18 Co 180/2025-102 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 47 190 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II). Vycházel ze zjištění, že účastníci v roce 2014 uzavřeli smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. o. z., jejímž předmětem byl závazek žalované instalovat u žalobkyně jeden kus komplexního zařízení tepelného čerpadla a závazek žalobkyně řádně a včas dílo převzít a zaplatit sjednanou cenu díla. Termín provedení díla byl dle smlouvy a skutkového stavu 20. ledna 2015. Žalobkyně od smlouvy odstoupila 23. 12. 2021. Právo odstoupit od smlouvy je právem majetkovým, které se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě dle § 629 odst. 1 o. z., která běží ode dne, ve kterém bylo nejdříve možné od smlouvy odstoupit. Dle judikatury Nejvyššího soudu počátek běhu lhůty je spjat s možností, kdy lze nárok s úspěchem uplatnit u soudu, respektive jiného orgánu veřejné moci. Důvod, pro který žalobkyně odstoupila od smlouvy, je, že žalovaná neprovedla dílo řádně a včas. Způsob, jakým může žalobkyně toto své právo realizovat z pohledu promlčení, není podstatný a má vliv pouze na to, kdy mohou nastat účinky odstoupení od smlouvy. Pokud žalobkyně uvádí, že od smlouvy odstoupila z důvodu, že žalovaná dílo neprovedla a ani nedokončila, zastává soud názor, že využila svého práva stanoveného v § 1977 a násl. o. z. a od smlouvy odstoupila z důvodu prodlení. Ze smlouvy vyplývá, že dodávka instalace díla bude provedena do dvou měsíců od zaslání smluvní zálohy, tedy do 20. ledna 2015. Ode dne následujícího po tomto dni se žalovaná dostala do prodlení s provedením díla a žalobkyně od 21. 1. 2015 měla právo od smlouvy odstoupit. Právo na odstoupení od smlouvy je právem majetkovým, které se promlčuje v tříleté promlčecí lhůtě, to je k 21. 1. 2018. Soud neprováděl dokazování k otázce podstatného či nepodstatného porušení smluvní povinnosti žalované. I kdyby prodlení žalované dle tvrzení žalobkyně představovalo nepodstatné porušení smlouvy, pak nelze hodnotit jako přiměřenou lhůtu k nápravě dle § 1978 odst. 1 o. z. lhůtu v trvání několika let poskytnutou mlčky. Mezi účastníky probíhala e-mailová a SMS komunikace, kterou byla žalovaná žádána žalobkyní opakovaně o nápravu, a to již od roku 2016. Soud uzavřel, že z těchto zpráv vyplývá, že žalované byla poskytnuta lhůta k nápravě mlčky. Přiměřenost lhůty se odvíjí od konkrétního případu. V daném případě by se mohlo s ohledem na všechny okolnosti jednat o dvouměsíční lhůtu k nápravě. Žalovaná se do prodlení s provedením a předáním díla dostala 21. ledna 2015. Pokud by v přiměřené dvouměsíční lhůtě dílo nebylo dodáno a instalováno, pak žalobkyně po uplynutí této lhůty měla v souladu s § 1978 odst. 1 o. z. právo od smlouvy odstoupit. Žalobkyně zaslala žalované až dne 22. 10. 2021 výzvu, ve které poskytla žalované další lhůtu k nápravě v trvání 30 dnů a po jejím marném uplynutí od smlouvy dne 23. 12. 2021 odstoupila. S ohledem na to, že ze strany žalované byla uplatněna námitka promlčení, považuje soud právo žalobkyně odstoupit od smlouvy za promlčené. Soud připomněl i zásadu vigilantibus iura scripta sunt, tj. že právo patří bdělým. Pokud se tedy žalobkyně o svá práva dlouhodobě nestará a neuplatňuje je, není důvod, proč by ji měly zákony chránit. Soud se nezabýval odstoupením od smlouvy z důvodu vadného plnění, neboť z odstoupení takový důvod nevyplývá a sama žalobkyně uvedla, že uplatněný nárok není právem vzniklým z odpovědnosti za vady, když v době jeho vzniku nedošlo ještě k předání díla.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. V následném odůvodnění odvolání soudu prvního stupně vytkla, že paušálně tvrdí, že odstoupení bylo možné poprvé 21. 1. 2015 a od tohoto data běží tříletá promlčecí lhůta (§ 629 o. z.). U smlouvy o dílo však je odstoupení podmíněno až marným uplynutím přiměřené lhůty poskytnuté zhotoviteli na nápravu. Přiměřená lhůta v daném případě reálně plynula až od října 2021, kdy žalobkyně stanovila poslední třicetidenní lhůtu k provedení díla. Do té doby nebylo možno dovodit, že nárok lze s úspěchem uplatnit u soudu, a tudíž promlčecí doba neběžela. Při trvajícím prodlení může odstoupení proběhnout i později a je účinné ex nunc po marném uplynutí dodatečné (byť mlčky) poskytnuté lhůty. Žalovaná byla v prodlení nepřetržitě, vady neodstranila ani po říjnu 2021. Lhůta „bez zbytečného odkladu“ proto nesehrála žádnou roli. SMS a e-maily z let 2016–2021 prokazují, že žalobkyně přiměřenou lhůtu opakovaně poskytovala a prodlužovala fakticky až do roku 2021. Právo odstoupit proto nemohlo být uplatněno poprvé v roce 2015. Podle názoru žalobkyně nelze navíc bez odborného posouzení kvalifikovaně určit, zda prodlení bylo podstatné či nepodstatné, ani zda dvouměsíční lhůta odpovídala složitosti díla. Soud prvního stupně chybně odhlédl od speciální úpravy obsažené pro poměry smlouvy o dílo v § 2593 o. z., podle kterého měla žalobkyně právo provádění díla kontrolovat, právo požadovat nápravu a provádění díla řádným způsobem a konečně právo odstoupit od smlouvy po marném uplynutí lhůty k dokončení díla stanovené. Soud mylně aplikoval ve věci § 1977 a § 1978 o. z., čímž došlo k nesprávnému určení počátku běhu promlčení. Při řádné aplikaci hmotného práva by soud prvního stupně musel dospět k závěru, že odstoupení od předmětné smlouvy bylo platné, protože za a) lhůta „bez zbytečného odkladu“ v projednávané věci není rozhodná, za b) přiměřená lhůta k dokončení díla žalované marně uplynula a za c) prodlení žalované trvalo. Při rozhodování o námitce promlčení ze strany žalované soud nezohlednil § 6 a § 8 o. z., podle kterých má každý povinnost jednat poctivě, nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, a zjevné zneužití práva nemá požívat právní ochrany. Žalovaná opakovaně slibovala žalobkyni nápravu, žalobkyni udržovala ve vidině dokončení díla, byť v prodloužené době plnění. Dovolání se námitky promlčení tak nemá požívat právní ochrany. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že souhlasí s aplikací ustanovení občanského zákoníku vztahující se k právu odstoupit od smlouvy v důsledku prodlení se splněním smluvní povinnosti, jak učinil soud prvního stupně. Prvoinstanční soud správně vyhodnotil, že nebyl smluvně sjednán jiný termín provedení díla ani jiné promlčecí lhůty. Žalobkyně mohla od smlouvy platně odstoupit poprvé již dne 21. 1. 2015 bez určení (oznámení) dodatečné přiměřené lhůty, a to pro případ podstatného porušení smlouvy bez dalšího s okamžitými účinky. Pokud by se mělo jednat o případ nepodstatného porušení smlouvy, žalobkyně mohla od smlouvy platně odstoupit rovněž 21. 1. 2015, byť by účinky takového odstoupení nastaly uplynutím přiměřené lhůty. Pro případ nepodstatného porušení smlouvy by tedy žalobkyně mohla od smlouvy odstoupit už bezprostředně po uplynutí dodatečné přiměřené lhůty. Závěr o počátku běhu obecné promlčecí doby ke dni 21. 1. 2015, ať už při podstatném nebo nepodstatném porušení smlouvy prodlením, se podává i z judikatury Nejvyššího soudu. Žalovaná má i nadále za to, že k marnému uplynutí lhůty k dokončení díla došlo uplynutím dodatečné přiměřené lhůty poskytnuté žalobkyní žalované mlčky, a to s počátkem lhůty už ode dne termínu k provedení (dokončení) díla. Termín provedení díla odpovídal datu nejpozději do 20. 1. 2015. Smlouva byla uzavřena v listopadu 2014, termín provedení díla byl sjednán do dvou měsíců od zaplacení zálohy, tj. dodat dílo do dvou měsíců ode dne 20. listopadu 2014. Žalované se jeví jako přiměřená dodatečná lhůta jednoho měsíce, tj. do 20. února 2015, nikoli jeden rok či dokonce téměř 7 let, tj. do konce listopadu 2021, jak tvrdí žalobkyně. Přiměřená lhůta nepochybně uplynula více jak tři roky před odstoupením učiněným žalobkyní. Přiměřená doba může být před odstoupením od smlouvy poskytnuta i mlčky. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.4. K odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně i k vyjádření žalované k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné.5. Soud prvního stupně provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu dovodil i odpovídající právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně tak je možno pro stručnost plně odkázat.6. V řízení bylo prokázáno, že účastníci v roce 2014 uzavřeli smlouvu o dílo, dle níž se žalovaná jakožto zhotovitel zavázala instalovat pro žalobkyni jeden kus komplexního zařízení tepelného čerpadla a žalobkyně jakožto objednatel se zavázala řádně a včas dílo