64 Co 550/2025-120 — Krajský soud v Plzni

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit částky 21 008,63 Kč, 1 528,26 Kč a 3 754,63 Kč a dále úrok z prodlení z částky 63 036,89 Kč specifikovaný v opravném usnesení Okresního soudu v Chebu z 22. 7. 2025, č. j. 15 C 225/2023-108. Výrokem II soud prvního stupně zamítl žalobu co do zaplacení částky 4 150,84 Kč s úrokem z prodlení 15 % z částky 698,11 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení, výrokem III soud zastavil řízení o žalobě pro zaplacení částky 40 500 Kč. Konečně výrokem IV soud prvního stupně rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že žalobkyně nedoložila, že by jí žalovaná zaplatila převážnou část žalované jistiny v době po podání žaloby. Procesně tedy zavinila částečné zastavení řízení, a byť byla ve zbytku převážně procesně úspěšná, vyznívá celkový poměr v její neprospěch. Protože převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádné z účastnic.2. Výrok IV žalobkyně napadla odvoláním. Uvedla, že žaloba byla podána důvodně. Vzal-li právní předchůdce žalobkyně dne 4. 7. 2024 žalobu zpět do částky 18 000 Kč, zároveň doložil, že žalovaná tuto částku uhradila ve splátkách 40 500 Kč dne 20. 2., 8. 4., 25. 4. a 30. 5. 2024, a to potvrzením o platbách, z něhož jsou patrná data došlých plateb. Rovněž při částečném zpětvzetí žaloby ze dne 7. 7. 2025 do částky 22 500 Kč žalobkyně uvedla, že k němu došlo proto, že žalovaná dne 11. 7., 12. 9. 2024 a dále dne 31. 3., 10. 5. a 2. 6. 2025 uhradila vždy částku 4 500 Kč. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že tyto úhrady žalobkyně nedoložila, měl ji vyzvat k předložení důkazů o takové skutečnosti, což se však nestalo.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal výrok IV odvoláním napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z části důvodné.5. Je třeba vyjít z toho, že na jistině žalobkyně na počátku požadovala 59 980,37 Kč plus smluvní poplatek ve výši 1 528,26 Kč. Výrokem I odvoláním napadeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit část jistiny ve výši 21 008,63 Kč a dále smluvní poplatek ve výši 1 528,26 Kč (dále uložil k zaplacení rovněž zákonný úrok z prodlení z jistiny). V této části byla žalobkyně úspěšná. Jde-li o dvojí částečné zpětvzetí žaloby, k prvnímu z nich došlo podáním z 4. 7. 2024, bylo uskutečněno co do částky 18 000 Kč. Skutečnost, že žalovaná právě tuto částku žalobkyni doplatila po podání žaloby, vyplývá z potvrzení o přijetí plateb ze strany právního předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ze dne 4. 7. 2024. O správnosti tohoto dokladu vyhotoveného , jméno FO, přitom odvolací soud nemá důvod pochybovat. Co do této částky tedy žaloba byla podána důvodně a k zastavení řízení v této části došlo pro chování žalované spočívající v dodatečném zaplacení části žalobou požadovaného plnění. V pořadí druhým zpětvzetím datovaným dnem 7. 7. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět do částky 40 500 Kč s odůvodněním, že žalovaná po podání žaloby dále doplatila dne 20. 2., 8. 4., 25. 4., 30. 5., 11. 7., 12. 9. 2024, 31. 3., 10. 5. a 2. 6. 2025 vždy 4 500 Kč, tedy úhrnem právě částku 40 500 Kč. Je skutečností, že doplacení těchto částek ze strany žalované žalobkyně k tomuto částečnému zpětvzetí nedoložila, nicméně je namístě se ztotožnit s jejím úsudkem, že za takových okolností ji soud prvního stupně měl k doložení vyzvat. Pokusila-li se tedy žalobkyně toto nedopatření doplnit až v rámci odvolání, je namístě k žalobkyní nově předloženým listinám přihlédnout. Z těchto listin, konkrétně z potvrzení o příchozí platbě ze strany , právnická osoba, z 8. 8. 2025 a dále z historie transakcí , právnická osoba, od 10. 5. do 5. 8. 2025 vyplývá, že žalobkyně nedoložila dvě platby á 4 500 Kč z 11. 7. a 12. 9. 2024. Nebylo tedy prokázáno, že by ke zpětvzetí žaloby došlo důvodně co do částky 9 000 Kč. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. a podle § 146 odst. 2 o. s. ř. je tedy namístě zohlednit, že žaloba byla podána důvodně do částky 21 008,63 Kč na jistině a na smluvním poplatku (viz výrok I rozsudku soudu prvního stupně). Dále je třeba žalované přičíst k tíži částečné zastavení řízení, jež bylo vynuceno jejími částečnými platbami po podání žaloby, a to ve výši 18 000 Kč a 13 500 Kč. Nedoloženou ze strany žalobkyně zůstala důvodnost jejího částečného zpětvzetí co do plateb 2krát ve výši 4 500 Kč, tedy úhrnem 9 000 Kč.6. Lze tedy shrnout, že žaloba byla podána důvodně, případně byla vzata zpět pro chování žalované po podání žaloby co do jistiny ve výši 52 508,63 Kč, naproti tomu stojí nedoložený důvod zpětvzetí žaloby co do částky ve výši 9 000 Kč (došlo-li k částečnému zamítnutí žaloby ve výroku II rozsudku, jde o reakci na skutečnost, že žalobkyně brala žalobu zpět vždy pouze co do jistiny, nikoliv co do úroku z prodlení, toto částečné zamítnutí žaloby však ve svém úhrnu pro účely posuzování míry úspěchu a neúspěchu účastnic řízení nehraje zásadní roli). Lze tedy konstatovat, že zatímco žalobkyně byla v řízení úspěšná z 85 %, zatímco žalovaná z 15 %. Žalobkyně má tedy právo na zaplacení 70 % náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.7. Náklady řízení přitom spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 076 Kč. Jde-li o náklady za zastoupení advokátem, je třeba je počítat z jistiny ve výši 61 508,63 Kč, činí tedy 3 580 Kč za úkon (§ 7 bod 5 advokátního tarifu). Ke každému úkonu je třeba přičíst do 31. 1. 2024 režijní paušál ve výši 300 Kč, poté režijní paušál ve výši 450 Kč. Úkony advokáta v daném případě představují přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a zároveň odvolání z 4. 7. 2024 á 3 580 Kč za úkon + 300 Kč režijní paušál + 21 % daň z přidané hodnoty, tedy 3 x 4 694,80 Kč, tedy 14 085 Kč. Dále je třeba připočíst jeden úkon právní pomoci po 1. 1. 2025 a to za částečné zpětvzetí žaloby z 7. 7. 2025, za něž advokátu žalobkyně náleží odměna ve výši 3 580 Kč, režijní paušál ve výši 450 Kč + 21 % daň z přidané hodnoty, tedy 4 877 Kč. Úhrnem tedy náklady řízení na straně žalobkyně představují včetně soudního poplatku 22 038 Kč. Protože žalobkyně má právo na náhradu 70 % svých nákladů, bylo namístě žalované uložit k zaplacení na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 15 427 Kč.8. Zbývá dodat, že odvolací soud již necítil potřebu žalobkyni upozorňovat na to, že stále nedoložila platby ze strany žalované 2 x 4 500 Kč, neboť žalobkyně si z této své povinnosti již v době podání odvolání měla a musela být vědoma, a přesto toto svoje břemeno ani v rámci odvolacího řízení neunesla.9. Odvolací soud musel rozhodovat rovněž o nákladech odvolacího řízení, když vyšel z toho, že „ve hře“ byly pouze náklady řízení ve výši úhrnem 22 038 Kč. Žalobkyně přitom byla úspěšná ze 70 %. Po odečtení míry úspěchu a neúspěchu žalobkyně tedy žalobkyně má tedy právo na náhradu 40 % nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení tedy byla částka 22 038 Kč, odměna advokáta podle § 7 bod 5 advokátního tarifu tak činí 2 020 Kč, k čemuž je třeba připočíst režijní paušál ve výši 450 Kč + 21 % daň z přidané hodnoty. Za odvolání tedy advokátu žalobkyně náleží 2 988 Kč. Protože žalobkyni náleží pouze právo na zaplacení 40 % náhrady nákladů odvolacího řízení, má právo na zaplacení částky 1 195 Kč.10. O lhůtách ke splnění povinností žalované soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když je stanovil jako zákonné třídenní, neboť k určení delší lhůty nebyl shledán žádný důvod.