18 Co 182/2025-70 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost přispívat na výživu manželce od února 2025 po dobu trvání manželství částkou 5 000 Kč měsíčně (výrok I a III), vyčíslil nedoplatek na výživném za období od února do června roku 2025 ve výši 25 000 Kč (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně opustila společnou domácnost účastníků v době, od kdy požaduje výživné. Odstěhovala se s nezletilou dcerou , jméno FO, poté, co ji žalovaný vykázal ze společného obydlí. K poměrům žalobkyně soud zjistil, že její průměrný čistý příjem je přibližně 26 000 Kč, bydlí společně se svými dcerami a vlastní byt v , adresa, , který je nevyužitý. K poměrům žalovaného soud zjistil, že na bydlení hradí přibližně 12 000 Kč měsíčně, splácí hypotéku 3 400 Kč měsíčně a podniká jako OSVČ. Příjmy žalovaného v roce 2023 činily přibližně 1 765 000 Kč a výdaje 1 422 000 Kč. Jeho čistý příjem tak činil 28 500 Kč. Žalovaný dále hradí výživné na dosud nezletilého syna ve výši 3 500 Kč měsíčně. Podle soudu poměr příjmů a výdajů napovídá, že žalovaný ve svém přiznání k dani uplatnil tzv. paušální výdaj, ale protože neuvedl žádné podrobnosti a snaha soudu o výzvu k potřebnému doplnění tvrzení nemohla být naplněna, jelikož se žalovaný k nařízenému jednání nedostavil, soud k tvrzeným výdajům žalovaného nepřihlížel. Vycházel tedy z toho, že je schopen dosahovat příjmů z podnikání ve výši 1,5 milionu Kč ročně. Soud zjistil, že výdaje na bydlení jsou u obou účastníků v zásadě stejné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně popírala komerční využití svého bytu, tížilo důkazní břemeno žalovaného, ten jej však neunesl. Dále soud zmínil, že žalovaný vlastní motorovou čtyřkolku, nákladní vůz , jméno FO, , osobní automobil , Anonymizováno, pořízený v roce 2019 za 582 000 Kč, dva traktory pořízené v témže roce, Tbagr a další bagr pořízený v roce 2022 za 400 000 Kč bez DPH.2. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který namítal, že přiznání výživného žalobkyni je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně byla za trvání manželství účastníků nepořádná, nestarala se o rodinu a navázala vztah s jiným mužem. Vůči žalovanému se projevovala agresivně, neuctivě a začala mu vyhrožovat. Žalovaný dále nesouhlasil s výpočtem svých příjmů tak, jak jej učinil soud prvního stupně. Soud nevycházel z předloženého daňového přiznání fyzických osob za rok 2023, v němž žalovaný uvedl, že jeho dílčí výdaje činí 60 % z příjmů. Soud však dospěl k závěru, že stanovená výše jeho výdajů činí 15 %, což naprosto neodpovídá realitě. Žalovaný argumentoval daňovým přiznáním za rok 2024, kdy byl jeho příjem podstatně nižší a činil pouze 1 027 000 Kč, po odečtení jeho výdajů a odvodů tak měl soud při rozhodování vycházet z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 36 000 Kč a nikoli 125 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále nesouhlasil s tím, že soud vycházel z tvrzení žalobkyně o jejích výdajích spojených s bydlením ve výši 12 000 Kč měsíčně, přestože s bydlením žádné výdaje nemá, protože bydlí v domě svého syna. Žalobkyně poskytla synovi do zástavy svůj byt, aby synovi mohla být poskytnuta hypotéka na úhradu kupní ceny za dům, ve kterém žalobkyně bydlí. Soud nepřihlédl k tomu, že žalobkyně, přestože tvrdí, že hradí nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně, tak neužívá vlastní byt. Žalovaný navrhl, aby soud připustil provedení jím navržených důkazů, jelikož se k jednání před soudem prvního stupně nemohl pro zdravotní indispozici dostavit. Soud prvního stupně tak měl jednání z tohoto důvodu odročit a ve věci nerozhodovat.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že problémy v manželství byly zaviněny manželem kvůli jeho problémům s alkoholem a jeho poměru s , jméno FO, , Anonymizováno, . Žalobkyně manželovi nevěrná nebyla. Pokud jde o výpočet příjmů, tak žalobkyni je známo, že náklady žalovaného nikdy nečinily 50 %, jelikož kdyby tomu tak bylo, neměl by důvod danit paušálem. Kromě vyfakturovaných prací manžel dělá práce i načerno, které v daňovém přiznání zahrnuty nejsou. Pokud jde o tvrzené bydlení žalobkyně zdarma, tak syn žalobkyně platí bance splátku úvěru 17 000 Kč měsíčně a žalobkyně mu za to platí pouze 12 000 Kč měsíčně, jelikož mu není schopna hradit více. Kdyby jí syn nepomohl, nebyla by ona schopna vůbec zajistit bydlení pro sebe a své dcery. Syn bydlí v , Anonymizováno, a musí sám platit náklady s tímto spojené. Syn koupil dům pro to, aby své matce pomohl v bezvýchodné situaci. Pokud jde o byt v , adresa, , ten je malý a žalobkyně by se se třemi dětmi do něj nevešla. Jedná se o byt 2+1 po babičce, ve kterém nikdo nebydlí, protože je neobyvatelný, jelikož byl kompletně vytopen.4. Odvolání žalovaného v zásadě není důvodné.5. Jak vyplývá ze vzoru předvolání 018 o. s. ř., kterým byl obeslán žalovaný před prvním jednáním, nedostaví-li se účastník k jednání bez důvodné a včasné omluvy a nepožádá-li spolu s omluvou z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v jeho nepřítomnosti. Žalovaný v den, kdy se mělo první jednání ve věci konat, zaslal soudu omluvu z jednání, k němuž se nemohl dostavit kvůli zdravotním potížím. Potíže nijak nespecifikoval, neprokázal a o odročení jednání nepožádal.6. Argumenty odvolatele se v převážné míře opírají o tvrzení a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně a ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř. a contrario tak nemohou být odvolacím důvodem. Jelikož se žalovaný nedostavil k jednání před soudem prvního stupně a nepožádal o odročení jednání, soud prvního stupně nepochybil, jestliže jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Nepřítomnému účastníku tak nemohl poskytnout poučení o povinnosti tvrzení či důkazní a tato skutečnost jde tak k tíži žalovaného, který soudu nesdělil, že si přeje, aby jednání bylo pro jeho neprokázanou nemoc odročeno. K tvrzením žalovaného a jeho důkazním návrhům, které zazněly po rozhodnutí soudu prvního stupně, tak odvolací soud nemohl přihlížet.7. Odvolací soud proto vycházel převážně ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Neztotožnil se však s jeho úvahou ohledně příjmů žalovaného ve výši 125 000 Kč měsíčně. Jestliže soud chtěl užít pro zjištění o příjmu žalovaného zjištění o nižších dílčích výdajích, měl taková zjištění opřít o provedené dokazování. Žádný důkaz, který by však zpochybňoval žalovaným tvrzené dílčí výdaje v podnikání, ve spise obsažen není. Nicméně s ohledem na to, že sám žalovaný tvrdil, že jeho čistý měsíční příjem činí 36 000 Kč a podle zjištění soudu prvního stupně čistý měsíční příjem žalobkyně je 26 000 Kč, mohl soud prostou úvahou dospět k závěru, že jsou-li příjmy manžela o 10 000 Kč vyšší než manželky, která má mít s manželem podle § 697 odst. 1 o. z. zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň, je žalobou požadované a soudem přiznané výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně přiměřené. K procesní stránce lze ještě poznamenat, že byť skutkové i důkazní novoty v odvolacím řízení nebyly možné, tak pokud jde o příjem žalovaného, žalobkyně tvrdila, že jeho příjmy jsou ve výši 40 000 Kč a žalovaný v odvolání uvedl, že si vydělá 36 000 Kč. V částce 36 000 Kč tak jde o nesporné tvrzení stran, které lze zohlednit i po koncentraci řízení.8. Jelikož žalobkyně požadovala výživné nerozvedené manželky, nicméně v době, kdy rozhodoval odvolací soud, bylo již manželství účastníků pravomocně rozvedeno (24. 9. 2025), přestože byl napadený rozsudek věcně správný, musel být odvolacím soudem formálně změněn ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Výše vyživovací povinnosti však zůstala beze změny, pouze za uzavřené období do rozvodu manželství byla vyčíslena výše dlužného výživného v částce 39 000 Kč, která odpovídá výživnému po 5 000 Kč za měsíce únor až srpen 2025 a poměrnou část měsíce září téhož roku. Soud umožnil žalovanému splatit dluh v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.9. Jelikož odvolatel nebyl se svým odvoláním úspěšný a žalobkyně náklady řízení ani za odvolací řízení nepožadovala, rozhodl odvolací soud s ohledem na změnu rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.