56 Co 208/2025-146 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 31 C 8/2025–106 rozhodl Okresní soud v Chebu tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí označených ve výroku I napadeného rozsudku s tím, že nedílnou součástí tohoto rozsudku je geometrický plán č. , hodnota, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ověřený úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, dne 19. 5. 2023 pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 27 917,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce. Usnesením ze dne 3. 6. 2025, č. j. 31 C 8/2025–117 opravil Okresní soud v Chebu rozsudek ze dne 24. 4. 2025, č. j. 31 C 8/2025–106 v části záhlaví tak, že správná adresa sídla zástupce žalované, advokáta , Jméno advokáta B, je: , adresa, . Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě žalobce podané u Okresního soudu v Chebu dne 2. 1. 2025. Touto žalobou se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem pozemků blíže specifikovaných ve výroku I přezkoumávaného rozsudku. V žalobě žalobce uvedl, že na základě darovací smlouvy ze dne 21. 8. 2012 se stal vlastníkem pozemku parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , rodinný dům, v obci , adresa, , jehož přístavba byla realizována před rokem 1996 původními vlastníky , Anonymizováno, a , jméno FO, bez projednání se stavebním úřadem, a to zčásti na sousední parcele č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, ve vlastnictví žalované. Žalobce se pokusil danou věc řešit všemi možnými způsoby, včetně odkupu nově vzniklých parcel, či prostřednictvím souhlasného prohlášení o vydržení vlastnického práva, avšak k dohodě se žalovanou nedošlo. Žalobce má za to, že došlo k mimořádnému vydržení částí parcel č. parc. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, v rozsahu nově vzniklých pozemkových parcel, jak byly zaměřeny na základě jím předloženého geometrického plánu vypracovaného společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , když do doby nepřerušené držby se ve prospěch žalobce jako vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce, což byl na základě kupní smlouvy ze dne 10. 4. 1996 , právnická osoba, . Žalovaná se k žalobě žalobce vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. Namítala, že sporné pozemky jsou korytem vodního toku a pozemní komunikací, tedy veřejnými statky, které není možné vydržet soukromoprávními subjekty, dále namítala, že podle obecně závazné vyhlášky obce , adresa, č. Z1/2003 patří sporný pozemek p. č. , hodnota, mezi nezastavitelné pozemky, namítala, že žalobce ani jeho právní předchůdce nemohli být v přesvědčení, že jim náleží právo užívat části pozemku žalované, když hranice pozemků byly v katastru nemovitostí jasně ohraničeny a jejich zapsaným vlastníkem byla žalovaná. Žalobce tak nemohl být přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Je přitom zjevně jasné, že přístavby velmi podstatně přesahují na pozemky sousední, navíc na koryto vodního toku a na pozemní komunikaci. Žalovaná dále měla za to, že žalobce nemohl část jejích pozemků vydržet cestou mimořádného vydržení, a to vzhledem k absenci jeho nikoliv nepoctivého úmyslu a absenci poctivé držby. Žalovaná uvedla, že již dala podnět k příslušnému stavebnímu úřadu k odstranění nepovolených staveb, a navrhovala, aby soud žalobu žalobce zamítl.2. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem po provedení důkazního řízení žalobě žalobce napadeným rozsudkem vyhověl, neboť došel k závěru, že v projednávané věci byly splněny zákonné podmínky mimořádného vydržení stanovené v § 1095 občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.), tj. uplynula doba delší 20 let, a současně nebyl zjištěn nepoctivý úmysl. Soud prvního stupně odkázal na své zjištění o tom, že žalobce se držby sporné části pozemku chopil v roce 2012 a jeho právní předchůdce se držby téhož pozemku chopil v roce 1996, kdy do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy nabyl spornou přístavbu, která s pozemkem pod ní tvoří jeden funkční celek, a historicky jsou takto jako jeden celek užívány. Žalobce v roce 2023 zjistil, že nemovitosti, které nabyl od svého právního předchůdce, byly postaveny původními vlastníky před rokem 1996 bez stavebního povolení a zčásti na pozemku žalované. V tomto směru soud prvního stupně konstatoval, že nejpozději k 28. 2. 2023, kdy žalobce požádal žalovanou o odkoupení pozemků, si tak byl vědom, že nemovitosti byly postaveny na cizím pozemku bez stavebního povolení. Soud prvního stupně se vypořádal s námitkou žalované v tom smyslu, že vodní koryto, stejně jako pozemní komunikace, jsou nemovitými věcmi nezpůsobilými k vydržení vlastnického práva k nim. V tomto směru soud prvního stupně vycházel ze zjištění o tom, že ani vodní koryto ani pozemní komunikace nebyly v rozsahu žalobcem užívané části téměř 30 let k obecnému užívání užity, pozemní komunikace se nachází až za zatravněnou plochou a navíc oplocení zasahuje do pozemku, který je veden jako ostatní plocha pouze v rozsahu 3 m², a pokud jde o vodní koryto, dospěl soud prvního stupně k závěru, že ne každé vodní koryto je veřejným statkem; může se nacházet i v soukromém vlastnictví osoby odlišné od veřejnoprávních subjektů a v tomto směru soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2006, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že pozemek se samostatným parcelním číslem, který tvoří koryto vodního toku, může být předmětem i soukromoprávních vztahů. Soud prvního stupně se s ohledem na žalobní tvrzení zabýval tím, zda žalobce a jeho právní předchůdce sporné části pozemků žalované drželi nikoliv v nepoctivém úmyslu. Pokud soud prvního stupně hodnotil, zda rozsah, kterým přesahuje nemovitost žalobce na sousední pozemek, nebyl tak nepřehlédnutelný, že musel založit nepoctivý úmysl žalobce, došel k závěru, že nikoliv. Soud prvního stupně vzal v úvahu, že část vodního toku je zatrubněná, mezi oplocením a pozemní komunikací vede ještě část zatravněného pásu a měl tak za to, že neznalost žalobce o místě, kde se správně nachází hranice pozemku, je zcela pochopitelná a omluvitelná. Pokud jde o část užívaného pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , měl soud prvního stupně za to, že si žalobce mohl povšimnout, že přístavba nemovitosti se na jeho pozemku nenachází. Pokud tuto skutečnost nezjistil, počínal si dle soudu prvního stupně nedbale, avšak nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání úmyslně nepoctivého a v tomto směru soud prvního stupně konstatoval, že pozemky, které žalobce nabyl od svého právního předchůdce, zaujímají rozlohu celkem 379 m² a celková výměra pozemků, kterých se žalovaný domáhá v nynějším soudním řízení, činí celkem 79 m², tedy rozpor mezi těmito výměrami není zcela zjevným na takové úrovni, aby se dalo uvažovat o úmyslně nepoctivém jednání. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je podle soudu prvního stupně úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“. Nic z toho nebylo ve vztahu k žalobci ani jeho právnímu předchůdci podle závěru soudu prvního stupně tvrzeno, ani prokázáno a ani z dokazování nevyplynulo. V řízení, jak uvedl soud prvního stupně, nebylo zjištěno, že by žalovaná v průběhu téměř 30 let závadného stavu jakkoliv na tento reagovala. Její první výhrady přišly až v rámci snahy žalobce o mimosoudní vyřešení sporu v roce 2023, případně až po podání žaloby, kdy dala podnět k zahájení řízení o odstranění stavby. Soud prvního stupně tedy shledal jako naplněné podmínky mimořádného vydržení, žalobě žalobce vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení a nákladech na zaplacení soudního poplatku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Nesouhlasí se závěry soudu, jestliže i přes provedené důkazy neshledal rozpor mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným jako zcela zjevný. Má za to, že při běžné opatrnosti nabyvatele pozemků o rozměrech 379 m² si nelze nevšimnout přístavby o rozměrech 79 m², kdy tento rozdíl mezi skutečným a zapsaným stavem je nepřehlédnutelný a zcela zjevný. Navíc tvary neoprávněných a nepovolených přístaveb ani nekopírují tvary přiléhajících pozemků, zejména koryta vodního toku. Dále má žalovaná za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil skutečnost, že předmětné pozemky žalované, o jejichž části žalobce tvrdí, že je vydržel, jsou veřejnými statky. Z tohoto důvodu k nim nemohla vzniknout držba žalobce a v takovém případě je nemohl ani vydržet. Žalovaná poukazuje na to, že pozemky, na nichž stojí přístavba restaurace, vůbec neodpovídají tvaru sousedního pozemku, a i přesto soud tuto skutečnost vyhodnotil jako pouhou nedbalost žalobce a neshledal v jeho jednání nepoctivý úmysl, s čímž žalovaná nemůže souhlasit, neboť v jednání