13 Co 480/2025-353 – Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zastavil řízení o 1 409 Kč s úroky z prodlení 10 % ročně z 1 409 Kč, 1,95 % ročně z 3 723 105 Kč, vždy od 2. 8. 2019 do zaplacení (výrok I). Žalované uložil povinna zaplatit žalobkyni 3 723 105 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 2. 8. 2019 do zaplacení (výrok II). Žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení (výrok III). Konstatoval, že zástupkyni žalované budou Českou republikou ze soudního účtu zaplaceny náklady řízení, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení (výrok IV). Dále žalované uložil povinnost nahradit České republice prostřednictvím zdejšího soudu náklady řízení, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení (výrok V) a povinnost zaplatit soudní poplatek v částce 200 155,50 Kč (výrok VI).2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 3 724 514 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že žalovaná, která od září 2009 do srpna 2012 působila jako ředitelka žalobkyně, způsobila žalobkyni škodu, neboť v době od ledna 2010 do srpna 2012 úmyslně navyšovala počty žáků tak, že vykazovala fiktivní žáky, na základě čehož došlo k neoprávněnému čerpání dotace ze státního rozpočtu. Tímto svým jednáním porušila rozpočtovou kázeň a legislativní a právní odbor , adresa, kraje vydal platební výměr č. , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , ze dne 23. 1. 2017 ve výši 1 372 185 Kč a platební výměr č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , ze dne 27. 9. 2017 ve výši 137 218 Kč za porušení rozpočtové kázně a penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně a úrok za posečkání s úhradou penále za prodlení s odvodem ve výši 25 175 Kč. Celkem tedy žalobkyni za tato opatření vznikla škoda ve výši 1 534 578 Kč. Částku 1 372 185 Kč uhradila žalobkyně ve splátkách ze dne 22. 6. 2015 ve výši 873 013 Kč a ze dne 8. 3. 2017 ve výši 499 172 Kč a částky 137 218 Kč a 25 175 Kč byly uhrazeny 10. 10. 2017. Částka 1 534 578 Kč tak představuje „sekundární nárok na náhradu škody“, který vznikl žalobkyni v důsledku jednání žalované jako dodatečná daňová povinnost. Žalovaná dále vykazovala, že je u žalobkyně zaměstnaná paní , jméno FO, , ačkoliv jí bylo známo, že tato ukončila pracovní poměr v roce 2006 a pro žalobkyni dále nepracovala, a vykazovala smyšlené údaje o odpracovaných hodinách, na základě kterých následně vyplácela v hotovosti údajnou mzdu této zaměstnankyně, a takto vyplacené částky si vždy v plné výši ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši 619 648 Kč a dále škodu ve výši 415 299 Kč vzniklou úhradou odvodů z fiktivního pracovního poměru paní , jméno FO, . Žalovaná dále vykazovala u zaměstnankyně , jméno FO, jiné počty odpracovaných hodin a vyplácené čisté mzdy, než ve skutečnosti vydala, a rozdíl mezi skutečně vyplacenou mzdou a vykázanou mzdou si ponechala, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši 1 154 989 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalovaná za uvedená jednání uznána vinnou ze spáchání pokračujícího přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a pokračujícího zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. S výjimkou dílčího nároku na náhradu škody, jenž není předmětem tohoto řízení, byla žalobkyně v trestním řízení odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.3. Soud prvního stupně nejprve rozsudkem ze dne 12. 5. 2023, č. j. 11 C 277/2019-169, žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že nárok je promlčen. Vyšel ze zjištění, že z protokolu č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výsledku veřejnosprávní kontroly provedené v době od 29. 1. do 7. 2. 2013, který převzal , tituly před jménem, , jméno FO, pověřený řízením žalobkyně dne 18. 3. 2013, vedení školy vědělo, že předchozí ředitelka nadhodnocovala počty žáků a že tím mohla navýšit rozpočet školy a disponovat finančními prostředky, a že žalobkyně věděla už v březnu 2013, že ji žalovaná dlouhodobě úmyslně poškozovala, nadhodnocovala platové dekrety a nadhodnocovala počty žáků, aby mohla zvýšit rozpočet školy. Soud prvního stupně dovodil, že už v březnu 2013 žalobkyně mohla své právo uplatnit připojením se k trestnímu stíhání. Učinila tak ale až 17. 4. 2015, trestní řízení pravomocně skončilo 26. 10. 2018 a žalobu žalobkyně podala až 14. 8. 2019, tedy po uplynutí 9 měsíců a 19 dnů. Soud prvního stupně konstatoval, že připojení se žalobkyně k trestnímu řízení bylo způsobilé stavět běh promlčecí doby, avšak dospěl k závěru, že na dobu před připojením, tj. do 17. 4. 2015, zbývá 14 měsíců a 11 dnů, z čehož vyplývá datum 6. 2. 2014 a jestliže tedy žalobkyně věděla, že jí byla způsobena škoda, a věděla, kdo za ni odpovídá, dříve než 6. 2. 2014, je její nárok podle ustanovení § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zcela promlčen.4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 4. 2024, č. j. 13 Co 308/2023-220, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta z důvodu promlčení žaloba co do částky 1 534 578 Kč a ve zbývajícím rozsahu výroku I, tj. co do částky 2 189 936 Kč a příslušenství z částky 3 724 514 Kč, a dále ve výroku II o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté, co zopakoval a doplnil dokazování, shledal správným závěr soudu prvního stupně, že připojení se žalobkyně k trestnímu řízení ze dne 17. 4. 2015 lze pokládat ve vztahu ke všem uplatněným nárokům za řádné a že od připojení se žalobkyně k trestnímu řízení až do pravomocného skončení trestního řízení dne 26. 10. 2018 byla promlčecí doba přerušena podle ustanovení § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Dále přisvědčil soudu prvního stupně potud, že po započtení doby, která proběhla od pravomocného skončení trestního řízení do podání žaloby v projednávané věci (14. 8. 2019) v délce 9 měsíců a 19 dnů, připadá na dobu před připojením se žalobkyně k trestnímu řízení dne 17. 4. 2015 z dvouleté promlčecí doby podle § 106 odst. 1 občanského zákoníku 14 měsíců a 11 dnů, tzn., bylo-li by prokázáno, že žalobkyně věděla, že jí byla způsobena škoda a kdo za ni odpovídá, dříve než 6. 2. 2014, pak uplatnila žalovaná námitku promlčení důvodně. Ve vztahu k nároku na náhradu škody vzniklé vykazováním fiktivních žáků však odvolací soud dovodil, že z protokolu o výsledku veřejnosprávní kontroly provedené Městským úřadem města , adresa, č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , od něhož dovozoval počátek běhu promlčecí doby soud prvního stupně, nelze seznat, v jakém rozsahu a za jaké období žalobkyni škoda vznikla, avšak že takový závěr přesvědčivě vyplývá z protokolu o veřejnoprávní kontrole č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, provedené , adresa, inspektorátem , právnická osoba, podepsaného ředitelem žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, dne 13. 5. 2013. Z tohoto protokolu odvolací soud vzal za prokázané, že u žalobkyně proběhla v období od 11. 3. do 12. 4. 2013 kontrola z podnětu Policie České republiky zaměřená na přijetí finančních prostředků ze státního rozpočtu poskytnutých dle ustanovení školského zákona na výuku žáků ve školních letech 2009/2010, 2010/2011, 2011/2012 a že kontrolou dostupné dokumentace bylo zjištěno, že škola obdržela v letech 2010, 2011, 2012 finanční prostředky ze státního rozpočtu v neoprávněné výši, než na jaké jí vznikl podle zjištěné skutečnosti nárok, neboť škola vykázala údaje o počtu žáků nepravdivě a neoprávněně přijala finanční prostředky ze státního rozpočtu v tehdy odhadované výši 1 644 265 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že z uvedeného protokolu tedy seznala žalobkyně již před rozhodným datem 6. 2. 2014 rozsah škody způsobené navyšováním rozpočtu žalobkyně o prostředky na fiktivní žáky a v té době již věděla také, že za tuto škodu odpovídá žalovaná, a že nárok žalobkyně na náhradu předmětné škody je tudíž promlčen ve dvouleté subjektivní promlčecí době podle § 106 odst. 1 občanského zákoníku. Ve vztahu ke zbývajícím nárokům pak odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně se nezabýval právně relevantní otázkou, kdy žalobkyně získala povědomost o vzniku a rozsahu škody, nýbrž pouze odkázal na protokol o veřejnosprávní kontrole provedené Městským úřadem města , adresa, , který s předmětnými nároky nesouvisel. Závěr soudu prvního stupně o promlčení těchto zbývajících nároků proto odvolací soud posoudil jako předčasný, a proto ve vztahu k těmto nárokům rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v jeho potvrzujícím výroku I podala žalobkyně dovolání, o němž Nej