64 Co 9/2020-73 — Krajský soud v Plzni

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 635,77 Kč a dále ve výši 8,5 % ročně od 20. 4. 2019 do zaplacení, výrokem II žalobu co do částky 4 493 Kč zamítl, výrokem III žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 512,47 Kč k rukám její zástupkyně a výrokem IV žalobkyni uložil povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň - sever soudní poplatek ve výši 200 Kč.Proti výroku II a III rozsudku se žalobkyně včas odvolala a zdůvodňovala, proč by mělo být i v této zbývající části její žalobě vyhověno a proč by jí také náklady řízení měly být v plné výši přiznány.V průběhu odvolacího řízení, které bylo přerušeno v důsledku insolvenčního řízení žalovaného, kdy usnesením , spisová značka, byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, žalobkyně vzala žalobu v plném rozsahu zpět a navrhla zastavení řízení. Poukázala na to, že žalovaný byl v insolvenčním řízení osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení a dalších pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, nebo které nebyly do přihlášeny.Odvolací soud za popsané situace postupoval podle § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a řízení v této části zastavil. Podotýká, že výrok I a IV nebyl odvoláním žádného z účastníků napaden a v této části nabyl právní moci.O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žádnému z účastníků nebyly přiznány, neboť na straně žádného z nich nelze dovodit zavinění za zastavení řízení. Navíc žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala a žalovanému ani žádné nevznikly.