18 Co 142/2024-60 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 5. 2024, č. j. 9 C 14/2024-44 zamítl žalobu o vydání elektrokola a zaplacení částky 25 775 Kč, in eventum o zaplacení částky 150 775 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení v celkové výši 38 089 Kč (výrok II). Proti tomuto rozsudku, avšak pouze do výroku II o nákladech řízení, podal včasné odvolání žalobce, který vytýkal soudu prvního stupně, že za účast na jednání přiznal odměnu za dva úkony právní služby a dva režijní paušály, přestože měla být přiznána odměna i režijní paušál pouze jeden. Jednání dne 9. 5. 2024 totiž nezačalo v 8:30 hodin, ale až 8:40 hodin a za účelem zjištění, zda se žalovaná může k jednání dostavit, bylo přerušeno na více jak 10 minut, kvůli čemuž přesáhla doba trvání jednání dvě hodiny, a to skončilo v 10:50 hodin. Celková částka přiznaných nákladů za čtyři režijní paušály a čtyři úkony právní služby tak měla činit 30 649 Kč, a nikoli soudem přiznaných 38 089 Kč. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně postupoval při výpočtu náhrady nákladů řízení správně a účast jejího zástupce na jednání před soudem byla správně vyhodnocena jako dva úkony právní služby, jelikož podle § 11 odst. 1, písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu je třeba za úkon považovat účast na jednání, a to za každé započaté dvě hodiny. Jelikož jednání bylo zahájeno v 8:40 hodin a ukončeno až v 10:50 hodin, došlo k započetí druhého úkonu právní služby. Namítá-li žalobce, že došlo na počátku jednání k přerušení na více jak 10 minut, tak tato skutečnost z protokolu nevyplývá. Naopak je zřejmé, že jednání bylo přerušeno na kratší dobu, jelikož se jednalo o krátký telefonát učiněný na žádost soudkyně a nikoli z iniciativy žalované. Žalovaná dále upozornila na ustanovení § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), podle něhož není povinna se účastnickému výslechu podrobit, pokud s tím nesouhlasí. Žalovaná se svým výslechem nesouhlasila, a proto se nedostavila k jednání, ze kterého ji její zástupce z pracovních důvodů omluvil. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. 8 To 24/1997, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod NS 2/1998, podle něhož do doby účasti na jednání před soudem, tedy i do úkonu právní služby, lze zahrnovat jen ty přestávky, kdy jednání bylo přerušeno na dobu 30 minut a kratší. Pokud je jednání přerušeno na delší dobu než 30 minut, včítá se doba přerušení do času promeškaného v souvislosti s poskytnutím právní služby. Jelikož přerušení jednání bylo kratší než 30 minut, je třeba jej hodnotit jako součást úkonu právní služby, které se započítává do doby právního úkonu účasti na jednání. Odvolací soud se seznámil s obsahem protokolu, zvukového záznamu, napadeného rozhodnutí i odvolání obou stran a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jak je zřejmé z protokolu z jediného jednání, to bylo zahájeno v 8:40 hodin a skončeno v 10:50 hodin. Mělo tedy trvat 2 hodiny 10 minut. Zvuková stopa záznamu trvala 1 hodinu 54 minut a 10 vteřin. Ani z protokolu či zvukového záznamu není patrné, na jak dlouho soud jednání přerušil. Nicméně vzhledem k tomu, že protokol je veřejnou listinou, u níž se předpokládá správnost, tak trvalo-li jednání 2 hodiny a 10 minut a zvuková stopa přibližně 1 hodinu 55 minut, bylo jednání přerušeno přibližně na 15 minut. Jak vyplývá z § 14 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v důsledku zpoždění jednání delší než 30 minut. Toto ustanovení je třeba interpretovat v souladu s judikaturou, na níž žalovaná odkázala, tak že náhrada za promeškaný čas náleží advokátu nejen při zpoždění zahájení jednání, ale i v důsledku přerušení jednání, které však trvá více než 30 minut. Přiznání náhrady za promeškaný čas pak vylučuje přiznání odměny za úkon právní služby či režijního paušálu. Přerušení jednání netrvalo více než 30 minut, proto žalované, která byla zastoupena advokátem, vzniklo právo na náhradu nákladů v souvislosti s účastí na jednání, které přesáhlo dvě hodiny v počtu dvou úkonů právní služby a dvou režijních paušálů v souladu s § 11 odst. 1, písm. g) advokátního tarifu. Soud prvního stupně proto postupoval správně, přiznal-li žalované, která byla procesně úspěšná, v souvislosti s účastí jejího zástupce na jednání, jež trvalo více než dvě hodiny, právo na náhradu odměny za dva úkony právní služby a právo na náhradu dvou režijních paušálů. Odvolací soud proto odvoláním napadený výrok II jako věcně správný potvrdil v souladu s § 219 o. s. ř. Nad rámec uvedeného rozhodnutí je vhodné vyjádřit se i k námitce žalované, která uvedla, že jednání nebylo přerušeno její vinou. Byť tato skutečnost neměla na otázku výše přiznané náhrady nákladů řízení vliv, účast žalované u jednání je jejím právem a nikoli povinností a výslech účastníka je pouze subsidiárním důkazním prostředkem, který je na místě užít pouze tehdy, nelze-li tvrzenou skutečnost prokázat jinak a výhradně za souhlasu vyslýchaného účastníka. Sdělovala-li tedy soudkyně při jednání, že hodlá vyslechnout žalovanou a za tímto účelem vyslala jejího zástupce zjistit, zda je schopná se žalovaná k jednání dostavit, měla nejprve ověřit, zda vůbec žalovaná prostřednictvím svého zástupce se svým výslechem souhlasí. Lze tedy souhlasit s argumentem žalované, že jednání nebylo přerušeno z důvodu, který stál je na její straně, a došlo tak pouze na základě postupu soudu. Jelikož však přerušení jednání nebylo delší než 30 minut, nevzniklo žalované právo na náhradu za promeškaný čas. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované bylo přiznáno právo na jejich náhradu. Jelikož byla zastoupená advokátem, má právo na náhradu nákladu řízení spočívajících v odměně ve výši jedné poloviny za vyjádření k odvolání v souladu s § 11 odst. 2, písm. c) advokátního tarifu ve spojení s § 7, bod 4 advokátního tarifu (předmětem odvolání byla částka 7 440 Kč) a náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem je tak žalobce povinen zaplatit žalované náklady řízení v částce 1 050 Kč, a to k rukám jejího zástupce v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena standardně v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.