18 Co 48/2024-95 — Krajský soud v Plzni

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, jímž se domáhal, aby mu první a druhý žalovaní společně a nerozdílně zaplatili částku , částka, s příslušenstvím (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na nákladech řízení , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žalobu posuzoval dle § 2991 odst. 1 o. z. Z provedeného důkazního řízení uzavřel, že žalovaná částka představuje dary, které žalobce vědomě převedl na prvého a druhého žalovaného, a nikoliv bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, případně plněním z právního důvodu, který odpadl, jak tvrdil žalobce.2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. V následném odůvodnění soudu prvního stupně vytkl, že rozsudek je do značné míry nepřezkoumatelný a neodpovídá provedenému dokazování. Žalobce je toho názoru, že ve věci nebylo prokázáno, že by ze strany žalobce vůči žalovaným šlo o dary, když minimálně ohledně investičních prostředků v hodnotě , částka, musela první žalovaná poskytnout zásadní součinnost pro převod na svoji osobu. Výpověď, že žalovaná nic nechtěla, tak nemůže obstát. Výpověď svědkyně , jméno FO, , dcery první žalované, si protiřečí s výpovědí druhého žalovaného o tom, že měl být přítomen dojednávání darů. Naproti tomu soud nepřihlédl k výpovědi svědků Štěrby a Končala, z nichž vyplývá, že žalobce měl za to, že žalovaným žádné finanční prostředky nedaroval, ale jen zapůjčoval. Dle názoru žalobce nebylo prokázáno, že by byly uzavřeny darovací smlouvy na poskytnuté finanční částky a převod investičních prostředků. Protože nebylo prokázáno, že by ze strany žalobce šlo o dary, pak se jedná o plnění bez právního důvodu dle § 2991 o. z. a žalobě mělo být vyhověno. Za nepřezkoumatelný považuje i výrok o nákladech řízení, kde žalovaným byly přiznány výdaje za sedm právních úkonů právní služby, aniž tyto byly specifikovány. Podle mínění žalobce však žalovaní ve věci učinili maximálně šest úkonů. Jestliže soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení i za úkon spočívající v replice k závěrečnému návrhu žalobce, nejedná se o účelný úkon, neboť závěrečné návrhy repliky nepředpokládají a navíc reakce mohla být přednesena v rámci soudního jednání. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě vyhověl a žalobci přiznal náhradu nákladu řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání poukázali na judikaturu vyšších soudů, z nichž vyplývá, že existenci darování prokazuje obdarovaný, tedy v daném případě žalovaní. Jediný svědek, který byl osobně přítomný vícekrát jednání s účastníky ohledně darování finančních prostředků ze strany žalobce žalovaným, byla paní , jméno FO, . Existenci daru potvrdila také svědkyně Gontkovičová. Naproti tomu svědci Štěrba a Končala jsou svědci nepřímí, kteří vypovídali pouze o tom, co jim sdělil žalobce. Je to právě žalobce, který neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal uzavření jednotlivých smluv o zápůjčkách a jejich obsah. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně., právnická osoba, odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobce i k vyjádření žalovaných k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Skutková podstata bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o. z. je definičně vymezena tím, že již v době plnění absentuje právní důvod, který by ochuzenému zakládal povinnost poskytnout předmětné hodnoty. Lze-li naproti tomu dovodit existenci povinnosti ochuzeného k příslušnému plnění, pak daný majetkový přesun bezdůvodné obohacení nevyvolává.6. Důkazní břemeno ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení v zásadě sleduje základní pravidlo dělení důkazního břemene, dle něhož každý účastník nese důkazní břemeno ohledně skutkových předpokladů jemu příznivé normy, to je normy, z níž pro sebe dovozuje právní následky. Obecně tedy ochuzený, jenž uplatňuje právo na vydání bezdůvodného obohacení, bude dovolává, respektive generální klauzule bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Naproti tomu je na obohaceném, aby prokazoval okolnosti, jež vznik povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení vylučují (§ 2992, § 2997, § 2998), respektive existenci titulu pro převzetí a ponechání si sporných hodnot.7. Poskytnutí majetkových hodnot ze strany žalobce žalovaným v rozhodném období, tedy od , datum, do , datum, , mezi účastníky nebylo sporné. Nebylo sporu ani o tom, že účastníci byli v bližším vztahu, když první žalovaná v období od roku 2003 do roku 2016 byla partnerkou syna žalobce, ani o tom, že v rozhodném období žalovaní žalobci určitým způsobem vypomáhali. Sporným zůstalo, zda k přesunu majetkových hodnot došlo bez náležité opory v právním řádu či zda k jejich poskytnutí existoval právní titul.8. Je třeba uvést, že údaje samotného žalobce, respektive jeho právního zástupce, v průběhu řízení doznávalo určitých změn.9. Dle tvrzení v žalobě žalobce v rozhodném období poskytl žalovaným celkem částku , částka, , z dobré vůle vymáhá pouze částku , částka, s tím, že ze strany žalobce se nikdy nejednalo o dary, ale žalovaní se na úkor žalobce bezdůvodně obohatili ve smyslu § 2991 o. z.10. Naproti tomu žalobce v účastnické výpovědi před soudem prvního stupně dne , datum, (č. l. 40 spisu) připustil, že žalovaní se po určitou dobu o žalobce starali, a proto jim poskytl jako dar , částka, . Navíc měl pocit, že syn žalobce rozchodem s první žalovanou této velmi uškodil a žalobce cítil, že žalované musí vypomoci. Proto také žalovaným půjčil dalších , částka, (údajně asi v červnu 2022). Potřebná tvrzení ohledně uváděné zápůjčky nedoplnil a důkazy k prokázání existence zápůjčky nenavrhl, když v podstatě nadále setrval na původním tvrzení, že majetkové hodnoty byly poskytnuty bez právního důvodu, respektive se nejednalo o dar.11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní unesli své důkazní břemeno a prokázali, že poskytnuté majetkové hodnoty jim byly poukázány jako dar, tedy k plnění existoval právní titul. Tento závěr je podpořen výpovědí svědkyně , jméno FO, , dcery první žalované a svědkyně Gontkovičové, sestry první žalované. Svědci Štěrba a Končala, na jejichž výpovědi žalobce odkazoval, pouze obecně uváděli, že jim žalobce říkal, že bývalé přítelkyni syna půjčil nějakou finanční částku. Svědek , jméno FO, , syn žalobce, ve věci vypovídat odmítl.12. Protože žalovaní prokázali existenci právního titulu k plnění (2055 o. z.), soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako plnění bez právního důvodu zamítl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení.13. Námitce žalobce, že pokud soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení úspěšným žalovaným i za úkon spočívající v replice k závěrečnému návrhu žalobce, pak se nejedná o účelný úkon, když závěrečné návrhy repliku nepředpokládají, nelze přisvědčit. Uvedený úkon právní služby je totiž možno podřadit pod § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Navíc žalovaní za každý úkon právní služby účtovali částku nezohledňující, že jde o zastupování dvou osob.14. Žalovaným, kteří byli v odvolacím řízení úspěšní, byly přiznány i náklady odvolacího řízení sestávající ze dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po , částka, dle § 7 bod 6 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu, to je , částka, . Po připočtení dvou režijních paušálů po , částka, a 21% DPH ze součtu uvedených částek byly žalovaným přiznány náklady odvolacího řízení v celkové výši , částka, (§ 142 odst. 1, § 224 o. s. ř.). Žalovaní další náklady neuplatnili a vyčíslení odvolacích nákladů nepředložili, byť při odvolacím jednání se zavázali učinit tak do pěti dnů.