinnosti žalované je vyvažována reciproční pokutou zajišťující povinnosti žalobce. Ujednání o smluvní pokutě za jednání vedoucí k předčasnému ukončení smlouvy včetně opakovaného neplnění smluvených platebních povinností vyvažuje obdobná smluvní pokuta zatěžující žalobkyni, pokud neoprávněně přeruší dodávku do odběrného místa zákazníka, a tedy poruší svůj hlavní smluvní závazek. Mechanismus určení výše smluvní pokuty je v tomto případě odlišný, nutno však zohlednit, že smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalované zahrnuje též náhradu škody vzniklou žalobkyni v důsledku porušení utvrzené povinnosti, naopak smluvní pokutou utvrzující povinnosti žalobkyně není dotčeno právo žalované domáhat se náhrady škody převyšující smluvní pokutu. Vázanost smluvní pokuty utvrzující povinnosti žalované na opakované neplnění smluvených platebních povinností nebyla žalobkyní stanovena svévolně, ale odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru elektřiny, který je zákonem zakázán, jak vyplývá z ust. § 51 odst. 1 písm. b) a ust. § 51 odst. 2 energetického zákona. Přestane-li zákazník plnit své platební povinnosti, není na rozhodnutí žalobkyně, zda dodávku elektřiny ukončí, ale ve spojení s obecnou prevenční povinností každého stanovenou ust. § 2900 o. z. je k tomu nucen, aby zabránil pokračování protiprávního stavu a vzniku škody. V podmínkách českého energetického trhu tak nelze energie dodávat zákazníkovi, který kvalifikovaným způsobem vymezeným zákonem poruší platební povinnosti ze smlouvy, naopak v zájmu fungování celého energetického trhu je nezbytné dodávku takovému zákazníkovi přerušit a od smlouvy odstoupit. V energetice nelze spoléhat na tzv. dočasnou nemožnost plnění závazku ze smlouvy a smlouvu neukončovat, protože dodavatel – žalobkyně je zároveň ze smlouvy tzv. subjektem zúčtování pro odběrné místo zákazníka, do něhož má povinnost dodávat a zajišťuje pro toto odběrné místo podle smlouvy svým jménem a na svůj účet službu distribuční soustavy u jeho příslušného provozovatele. Nelze-li plnit povinnost řádně hrazené dodávky, nelze trvat ani na platnosti smlouvy a tu je nezbytné bezodkladně ukončit odstoupením. Není důvod, aby nadále existovala smlouva k přerušené dodávce pro neoprávněný odběr pro opakované neplnění platebních povinností. Žalobkyně zásadně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ujednáním o smluvní pokutě přenáší podnikatelské riziko na žalovanou, neboť má za to, že následky porušení smluvních povinností nelze považovat za „podnikatelské riziko“, naopak takové následky představují škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti ve smyslu ust. § 2913 o. z. Žalobkyně poukázala na skutečnosti, které zatěžují výhradně ji, například právo žalované na náhradu za porušení standardu dle vyhlášky 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice, jenž přiznává žalované vůči žalobkyni v případě porušení povinnosti žalobkyně náhrady v řádu až desítek tisíc korun českých a toto právo žalované je výslovně konstatováno na první straně smlouvy v odstavci „Smluvní sankce“. Žalovaná opakovaně neplnila své platební povinnosti vzniklé z uzavřené smlouvy, když konkrétně neuhradila zálohy za měsíc duben až červen 2022, splatné vždy k 15. dni toho kterého měsíce a žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši určené sjednaným vzorem 800 Kč x 25. Při úvaze vzájemných práv a povinností nelze pominout také výši smluvní pokuty a výši utvrzované povinnosti, přičemž ze smlouvy plyne, že mezi stranami byla sjednána měsíční záloha ve výši 1 000 Kč. Žalovaná by tak za dalších 25 měsíců trvání smlouvy zaplatila na zálohových platbách 25 000 Kč. I při tomto porovnání vzájemných závazků stran je zjevné, že smluvní pokuta nemůže zdaleka naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností stran ke škodě spotřebitele (viz rozhodnutí Nejvyššího sodu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007), kterým nebyla jako nepřiměřená posouzena smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. cca 182,5 % ročně. I smluvní pokutu převyšující několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně by bylo možné považovat za přiměřenou, a tudíž v souladu s dobrými mravy (viz odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu). Žalobkyně se nemůže ztotožnit se závěry soudu prvního stupně, že žalovaná nebyla jí informována o tom, že za jednu z nesplnění povinností podle smlouvy považuje také předčasné ukončení smlouvy žalovanou. Mezi účastníky bylo přímo ve smlouvě sjednáno trvání smlouvy po 30 měsíců, tedy závazek obou stran tuto smlouvu neukončit předčasně z jiných než ze zákonných nebo smluvních důvodů. Přímo ve smlouvě bylo rovněž sjednáno ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení této povinnosti a současně v části smlouvy „Prohlášení zákazníka“ žalovaná výslovně uvádí, že se předem s textem obou stran smlouvy seznámila a že jí žalobkyně před podpisem sdělila informace o smluvním vztahu tak, aby její podpis vyjadřoval informovaný projev vůle. O závazku setrvat ve smlouvě po sjednanou dobu a sankci za porušení závazku byla žalovaná informována v procesu jednání před uzavřením smlouvy a tento závazek je výslovně uveden v dokumentu „Informace pro zákazníka – spotřebitele“. Navíc formuláře smluv žalobkyně zveřejňuje (nejužívanějších produktů) na svých webových stránkách, jak mu ukládá ust. § 11a odst. 1 energetického zákona. Ze všech výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I. a III. změnil tak, že žalobě vyhoví a žalovanou zaváže povinností k úhradě náhrady nákladů řízení žalobkyně před soudy obou stupňů, případně aby napadené výroky zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjád