18 Co 192/2025-133 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně z majetku, který měli účastníci ve společném jmění manželů, do výlučného vlastnictví žalobce přikázal osobní automobil tovární značky , hodnota, v ceně 120 000 Kč, zůstatek na účtu vedeném u , název účtu, na jméno žalobce ve výši 3,05 EUR, zůstatek na účtu vedeném u , Anonymizováno, na jméno žalobce ve výši 13 074,58 Kč (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal další osobní automobil tovární značky , hodnota, v ceně 120 000 Kč, zůstatek na třech účtech vedených u , právnická osoba, na jméno žalované ve výši 7 461,82 Kč, 26 116,04 Kč a 176,28 Kč, zůstatek na účtu vedeném u , název účtu, na jméno žalované ve výši 4 555,97 EUR a zůstatek na účtu stavebního spoření vedeném u , právnická osoba, ve výši 142 654,85 Kč (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 435 698,16 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladu řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství 11. 11. 2011, k rozvodu manželství došlo rozsudkem, který nabyl právní moci 12. ledna 2023. Z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství vyplynulo, že účastníci společně nežili již 2,5 roku. Soud může do vypořádání zaniklého společného jmění manželů zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání, což platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů. Naopak účastníci učinili nesporným, že oba osobní automobily jsou součástí společného jmění, učinili nesporným i způsob jejich vypořádání včetně jejich ceny. Soud proto v souladu se žalobním petitem přikázal do výlučného vlastnictví každého z účastníků jeden osobní automobil v hodnotě 120 000 Kč. Žalobce se zprvu domáhá vypořádání částky 812 000 Kč vynaložené ze SJM na úhradu kupní ceny za nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované. Podáním ze dne 17. 1. 2025 uvedl, že se nejednalo o smlouvu kupní ale darovací. Přesto tetě žalované , právnická osoba, bylo převedeno ze společných prostředků 600 000 Kč a 140 000 Kč ze stavebního spoření. Uváděl, že se má jednat o vypořádání částky 740 000 Kč, následně upřesnil, že se má jednat o částku 720 000 Kč. Žalovaná souhlasila s tím, že ze společných prostředků bylo na účet její tety , právnická osoba, připsáno 600 000 Kč. Dále uváděla, že neměla žádné stavební spoření, z něhož by 120 000 Kč tetě vyplatila. Žalobce v účastnické výpovědi uváděl, že 720 000 Kč se zasílalo složenkou na účet tety žalované. Na druhou stranu předkládal výpis z účtu účastníků, kterým dokládal, že z účtu odešlo ve prospěch účtu tety 600 000 Kč. Výpověď žalobce byla nesouladná s jeho žalobními tvrzeními. Soud mohl spolehlivě uzavřít, že částka 600 000 Kč ze společných prostředků účastníků se dostala do dispoziční sféry tety žalované , právnická osoba, . Žalovaná byla srozuměna s tím, že polovinu této částky vyplatí žalobci. Soud uvěřil výpovědi žalované, že šlo o úhradu jejího výlučného dluhu u tety za bydlení v nemovitosti tehdy v podílovém spoluvlastnictví tety a otce žalované před uzavřením manželství. O zbývajících 120 000 Kč žalovaná ničeho nevěděla a soud při vypořádání tuto částku nezohlednil. K uzavření darovací smlouvy došlo 12. 2. 2014. Žalobce nedotvrdil, kdy 120 000 Kč mělo být předáno , právnická osoba, , neoznačil řádně důkaz, který by byl způsobilý prokázat výběr částky 120 000 Kč ze stavebního spoření či z jiných společných účtů účastníků a předání této částky právě , právnická osoba, . Žalobce dále tvrdil, že jeho prací a prací jeho rodiny a též vynaložením společných prostředků na nákup materiálu na rekonstrukci nemovitosti žalované byly její nemovitosti zhodnoceny. Podle znaleckých posudků předmětný dům v době, kdy jej žalovaná nabyla do svého vlastnictví, měl hodnotu 7 900 000 Kč a po veškerých úpravách 12 500 000 Kč, proto rozdíl požadoval vypořádat. Soud prvního stupně odkázal na četnou judikaturu dovolacího soudu, v níž Nejvyšší soud vycházel z významu a funkce svazku manželského, v němž si mají manželé navzájem pomáhat a za takovou pomoc lze považovat práci manžela při rekonstrukci domu druhého manžela. Soud se nezabýval tím, zda žalobce svojí osobní prací se podílel na rekonstrukci domu žalované. Zamítl proto k prokázání prací žalobce při rekonstrukci domu žalované návrhy důkazů žalobce na svědecké výpovědi. Žalobce rovněž tvrdil, že byly vynaloženy společné finanční prostředky na nákup materiálu na rekonstrukci domu žalované. Je proto třeba tvrdit a prokázat, jaké konkrétní investice byly do nemovitosti realizovány a že tyto investice byly hrazeny z prostředků SJM. Žalobce byl poučen v intencích § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Na výzvu nebylo přiléhavě reagováno. Žalobce pouze předložil potvrzení na 600 000 Kč datované 17. 2. 2025 a opětovně odkázal na dva již předložené znalecké posudky. Pokud absentovalo tvrzení k otázce investic, bylo bezpředmětné k absentujícímu tvrzení provádět důkazy. Soud proto důkazní návrhy žalobce k této otázce zamítl. Účastníci dále učinili předmětem vypořádání zůstatky na svých účtech. Zůstatky na účtech byly přikázány tomu z účastníků, na jehož jméno daný účet byl veden. Žalobce označil k vypořádání též stavební spoření na jméno žalované. Ke dni 12. 1. 2023 spoření vykazovalo částku 142 654,85 Kč, když dne 7. 3. 2023 naspořená částka ve výši 142 909,75 Kč byla vyplacena. Soud zůstatek na účtu ke dni 12. 1. 2023 ve výši 142 654,85 Kč přikázal do výlučného vlastnictví žalované. Žalovaná se dále domáhala, aby v rámci vypořádání společného jmění byly zohledněny splátky úvěru, kdy žalobce za trvání manželství bez souhlasu a vědomí žalované uzavřel smlouvu o úvěru. Soud jako součást společného jmění nevzal do úvahy dluh z této úvěrové smlouvy ze dne 30. 9. 2022 za použití § 710 písm. b) o. z. Na druhou stranu zohlednil, že ze společných prostředků na tento výlučný dluh žalobce za trvání manželství žalobce uhradil dvě splátky v souhrnné výši 5 351,32 Kč. Soud dále zamítl důkazní návrh na provedení výpisů ze všech účtů, jež byly předmětem vypořádání společného jmění od roku 2011 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, neboť tento důkaz byl učiněn po koncentraci řízení, a navíc za situace, kdy nebylo zřejmé, jaká dosud prezentovaná tvrzení by měla být daným důkazem podpořena či vyvrácena. Soud proto z majetku, který měli účastníci ve společném jmění, do výlučného vlastnictví žalobce a žalované přikázal věci a hodnoty uvedené ve výroku rozsudku. Při vypořádání společného jmění manželů vyšel ze stejného podílu obou účastníků. Celková hodnota společného jmění činila 543 048,75 Kč, každému z účastníků tak náleží podíl 271 524,37 Kč. Žalovaná při vypořádání získala majetek v hodnotě 409 898,20 Kč a žalobce v hodnotě 133 150,55 Kč. Žalovaná by měla na vyrovnání podílu žalobci vyplatit 138 373,82 Kč. K této částce je však třeba připočítat polovinu částky 600 000 Kč, to je 300 000 Kč, představující to, co ze společných prostředků bylo vynaloženo na výhradní majetek – dluh žalované vůči tetě , právnická osoba, , čímž soud dospěl k částce 438 373,82 Kč. Od této částky bylo třeba odečíst polovinu částky 5 351,32 Kč (výhradní dluh žalobce uhrazený z prostředků v SJM). Soud proto uložil žalované povinnost vyplatit žalobci na vypořádání jeho podílu 435 698,16 Kč. O nákladech řízení účastníků rozhodoval ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 59/23.2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. V následném odůvodnění zdůraznil, že žalovaná od počátku manipulovala s finančními prostředky, které vydělával pouze žalobce. Proto žalobce navrhl důkaz vyžádat od peněžních ústavů všechny účty od uzavření manželství až do rozvodu manželství účastníků, kde by bylo možné přesněji zjistit, jakým způsobem nakládala žalovaná s finančními prostředky, které sama nevydělala. Soud tomuto návrhu nevyhověl, aniž by toto odůvodnil. Žalovaná v době, kdy měla pět dětí fakticky po sobě, mnoho let nepracovala a jediným zdrojem příjmu pro rodinu byl právě výdělek žalobce. Z jeho finančních prostředků byl také kupován stavební materiál na rekonstrukci domu č. p. 33 v , adresa, ulici v , adresa, . Žalobce tedy vydělával i na stavební materiál a fakticky svou vlastní fyzickou prací postupně zhodnotil nemovitost žalované. Soud nevzal do úvahy odhad tržní hodnoty nemovité věci v době před rekonstrukcí a po rekonstrukci s tím, že odhad nelze považovat za znalecký posudek, neboť , tituly před jménem, , jméno FO, není soudním znalcem. , tituly před jménem, , jméno FO, však měl vydáno živnostenské oprávnění na oceňování majetku pro věci nemovité. Až při posledním jednání soud upozornil, že zmíněné odhady nejsou pro soud relevantní. Pokud soud prvního stupně dovodil, že žalobce měl doložit, jaký konkrétní materiál na opravu nemovitostí žalované měl být zakoupen a kdy, pak žalobce doplnil, že v době provádění rekonstrukce nemyslel na to, že si má schovávat všechny účtenky od zakoupení materiálu a nemyslel na to, jakou práci a v který